Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:
 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

Elwing mávala svému muži, dokud jeho loď - Vingilot - nezmizela za obzorem. Doufala, že tentokrát zůstane déle, ale jeho neklid a touha najít Valinor byly silnější. Utěšovala se tím, že pro sebe měli několik dní klidu a štěstí. Špičkami svých prstů spočinula na Silmarilu - Nauglamiru - a jemně pohladila dokonalý drahokam, který, zasazený v náhrdelníku, nosila pod šaty, skrytý před zvědavýma očima.

Bylo na čase vrátit se domů a nechat se rozptýlit dvojčaty. Občas si říkala, jak by dokázala přežít, že je tak často oddělena od svého manžela, kdyby nebylo jejich dětí. Chlapci ji učinili šťastnou a naplnili její osamělé dny neplechou a láskou. A teď má také společnost Erestora. Měla ho upřímně ráda, ale také si všimla, jak je bázlivý a nejistý. To ji přimělo uvažovat nad tím, co se mu předtím stalo. Její manžel jí řekl, že napsal Maglorovi, a ona teď dychtivě čekala na odpověď.

Opustila útes, na kterém stála, a vrátila se domů, kde v zahradě narazila na Erestora s dvojčaty, jak si hrají. Ulevilo se jí, když viděla, že je Erestor udržuje daleko od bláta a Elros že se pro změnu chová slušně. Chlapci se už pravděpodobně stýskalo po otci. ‚Musím je rozveselit.‘

Erestor vzhlédl, když přišla a zastavila se před nimi. Její krása mu pokaždé vzala dech. Dlouhé, tmavé vlasy, které nosila rozpuštěné, jí tančily po zádech a v jejích čokoládových očích jiskřily zlaté skvrnky. Elrond a Elros měli štěstí, že je jejich matkou.

„Minulou noc jsme s Eärendilem nasbírali ulity,“ řekla a posadila se na paty vedle Elronda, který rád zkoumal povrch lastur a naslouchal moři, které v nich znělo jako ozvěna. „Chtěl by ses na ně podívat?“

Elrond okamžitě přikývl. Na jeho tváři se objevil vážný výraz - který byl poněkud zvláštní u někoho tak mladého jako on. Pak natáhl ruce k Erestorovi, neobratně je ovinul kolem jeho krku a přitiskl se k němu, čímž dal velice jasně najevo, že chce, aby ho odnesl Erestor.

Elwing se vřele rozesmála a vzala do náruče Elrose, zatímco sledovala, jak se Erestorův plachý výraz mění v ustrašený. ‚Ty to také cítíš, Elronde. V tuto chvíli potřebuje Erestor tvou lásku víc než já.‘ Už dávno zjistila, jak citlivý a chytrý její mladší syn je.

Erestor se cítil trochu nervózní, když tak choval Elronda proti hrudi. Eärendil mu sice mohl tvrdit, že mu nevadí, že ho má Elrond tak moc rád, ale on stále cítil, jako by se provinil, když ho bere Elwing.

„Erestore, pojď se mnou dovnitř.“ Elwing je zavedla do kuchyně, kde Eärendil zanechal v ranečku lastury, které minulou noc nasbírali. Elwing posadila Elrose, otevřela uzel a začala ulity ukazovat svým synům.

Elrond, který nedokázal zůstat sedět na Erestorově klíně, se postavil na nohy a natáhl na stůl, kde vzal několik lastur do svých drobných ruček.

Erestor se Elrondově dychtivosti usmíval a pomohl mu, když se ukázalo, že několik ulit je mimo jeho dosah. Potěšený úsměv, který mu Elrond věnoval, ho uvnitř zahřál, a když se jeho pohled střetl s Elwinžiným, viděl v tmavých očích souhlas. Přijala ho do své malé rodiny a za to jí bude navždycky vděčný.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Týdny mírumilovně plynuly a sestávaly z péče o dvojčata. Erestor plně zapadl do svého nového denního režimu a poprvé ve svém životě byl opravdu šťastný.

Ale také se obával, že to nevydrží.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Erestor se vracel z návštěvy Přístavů, kde koupil několik lahůdek, které chtěla Elwing připravit na příští večeři, když ticho rozbily výkřiky a vyplnily tak jeho nejhorší noční můru. Rozeběhl se ke kopci, kde byl postavený Elwinžin dům, a náhle zaslechl vyděšený pláč dvojčat. Najednou všude kolem něj vybuchly boj a mrzačení.

Všude se objevili vojáci a zaplavili Přístavy. Zdálo se, že obrovská skupina se soustřeďuje kolem domu Elwing a to ho přimělo zvýšit rychlost. Neměl vůbec žádné bojové schopnosti, ale byl ochotný při obraně Elwing a dvojčat zemřít.

Když rozeznal některé ze stráží, otřásla jím děsivá předtucha. ‚Co tady dělají Maglorovy stráže? A proč napadly tyto dobré lidi? Elwing! Elronde, Elrosi! Vydržte!‘

Neměl žádnou představu jak bojovat, když se vrhl do bitvy. Popadl meč, který spadl na podlahu, a naslepo sekal do vojáků, kteří se zaměřili na obyvatele Přístavů. Někteří z nich přiběhli Elwing na pomoc, ale nyní za svou ochotu pomáhat platili vysokou cenu.

Erestor mohl stěží uvěřit tomu, co vidí. Maedhros právě zabil Elwinžina zahradníka a teď mířil k dvojčatům, která se choulila v rohu místnosti a pevně se navzájem držela. „Ne, nechte je být!“ Ještě si ani plně neuvědomil, že se právě chystá zaútočit na samotného Maedhrose, když ho prudký náraz zezadu do hlavy poslal ke srážce s podlahou. Lapal po dechu a ležel tam neschopný jakéhokoliv pohybu.

Kolem něj bouřilo moře výkřiků a kňučení umírajících plnilo celou kuchyň. Slyšel žalostně kvílícího Elrose a modlil se k Valar, aby dvojčata zůstala nezraněna. Nakonec prohrál boj o snahu zůstat při vědomí.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Když se znovu probral, bitva už dávno skončila. Vytáhl se do kleku a v hrůze hleděl na ležící mrtvoly kolem něj. Některé patřily elfům, které se během těch pár posledních měsíců naučil mít rád. Byl tam také Elwinžin zahradník, služebná, která občas pomáhala Elwing v kuchyni a…

Zatajil se mu dech, když poznal dva Fëanorovy syny. Amros a Amrod byli mrtví a mezi jejich těly se vytvořilo tratoliště krve. Erestorovy oči se naplnily slzami. Tohle bylo tak špatné! Elfové nezabíjejí jeden druhého! Jak se to mohlo stát? A proč ten útok vedl Maglor?

Při pohledu na tolik mrtvých se mu dělalo špatně, proto se přinutil vstát a meč použil jako oporu. Jeho pohled rychle zaletěl do rohu místnosti a navzdory okolnostem doufal, že dvojčata zůstala ušetřena. Ale přikrývky, na kterých seděli, byly prázdné; chlapci zmizeli. Utěšoval se tím, že na látce nebyla žádná krev. Možná se Maglorovi podařilo zastavit větší krveprolití a vzal dvojčata pod svou ochranu. ‚Doufám, že je to tak. Nemohu uvěřit, že by byl Maglor schopen zavraždit dvě nevinné děti.‘

Se svíravým pocitem v žaludku prošel kuchyní a zamířil do pokoje Elwing. Musí se dozvědět, co se s ní stalo. ‚Prosím, Elbereth, ať je naživu!‘ Někdo tak sladký a laskavý jako Elwing si nezaslouží tak krutý osud. Otevřel dveře jejího pokoje a mimoděk se zastavil, jen jeho oči prohledávaly místnost. Nebylo tu ani známky po Elwing a ani tu nebyly žádné skvrny od krve. Musel věřit, že nějak unikla.

„Ach, Elbereth, proč jsi tohle připustila?“ Teď, když byl zpátky v chodbě, musel opatrně překračovat mrtvá těla, aby se dostal do obytných prostor. Nechtěl tam jít, ale léčitel v něm ho nutil ověřit, jestli někdo přežil. Za použití svých léčivých schopností by mohl zachránit něčí život.

Když došel k Rhossovu tělu, vydal utrápené zakňučení. Neušetřili dokonce ani svého vlastního druha! Zdrcený tímto odhalením klesl na kolena vedle Rhossova těla. Přinutil se uklidnit a jeho oči se rozšířily, když zjistil, že strážce stále ještě mělce dýchá. „Och, možná mohu pomoci!“

Jak odtáhl stranou strážcovy dlouhé světlé vlasy, nahlas zalapal po dechu, když uviděl čepel dýky hluboko zabořenou do jeho hrudi. ‚Jestliže ji vyjmu, ztratí ještě víc krve. Krve, kterou si ve svém stavu nemůže dovolit ztratit!‘ Nejistě ovinul prsty kolem jílce dýky, aby ji udržel na místě.

„Rhossi? Slyšíš mě?“ Pozoroval jeho tvář, zatímco se staral, aby dýka zůstala pevně usazená v hluboké ráně na hrudníku. Musel poslat svou hojivou energii do Rhossova těla dřív, než vůbec mohl i jen uvažovat o odstranění zbraně. „Rhossi? Meldir? Prosím, mluv se mnou.“ Potřeboval někoho, aby ho v této hodině šílenství uklidnil.

Rhossovi se podařilo zaostřit pohled na Erestora a jeho srdce pokleslo, když spatřil jeho bolest a zděšení. Přál si, aby mohl udělat něco, čím by Erestora uklidnil, ale Mandosovo volání sílilo a v pár sekundách vstoupí do Síní čekání. Nebyl způsob, jak by ho mohl utěšit. Když se jeho oči ve smrti zavíraly, doufal, že Erestor najde sílu, aby přežil tuto těžkou zkoušku.

„Ne! Nemůžeš mě tu nechat samotného!“ Když v šoku sledoval, jak strážcovo vnitřní světlo pohasíná, zesílil sevření dýky. „Nenechám tě zemřít!“ Ale bylo příliš pozdě. Rhoss už byl mrtvý. Svěsil hlavu a truchlil pro svého přítele, když se dveře s prásknutím otevřely. Stříbrovlasý elf oblečený v šedé a stříbrné k němu přikročil a mířil šípem na jeho srdce. Oči příchozího zazářily hněvem a odporem a Erestor si v tu chvíli uvědomil, k jakému závěru dospěl.

Ihned pustil jílec dýky a pokusil se to vysvětlit. „Nic jsem neudělal! Jen jsem se pokoušel mu pomoci!“ Zalilo ho zoufalství, když v očích druhého elfa četl nedůvěru a nenávist. „Musíte mi věřit! Už jsem ho takhle našel!“

„Drž svůj prolhaný jazyk za zuby,“ zavrčel Orophin. Byl první ze záchranné výpravy, který dorazil do Elwinžina domu, a ačkoliv stále ještě cítil šok nad masakrem, který tu našel, pokoušel se zůstat klidný a ovládat se. „Měl bych ukončit tvůj život, bratrovrahu, ale nesnížím se na tvou úroveň. Vstaň z podlahy a postav se ke zdi, jinak svůj šíp pohřbím v tvé hrudi.“

Erestor byl příliš otřesený, než aby protestoval, tak se podřídil. Meč, který držel, dopadl na zem s hlasitým třeskem a on zvedl ruce, aby se pokusil uprosit stříbrovlasého elfa. Ale pak ztuhl, když uviděl, že ruka, kterou udržoval dýku na místě, je pokryta Rhossovou krví. Právě během tohoto hrozného okamžiku si uvědomil, že mu nikdo nikdy neuvěří, že je nevinný. „Není to tak, jak to vypadá!“

„Nech si své lži pro sebe,“ štěkl Orophin s odporem. Měl od Pána přísný rozkaz nevzít žádný život, ale právě teď by mu nevadilo ukončit život tohoto vraha. Tmavovlasý elf si zasloužil zemřít!

„Orophine!“ Rúmil se připojil ke svému bratrovi a nevěřícně zíral na mrtvolu u svých nohou. Pak jeho pohled zaletěl k Erestorovi - a jeho krví potřísněné ruce. „Muindor-nin, co chceš, abych udělal?“

Dům se teď hemžil stříbrovlasými elfy, kteří hledali přeživší. Erestor chtěl zase Orophinovi vysvětlit, že je nevinný, ale zastavila ho silná pěst, která narazila do jeho tváře. Klesl na kolena, ale neztratil vědomí. Ruce mu pevně svázali za zády a zakrvavený cár látky mu nacpali do úst jako roubík. Jeho zastřený pohled prosil dva elfy, kteří ho teď táhli mezi sebou, ale když viděl jejich rozhodný výraz, pochopil, že je nemožné přesvědčit je o jeho nevině.

Byl hozen na trávu a když vzhlédl, zjistil, že jím mrštili mezi zbytky Maglorovy stráže. Dokonce na této hromadě ležela i těla Amroda a Amrose.

Třásl se jako list ve strachu o svůj život, když potichu sledoval, jak se po jeho pravici zjevili dva noví elfové. Jedním z nich byla elfka neuvěřitelné krásy, která se mu zdála nejasně povědomá. Její chladné oči mu připomněly Fëanorovy a rychle přesunul pohled na elfa po jejím boku. Jeho oči vyzařovaly soucit, lítost a nezměrný žal. Erestor sklonil hlavu, neschopný se na ně už dál dívat, zatímco jeho osud zůstával nejistý. Co mu udělají?

„Můj Pane Celeborne? Má Paní? Většina z vrahů je už mrtvá nebo uprchli, ale našli jsme jednoho živého.“

Erestor vzhlédl, když zaslechl napjatý hlas. S Orophinem a Rúmilem stál teď třetí elf. Jeho dlouhé, stříbrné vlasy v Arienině světle žhnuly a oříškové oči plavaly v slzách.

„Elwing ani dvojčata nejsou nikde k nalezení. Musíme předpokládat, že je Maglor odvedl.“ Haldir se pokoušel vypadat a znít rezervovaně, ale věděl, že jeho oči prozrazují jeho prudké emoce. „Můj bratr Orophin našel tohohle,“ a ukázal na Erestora,“ jak stále ještě drží nůž zabodnutý do srdce jednoho z Elwinžiných osobních strážců. Čekáme na váš rozsudek. Jaký trest považujete jako odpovídající za takový hnusný zločin?“

Erestorovo srdce šíleně tlouklo a v jeho zoufalství se mu podařilo vyplivnout látku, která mu bránila mluvit. Dřív, než některý ze stříbrovlasých elfů stihl zareagovat, naléhavě zaprosil. „Můj Pane, má Paní, nemám s tímhle vražděním nic společného. Prosím, vstupte do mé mysli a přesvědčte se sami, že jsem nevinný! Argh!“ Do jeho zad narazila bota a poslala ho schouleného na trávník. Někdo ho zezadu popadl a vložil roubík zpátky na místo.

„Tohle už se znovu nestane,“ slíbil Haldir, rozzlobený tím, že se jejich vězeň odvážil takovým způsobem oslovit jeho Pána a Paní.

Galadriel se na Erestora zadívala, než mu odpověděla. „Odmítám se pošpinit tvými ohavnými vzpomínkami, bratrovrahu. Ponech si je pro sebe.“

Její mrazivá slova zničila tu maličkou naději, kterou v sobě ještě choval. ‚Odsoudí mě za tohle. Přikáže, aby mě zabili?‘ Umlčený; jediné, co mohl dělat, bylo prosebně na ni hledět.

„Manželi,“ řekla Galadriel, „Jaký trest považujete za spravedlivý?“

Celeborn, stále ještě otřesený zabíjením, které ovládlo toto místo, se přinutil odpovědět. Bylo to mimo jeho chápání, jak mohl jeden elf zabít jiného elfa. Všechno, co věděl, bylo, že to musí zastavit. „Nezabijeme jednoho z našeho rodu.“

Galadrieliny oči se při tom zúžily. „Za to, co udělal, by byla smrt spravedlivým trestem.“

„Ne, to nedovolím,“ prohlásil Celeborn pevně. „Tady vraždění skončí. Musíme ukázat, že jsme lepší než oni. Musíme jít příkladem.“

Zdálo se, že je Galadriel nespokojená, ale nepostavila se otevřeně proti rozhodnutí svého manžela. „Tedy doživotní vězení.“

Říct 'ano' značně zatížilo Celebornovu duši, ale souhlasil s jejím rozhodnutím. „Jeho osud bude odteď naší zodpovědností.“ Rozhlédl se kolem a zavolal k sobě tři bratry. „Haldire, Orophine, Rúmile. Bude to váš úkol střežit tohoto elfa. Postarejte se, aby neutekl. Po zbytek života bude uvězněn a vy budete jeho hlídači.“

Erestorův svět se roztříštil na malé kousíčky, když Celeborn pronesl svůj rozsudek. ‚Ne, já jsem Rhosse nezabil! Pokoušel jsem se mu pomoci!‘

„Můj Pane? Našli jsme dalšího z Fëanorových mužů. Umírá, ale možná bys s ním chtěl promluvit.“ Jeden ze stříbrovlasých bojovníků přinesl umírajícího noldorského elfa a složil ho Celebornovi k nohám.

Erestorovy oči se rozšířily, když vojáka identifikoval jako jednoho z Celegormových důvěrníků. Když Celegorm zemřel, jeho muži se spojili s Maglorovými. ‚A on zná mě… mohu to vidět v jeho pohledu. Co řekne?‘ Jeho srdce se rozbušilo jako šílené v naději, že by strážce mohl na prahu smrti mluvit pravdu.

Celeborn se díval na umírajícího Noldu. „Proč?“

„Silmaril… Patří nám.“ Celegormův bývalý důvěrník zrychleně dýchal. Ztratil zájem o Celeborna a jeho pohled se ustálil na Erestorovi. „Ach, už je to dávno, co jsme se setkali, Erestore.“

Celebornovy oči se zúžily. „Znáš ho?“

„Finwë ho adoptoval, když se oženil s Indis. Erestor je synem její nejstarší sestry… Příbuzný!“ vyplivl to slovo s odporem, jak si připomněl, že se Erestor a jeho matka pokusili uprchnut. A teď dostal poslední šanci, jak udělat Erestorův život ještě mizernějším. „Erestor je Maglorova pravá ruka… Jeho zástupce…“ Jeho síla ho rychle opouštěla, ale našel ještě potěšení v tom, že naprosto zničil Erestorův život.

Celeborn mlčky sledoval, jak voják naposledy vydechl. Pak, když byl strážce mrtvý, se znovu zaměřil na Erestora. „Tak ty jsi Finwëho příbuzný… a Fëanorův.“ Musí teď být v jeho případě ještě opatrnější! Naštěstí Haldir a jeho bratři jsou vynikající bojovníci. Pohlédl Haldirovi do očí a přikázal, „Střezte ho pečlivě.“

„Budeme,“ odpověděl Haldir. Netěšil se na plnění jejich nového úkolu, ale udělá, jak mu Celeborn přikázal. „Bude za svůj hnusný skutek platit po zbytek svého života.“

Přemožený vším, co se mu stalo, se Erestor začal pohupovat a potichu vzlykat. Nenáviděl, že tak ukazuje svou slabost, ale jeho život byl právě zničen. Už nikdy nezažije štěstí nebo blaženost. ‚Ach, Elwing, doufám, že ty a tví synové jste přežili.‘

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Zabiják příbuzných…“

„Vrah!“

Erestor dlouho klopil zrak a teď zíral na zem, zatímco ho Haldir a jeho bratři táhli k určité části improvizovaného tábora. Mířily na něj oči plné nenávisti a on se pokusil udělat co možná nejmenším, když ho Orophin přinutil pokleknout, aby přivázal jeho ruce ke kůlu, co byl za ním zatlučen do země. Svázaný a bezmocný zblízka slyšel, jak od něj Haldir odchází.

Nikdo se nepostavil proti tomu, když na něj vojáci začali s odporem plivat. Na jeho záda občas dopadla bota a přinutila ho ucuknout bolestí.

Ale Haldir, Orophin i Rúmil se dívali jinam, dokud by nebyl jejich vězeň vážně zraněn. Rozsudek jejich vladařů byl jasný. Erestor zůstane naživu, ale nemohli dávat vinu některým ze svých druhů za to, co cítí. Když viděli tolik zabitých elfů, rozzuřilo je to a Erestor si zasloužil trest za svůj podíl v tom vraždění.

Erestor se pokusil schoulit do klubíčka, ale protože jeho ruce byly přivázané ke kůlu, byla jeho možnost pohybu omezená, takže byl nakonec přinucen vydržet ponižování. Sklopil hlavu a pokusil se vzpomínat na Elwinžin měkký hlas, zpívající ukolébavku jejím synům. Musí přežít… nějak.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Příštích několik dnů bylo pro Erestora pekelných. Jeho ruce zůstávaly svázané a Orophin držel konec provazu v ruce, zatímco pobízel svého koně k větší rychlosti. Muset utíkat bylo pro Erestora vyčerpávající a nebyl si jistý, o kolik víc takového zacházení ještě vydrží.

V noci, když se výprava utábořila, dostal malé množství vody a trochu lembasu, aby ho udrželi na živu, ale bylo mu zakázáno oslovit své žalářníky. Tu první noc se pokusil ještě jednou přesvědčit Orophina, že dosáhl chybného závěru, ale strážný surově vtlačil roubík zpátky na jeho místo předtím, než měl možnost vypít svůj denní příděl vody.

Nadlouho ho ovládlo zoufalství a on si uvědomil, že už nikdy znovu neochutná svobodu. Neměl žádnou představu, kam míří, ale Celeborn a Galadriel se vyjádřili jasně, že s nimi zůstane po zbytek svého života. Pojistí se, že nikdy neuteče a že bude trpět v osamění.

Jeho život bude jedna dlouhá samota, kdy mu společností bude jenom utrpení. Zavřel oči a pokusil se vytěsnit jejich hlasy, které ho stále ještě nazývaly vrahem. Možná by se mohl ztratit uvnitř své mysli.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Celeborn a Galadriel se usadili, postavili dočasné stavby pro ubytování svých lidí a jeho uvěznili v pokoji. Nejdříve se chtěl vzbouřit a protestovat proti této nespravedlnosti, ale rychle pochopil, jak je to zbytečné. Jejich mysli se změnily v kámen a byli rozhodnutí přimět ho zaplatit za zločin, který nikdy nespáchal.

Jeho tři žalářníci s ním sotva promluvili a časem si zvykl na ticho, které ho obklopovalo. Po nocích snil o dvojčatech a naslouchal jejich šťastnému chichotání. Nicméně ranní probuzení bylo pokaždé naprosté utrpení.

Po mnoha letech se Celeborn a Galadriel přesunuli na jiné místo, ale s ním zacházeli stejně. Rok za rokem trávil v osamění, jedl jen tolik, aby zůstal na živu. Protože mu odepřeli jakékoliv rozptýlení, mohl jen sedět před oknem svého vězení, dívat se ven a vzpomínat na šťastné týdny, které strávil s Elwing a dvojčaty.

Když se Celeborn a Galadriel konečně přestěhovali do Caras Galadhonu, rychle si uvědomil, že tady plánují zůstat. Uvěznili ho vysoko v mallornu v talanu postaveném stranou. Každé ráno jeden ze tří bratrů vystřídal toho, který ho přísně střežil.

Ztratil pojem o čase a jediná věc, která mu připomínala plynoucí čas, byla změna ročních období. Obzvlášť miloval zimu, když zemi pokryla neposkvrněná bílá přikrývka. Dokázal hodiny zírat na tančící vločky a byla to jeho jediná radost v těch nekonečných letech.

Nakonec se vzdal vší naděje, smířil se s tím, že už nikdy nebude znovu svobodný. Během mnoha nocí si přával aby zemřel spolu s Rhossem a aby tehdy nešel na trh. Ale Valar rozhodli jinak a odsoudili ho k této napodobenině života.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Erestor seděl, zíral na prastaré stromy a sledoval dva ptáčky, kteří si stavěli hnízdo. Jaro přimělo květy k rozpuku a Arien rozehřála Středozemi. Byl to ten správný čas pro zamilování se, stavění hnízda a vyvedení mladých.

Ale ne pro něj. V jeho srdci vládla věčná zima.

Proto byl Erestor tak šokovaný, když uviděl, jak do jeho světnice neohlášeni vchází Galadriel a Celeborn. Oba vládci se zdáli být ustaraní, ačkoliv se snažili co nejlépe to před ním skrýt. Přinutil se vstát ze židle a hluboce se uklonit. Už to byly věky, co ho navštívili. Naposledy proto, aby mu oznámili, že Lothlorien bude jeho vězením po zbytek jeho života.

„Erestore, je tu něco, co s tebou musíme projednat.“ Celeborn si nebyl jistý, jestli je to správné rozhodnutí, ale neměli na vybranou. Během jednoho z počátečních let uvěznění prokázal Erestor působivé léčivé síly, když upadla jedna služebná. Vyléčil ji a od té chvíle ho Galadriel pozorně sledovala. Celeborn její zájem o něj cítil a věděl, že by ho využila jakýmkoliv způsobem, pokud to uzná za vhodné.

„Ovšem, můj Pane.“ Erestorovi zněl jeho zřídka používaný hlas cize, jak tak hleděl na podlahu, nechtěje se setkat s jejich pohledy. Na kůži měl pocit mravenčení jako pokaždé, když byla nablízku Galadriel.

Její měkký, melodický hlas náhle zazněl komnatou. „Chtěl bys víc výhod? Přístup do naší knihovny a občasnou procházku venku?“

Erestorovi se rozšířily oči a pak se na ni podíval, ale hned si přál, aby to neudělal. Její modré oči byly chladné jako led. „Ano, měl bych rád víc výhod.“ Ale za jakou cenu je dostane?

„Elrond Půlelf, Gil-galadův herold, se trápí pro smrt Nejvyššího krále,“ řekl nečekaně Celeborn.

Erestor sebou trhl, když si vzpomněl na Elronda, který se coby elfátko tajně vkradl do jeho postele. „Je mi líto, že to slyším.“

„Už jsme ztratili Gil-galada,“ pokračoval klidně Celeborn, „a nemůžeme si dovolit ztratit také Peredhela.“

Erestor slyšel, že Gil-galad padl, když bojoval se Sauronem, a stejně jako ostatní truchlil pro Nejvyššího krále. Ale proč to teď projednávají s ním? ‚Něco ode mě chtějí.‘

„Jsi léčitel,“ začala Galadriel, „stejně jako vrah. Ale tentokrát bys mohl využít své schopnosti pro dobro a ne pro zlo.“

Po jejích krutých slovech Erestor ucouvl a odvrátil oči. Už dávno se přestal pokoušet je přesvědčit o své nevině. „Pomohu, jakýmkoliv způsobem budu moci.“

„Elrond bledne, protože truchlí pro svého krále… a milence,“ pronesla Galadriel, která pečlivě sledovala Erestorovy reakce.

‚Milence?‘ Tuhle představu bylo těžké spojit s faktem, že si Erestor stále připomínal Elronda coby malé elfátko.

„Míří do Síní čekání a to nemůžeme připustit.“ Galadriel začala přecházet po místnosti. „Elrond ztratil své spojení se životem a my mu musíme opatřit nové. Nemůžeme si dovolit, aby vybledl, protože ho v budoucnu budeme potřebovat.“

Erestorův žaludek udělal odporný přemet. Co bylo to, co od něj chtějí?

„Jsi nadaný léčitel a tvoje životní energie může Elronda udržet, poskytnout mu spojení s Ardou,“ prohlásila Galadriel klidně. „Chceme, aby ses připoutal k Elrondovi.“

Erestor šokovaně zalapal po dechu a vyhledal Celebornovy oči, které byly soucitnější než Galadrieliny. „Cože?“

„Připoutáš se k němu a tvá životní energie mu pomůže se zotavit.“ Galadrielin hlas ztvrdl. „Abys vytvořil toto pevné a nezlomné pouto, podrobíš se mu… fyzicky. Elrond touží po svém milenci a zamění si tě s ním. Využije tvé tělo libovolným způsobem, který bude považovat za nezbytný. Takto vytvořený svazek je nerozbitný.“

Erestor si mačkal ruce. „Ale…“ To, co Galadriel navrhla, je zrůdnost!

„Elrond se o tvé existenci nikdy nedozví. Uzdraví se, zesílí a naplní svůj osud.“ Galadrieliny oči odhodlaně plály. „Na oplátku za tvé služby ti poskytneme přístup ke knihovně a trochu víc osobní svobody.“

Celeborn si pročistil hrdlo; nesouhlasil tak úplně s plány své manželky. „Tvá bolest bude krátká a po svém návratu tady najdeš hojné rozptýlení.“ Pokusil se přesvědčit Galadriel, aby Erestora poslali jako Elrondova oficiálního nového manžela, ale odpověděla mu, že by to pro bratrovraha byla příliš velká čest.

Erestorovi se nad jejich žádostí zatočila hlava. ‚Měl bych se k Elrondovi připoutat na zbytek věčnosti a on by se o tom nikdy ani nedozvěděl.‘

„Souhlasíš?“ Galadrieliny oči zkoumaly ty Erestorovy.

Erestor si nešťastně povzdechl. Před dávnou dobou sám sobě slíbil, že bude chránit v Eärendilově nepřítomnosti Elwing a dvojčata. Po všem tom, co se stalo, jak by mohl nedostát svému slovu? „Udělám to,“ řekl rezignovaným hlasem. „Připoutám se k němu.“

Galadrieliny oči žhnuly vítězoslávou, zatímco Celebornovy vyzařovaly smutný soucit.

 

 

meldir - přítel
muindor-nin - můj bratře
Peredhel - Půlelf

 

 

Srdce v okovech - kapitola 3.

Srdce v okovech - kapitola 5.

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat