Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail:
 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating:  slash, 18+
Varování:  MPREG, strach, AU
Shrnutí:  Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?

 

Erestor už si myslel, že tento den nikdy nepřijde, ale konečně se to stalo. Po desetiletích utrpení v rukách Curufina a Celegorma se oba bratři rozhodli bydlet spolu s Maedhrosem a, což bylo mnohem důležitější, s Maglorem. To znamenalo, že se konečně znovu setká se svým dřívějším ochráncem.

Poprvé se věci začaly měnit, když zemřel Fëanor. Ve své aroganci pronásledoval jeho bývalý mučitel skřety a nepočkal na posilu. Napadl ho balrog a Fëanor nakonec podlehl svým zraněním. Erestor pocítil neobyčejné uspokojení, když slyšel o smrti své nemesis, ale pak se situace obrátila k horšímu, když byl přinucen žít s Curufinem a Celegormem a sloužit jim. Jeho svoboda se nikdy nezdála vzdálenější.

Setřásl ze sebe zadumání a soustředil se na přítomnost; připomněl si, že se chystají žít s Maedhrosem a Maglorem!

Zatímco většina elfů jela na koni, jemu přikázali, aby šel pěšky. Ne že by mu nějak vadilo, že je jedním z mála pěších, ale byl unavený a stále ještě zraněný z posledního výprasku.

Curufin se v průběhu uplynulých desetiletí stal ještě násilničtějším a našel obrovské potěšení v tom, že ukazoval Erestorovi, kde je jeho místo. Poslední noc byla výjimečně zlá. Curufin vypil příliš mnoho silného vína a bil ho celou cestu ke křídlu služebnictva, kde ho nechal plného ran a podlitin. Sluhové se dívali jinam - tak jako vždycky - a on se pokusil ukrýt pod přikrývkou, aby si mohl lízat rány.

Příští ráno byl přinucen přivstat si, aby dokončil úkoly, které nestihl večer předtím, což ho unavilo tak, že téměř usínal ve stoje. Kráčel a jeho oči byly otevřené, ale jedna jeho část se ponořila do říše snů.

„Neusínej!“ Curufin - sedící na svém agresivním hřebci - kopl Erestora do zad.

Erestor téměř klopýtl, ale podařilo se mu zachytit ocasu koně před ním. „Promiňte prosím, můj pane.“ Naučeně držel pohled sklopený k zemi, protože nechtěl Curufina ještě víc naštvat.

Zdálo se, že Curufina nakonec unavilo trápit ho a připojil se ke svému bratrovi, který jel v čele skupiny.

‚Jenom ještě pár dní,‘ myslel si Erestor a pokoušel se dodat si odvahu. ‚A zase bude nablízku Maglor. Možná, že si mě vezme jako svého sluhu. Tak bych mohl uniknout Curufinovi a Celegormovi.‘ Ale pochyboval, že ho oba bratři nechají vůbec kdy odejít.

Arien stála vysoko na obloze a její paprsky se propalovaly jeho oděvem až na kůži. Měl žízeň a zbědovaně sledoval, jak si Curufin a Celegorm oplachovali tváře vodou. Několik sloužících naříkalo, protože také měli žízeň, ale voda byla na příděl, dokud nedosáhnou Maedhrosova a Maglorova sídla.

Bude to dlouhá a vyčerpávající cesta.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Poté, co Maglor uviděl, že se jeho bratři blíží, sešel na nádvoří. Když k němu dorazila jejich žádost, aby jim dovolil bydlet s nimi, chtěl odmítnout, ale Maedhros mu připomněl, že mají společnou krev a že bratři by se neměli opouštět. S ohromnou nechutí ustoupil a dovolil jim usadit se s Maedhrosem a s ním.

Curufin a Celegorm byli přinuceni opustit své říše kvůli svému agresivnímu a hanebnému chování a to, že potřebovali úkryt, dostalo Maglora do pozice, kdy si mohl diktovat podmínky. Jedna z nich byla, že se Erestor stane jeho osobním sluhou. Chtěl mladého elfa dostat pryč od svých hrubých bratrů.

Jeho dva bratři sesedli a Maglor se přinutil klidně je uvítat. Pak se obrátil na Maedhrose, který by je měl doprovodit do jim přiděleného křídla. Jakmile Curufin a Celegorm zmizeli uvnitř sídla, jeho oči vyhledaly Erestora.

Když ho jeho pohled konečně našel, ze rtů mu unikl zoufalý povzdech. Dřívější elfík se příliš nezměnil. Dlouhé havraní vlasy rámovaly bledou, pohmožděnou tvář. Dlouhé prameny byly stále ještě nespletené a poněkud zcuchané. Velké laní oči se dívaly pronásledovaně a pod nimi se vytvořily černé kruhy. Ačkoliv Erestor dávno dosáhl plnoletosti, byl na svůj věk příliš malý - příliš křehký. Když se podíval bedlivěji, všiml si, že mladý elf kulhá. Zřejmě jeho bratry stále ještě těšilo, když ho mohli týrat, ale Maglor si slíbil, že tomu učiní přítrž.

„Erestore, připoj se ke mně tady!“ Jak ho tak pozoroval zblízka, zachytil radost a štěstí, které se objevily v čokoládových očích, když zaslechl jeho hlas. Řekli mu už jeho bratři o jeho nové úloze? Jak je znal, počítal, že chtěli, aby se Erestor cítil vystrašený tak dlouho, jak jen to bylo možné.

Erestor se poprvé po desetiletích usmíval, když viděl, jak mu Maglor dává znamení, aby k němu přišel. Na poslední chvíli se zarazil dřív, než se vrhl svému bývalému ochránci kolem krku, protože věděl, že takové chování je na veřejnosti nevhodné. „Strýčku Maglore…“

Maglor se usmál; ještě pořád si pomatoval, kdy ho takhle Erestor nazval naposledy. Erestor plakal, když odcházel. „Pojď se mnou, pen-neth.“

Erestor zaváhal. „Ale Curufin a…“

Maglor ho přerušil. „Už dál nejsi jejich sluhou. Teď sloužíš mě.“

Erestorovy oči odrážely jeho zmatek. „Nerozumím.“ O čem to Maglor mluví?

„Jednou z podmínek, abych jim dovolil bydlet se mnou, bylo, že tě předají do mé péče. Teď jsem za tebe zodpovědný já. Curufin a Celegorm ti už nikdy znovu neublíží.“ Maglor nebyl připravený na to, jaký dopad budou mít jeho slova na Erestora, a náhle zjistil, že má ruce plné rozrušeného elfa. „Tak se uklidni, myslím to vážně. Nechci si s tebou zahrávat.“

„Nikdy jsem nemyslel… Přestal jsem doufat… Když Fëanor zemřel a já musel žít s nimi… Já…“ neschopen dokončit jedinou větu, tiskl se pevně ke staršímu elfovi. „Tak jsem se bál… doufat… že jsi na mě nezapomněl.“

„Rozumím, pen-neth. Věř tomu, co ti říkám - odteď se věci změní.“ Ještě neprozradil Erestorovi zbytek svých plánů, když viděl, jak byl ohromený. „Pojď, ať se postarám o ty modřiny a další zranění, která skrýváš, a pak ti pošlu do tvého pokoje podnos plný jídla.“

„Mého pokoje?“ Erestorovy už tak velké oči se až nemožně rozšířily. „Můj vlastní pokoj?“

„Ano.“ Maglor se usmíval. ‚Prozatím. Chci, abys byl od Curufina a Celegorma tak daleko, jak se dá.‘

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Erestor se usilovně snažil skrýt, jak je mu nepříjemné, když mu Maglor prohlížel zraněnou nohu. Starší elf mohl udělat jen málo s podlitinami, ale poraněná noha, to bylo něco jiného. Po důkladném prozkoumání nebohé končetiny ji teď zavázal, čímž jí dal konečně podporu, kterou potřebovala.

„Příštích několik dní se nepokoušej chodit, Erestore.“ Maglor odložil obvazy a věnoval Erestorovi přísný pohled. „Ta noha potřebuje klid.“

„Jak to mám udělat? Musím vykonávat své povinnosti a…“

„Už žádné povinnosti, přinejmenším dokud se tvá noha nezahojí.“ Maglor vsunul ruce pod Erestorova záda a kolena a snadno podvyživeného elfa zvedl. „A sníš všechno, co ti přinesu, rozumíš?“

Rozpačitý z toho, že je v centru pozornosti, Erestor plaše přikývl. „Pokusím se.“ Neměl nejmenší představu, co se to s ním děje. Ještě nikdy ho nikdo neobskakoval. Dobrá, možná jeho matka, ale jeho vzpomínky na ni s léty vybledly.

Maglor přenesl Erestora do postele a uložil ho. „Máš pohodlí?“

„To je můj pokoj?“ Nikdy předtím vlastní pokoj neměl. Vždycky sdílel ubikaci se sloužícími.

„Prozatím ano.“

Erestorovou páteří náhle přeběhlo zachvění. „Prozatím? Takže mi nebude dovoleno tu zůstat?“ Ovšemže ne! Lhal sám sobě! Ale pokud tomu tak bylo, proč se k němu Maglor chová tak hezky?

„Ne, takhle jsem to nemyslel!“ Když viděl, že se Erestorovy obavy vrátily, snažil se Maglor co nejlépe rozrušeného elfa uklidnit. „Brzy odjedeš, protože nechci, abys byl někde poblíž mých hrubých bratrů. Týrali tě příliš mnoho let. Potřebuji mít jistotu, že jsi na bezpečném místě.“

„Kam tedy půjdu?“ Tohle se Erestorovi nelíbilo. Chtěl zůstat tady s Maglorem; jediným, komu kdy věřil! Jeho prsty se chtěly zadrápnout do Maglorovy košile, ale rychle se zarazil, když si uvědomil, jak žalostný pohled by mu poskytl.

„Chci, abys tohle snědl a pak se prospal,“ prohlásil Maglor a položil podnos Erestorovi do klína. „Sněz všechno na podnose! Za pár minut se vrátím s horkým mlékem. Doufejme, že ti to pomůže usnout.“

Erestor se díval, jak Maglor odchází z místnosti, a pak pohlédl na podnos. „To nemůže myslet vážně! Nemůžu tohle všechno sníst!“ Nebyl si dokonce ani jistý, jaké jídlo to je! Žil na chlebu, sýru a vodě. A tohle jídlo bylo horké! Jeho jídlo nebylo nikdy horké!

Za neohrabaného používání vidličky - protože ji nebyl zvyklý používat - zvládl vložit kousek masa do úst. Povzdechl si; chuť byla úžasná a on se na to vrhl a vyjedl talíř přesně tak, jak mu to Maglor řekl. Na podnose bylo také několik kousků ovoce a on nenasytně zabořil své zuby do šťavnaté hrušky. Sladká šťáva mu stékala po bradě a tak si ji utřel rukávem.

Nikdy dřív se necítil tak plný, když se opřel do polštářů. Maglor ho kazí! Jeho oči s rostoucí únavou potemněly a otupěly. Rychle upadl do spánku.

A přesně takhle ho našel Maglor. Podnos nejistě balancoval na Erestorově klíně a prsty měl zabořené do přikrývky. Prázdný výraz v nezaostřených očích mu prozradil, že Erestor prohrál svůj boj se spánkem. „Nemyslím si, že po tom všem potřebuješ horké mléko.“ Mohl by ho vypít sám. Posadil se z boku na postel, odložil podnos na podlahu a prohlížel si Erestora. Mladý elf vypadal zranitelně, podvyživeně a zanedbaně. Ale to se změní!

Už poslal zprávu Elwing a Eärendilovi a oni souhlasili, že si vezmou Erestora pod svá křídla. Teď, když se jim narodila dvojčata, potřebují rodiče pomoc navíc a to, že byl Erestor nadaný léčitel, mluvilo také v jeho prospěch. Řekne ty dobré zprávy Erestorovi zítra, až si mladší elf odpočine.

„Teď spi. Jsi unavený.“

Erestor bojoval, aby se vzbudil, ale nepodařilo se mu to. „Já… nechci… spát.“

„Jsi vyčerpaný. Spi.“ Maglor konejšivě pohladil vlasy svého svěřence. „Přál bych si, abych tě od nich dostal dřív. Už způsobili tolik škody.“ Ale Erestor ho už neslyšel. Mladý elf tvrdě spal.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Kam mě posíláš?“ Erestor pořád nevěděl, co si o tom má myslet. Když se vzbudil, Maglor mu daroval soupravu nového oblečení. Teď měl hnědou košili, černé kalhoty a měkké kožené boty - i když jejich nazutí bylo obtížné, protože zavázaná noha odmítala zapadnout.

„Do Přístavů u ústí Sirionu, kde žijí Elwing a Eärendil. Právě se jim narodila dvojčata a potřebují někoho spolehlivého, kdo by se o ně staral. Fakt, že jsi také léčitel, usnadnil jejich rozhodnutí, že tě na ně nechají dohlížet. Většinou budeš mít co do činění s Elwing, protože její manžel Eärendil je často pryč, plaví se po moři. Na oplátku za hlídání dvojčat tě budou chránit. Takhle budeš mimo dosah mých bratrů.“

Když uviděl Erestorův smutný výraz, Maglor se ujistil: „Chápeš, proč tě posílám pryč, pen-neth, že ano? Kdyby to záleželo na mně, nechal bych si tě tady a jednal s tebou jako se synem, ale přítomnost mých bratrů to znemožňuje.“ Maglor prosil Erestora o porozumění. „Kdybych tě nechal tady, našli by si jiný způsob, jak ti ubližovat.“

Ve svém srdci Erestor věděl, že má Maglor pravdu. „Cením si toho, co pro mě děláte, ale… Doufal jsem, že bych mohl zůstat zde - s vámi. Jste jediný přítel, co jsem kdy měl.“

„Uděláš si nové přátele, Erestore,“ řekl Maglor vřele. „Elwinžina dvojčata jsou zatím pouhé děti, ale jednou vyrostou do skvělých mladých válečníků. Skutečnost, že jsi o ně pečoval, vytvoří silné pouto. Budeš mít přátele. Věř mi.“

„Tak tedy půjdu do Přístavů Sirionu.“ Erestorovo srdce ztěžklo, když teď věděl, že se zase musí s Maglorem rozloučit. „Přesto si přeji, abych tu mohl zůstat.“

„Já vím. Ale nepojedeš sám. Jeden z mých mužů tě tam vezme.“ Maglorova ruka spočinula na Erestorově rameni. Mladý elf vypadal lépe, když měl za sebou pořádný noční spánek, a on doufal, že Erestor dál zesílí, jakmile se dostane od Celegorma a Curufina.

„Kdy chcete, abych odešel?“ Erestor škubal rukávem, protože se cítil nervózní a nejistý. Neznal nikoho z Přístavů Sirionu.

„Zítra ráno. Dnes večer budou moji bratři oslavovat a víno poteče proudem. Chci, abys zůstal ve svém pokoji a zamknul dveře. Ujisti se, že se tam nikdo nedostane. Nevím, jak rychle se dozví o mých plánech s tebou, a protože jsou nepředvídatelní, nechci znát jejich reakce na tyto novinky, dokud jsi ještě tady.“

„Nechám dveře zamčené,“ slíbil Erestor potichu. „Uvidím vás ještě, než budu muset odejít?“
„Možná.“ Maglor jemně stiskl rameno mladšího elfa. „Ať jsem na tebe pyšný, jako by byl otec na syna. Buď zdvořilý vůči Elwing a poslouchej ji. Ačkoliv je stále ještě velice mladá, je také velmi moudrá, stejně tak jako ochranářská, teď, co se stala matkou. Nepřekvapilo by mě, kdybych se dozvěděl, že se stala matkou také tobě.“

Poslední věta přiměla Erestora se opravdu usmát. „Děkuji vám za všechno. Zachránil jste mi život.“

„Jsem rád, že jsem mohl pomoci. Ačkoliv je to příliš pozdě. Nikdy sis nezasloužil takové kruté zacházení, pen-neth.“ Vstal ze židle, krátce Erestora objal a pak opustil pokoj. „Zamkni za mnou dveře!“ řekl ještě na své cestě ven.

Erestor poslechl a rychle dveře uzamkl. Jeho život se měl zase změnit a doufejme, že tentokrát k lepšímu.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Rhoss, jeden z mála strážných, kterým Maglor bezpodmínečně věřil, měl Erestora na jeho cestě doprovodit. Bojovník měl v Přístavech také zůstat, aby se stal Elwinžiným osobním strážcem. Tak si Maglor pojistil, že bude Rhoss moci dohlédnout i na Erestora.

Maglor si našel chviličku, aby se k nim připojil a dal jim své poslední sbohem. Erestor a Rhoss už nasedli a Maglor mohl vidět, že je mladší elf nervózní. Pravděpodobně nikdy předtím neseděl na koni. „Jeďte pomalu,“ oslovil Rhosse. „Není třeba spěchat.“

Bojovník s pochopením přikývl. „A možná bys byl rád, kdybych ho naučil pár zásad nutných pro přežití?“

„Uč ho, až když dorazíte do Přístavů. Tohle je pro něj velice matoucí období.“

Rhoss znovu přikývl. „Postarám se, aby se tam dostal v jediném kuse, a představím ho Elwing a Eärendilovi.“

„Očekávají vás.“ Teď se Maglor obrátil k Erestorovi. Pořád mu připadal jako dítě. „Elwing je velice milá žena. Bude s tebou jednat dobře. Jakmile budeš žít s ní, tvůj život se změní k lepšímu.“

„Doufám,“ zašeptal Erestor mírně. „Přál bych si, abych vás nemusel opustit jenom proto, abych měl lepší život.“ Ačkoliv se na ně několik elfů včetně Rhosse dívalo, naklonil se blíž a naposledy Maglora objal.

Když Maglor ucítil Erestorovy paže kolem krku, usmál se a poklepal ho po zádech pro štěstí, aby Erestor nešťastnou náhodou nespadl z koně. „Ať vám Elbereth žehná a ochraňuje vás na vaší cestě.“

Erestor ovládl slzy, které zaplavily jeho oči a udržel klidný výraz, ale uvnitř plakal. Nechtěl opustit toho jediného elfa, který se o něj staral.

Ale pak dal Maglor znamení a Rhoss namířil svého koně na silnici. Erestorův kůň instinktivně následoval. Erestor se ohlédl přes rameno a zamával. Jeho pohled se krátce přesunul vpravo od Maglora a zachytil pohledem Celegorma, který na něj s odporem zíral.

‚Maglor má pravdu. Můj život by byl pekelný, kdybych tady zůstal. Musím odejít.‘ Maglorova postava se zmenšovala a nakonec mu zmizela z dohledu. Pohladil koňský krk a zadoufal, že by mohl najít jistý druh spokojenosti ve službě Elwing.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Rhossi? Co je tamto?“ Během jejich putování získal Erestor k válečníkovi jistou důvěru, protože Rhoss byl vždycky laskavý a měl s ním trpělivost. Tato začínající důvěra byl také důvod, proč se nyní odvážil položit tuto otázku.

„To je spousta vody!“ řekl škádlivě Rhoss, který už před dávnou dobou usoudil, že je tento mladý elf příliš vážný a plachý. Když začal pronášet různé šprýmovné poznámky, Erestor se stáhl do sebe, ale teď už mu začínal víc důvěřovat a opravdu se při jeho škádlení usmíval.

„Já vím,“ řekl Erestor s širokým úsměvem.

„Tohle je řeka Sirion,“ vysvětloval Rhoss trpělivě. „A tamto je Balarská zátoka. To bude na dlouho náš domov.“

Erestorovi se líbilo, jak se Arieniny zlaté paprsky odráží ve vodě a jeho oči se rozšířily, když uviděl lodi, které pluly po řece. Pohled na Přístavy byl úžasný a téměř se ztratil v obdivu pro skvostně vyrobené lodě. Domy postavené ze dřeva a kamene obývali činorodí elfové. Ihned se mu toto místo zalíbilo. Mírný vánek přicházející od vody si pohrával s jeho vlasy a rychle si přikryl ústa, když vydal spokojené zahihňání. On se přece nechichotá, nikdy!

Rhoss se vřele zasmál a pak přiměl koně pokračovat v jízdě.

Erestor si uvědomil, že míří k jednomu z větších domů, který byl celý postavený z kamene kromě střechy, která byla pokryta slámou. Čím více se přibližovali, tím více vůní byl schopný rozpoznat. Někdo vařil lahodné jídlo. A pak zaslechl veselý smích, který přicházel z domu. Byl to ženský hlas.

„Ne, Elronde, nedělej to! Elrosi, zůstaň tady!“

„To musí být Elwing,“ zašeptal Erestor překvapeně. Úplně poprvé mu došlo, že tohle je jeho nový domov. Doufal, že tady bude šťastný.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

„Má paní? Tohle je Erestor. Lord Maglor vám už o něm říkal.“ Rhoss si vzal za své představit je.

Elwing přikývla, zatímco si z jedné ruky do druhé přendala jedno netrpělivé dvojče. „Ano, poslal mi dopis.“

Erestor se nejdříve díval na zem, protože si nebyl jistý, jak se k ní chovat, ale její sladký a laskavý hlas ho přiměl vzhlédnout. Byla překrásná. Dlouhé havraní vlasy a velké šedé oči, které nevyzařovaly autoritu, jak Erestor očekával. Místo toho se mu zdála dobrosrdečná a milující, soudě podle způsobu, jakým držela své syny. Jeden z chlapců škubal za její copánky a druhý se pokoušel vyklouznout z jejího klína. Očividně to byli rošťáci, ale Elwing se na ně jen usmívala. Erestor si ji ihned zamiloval.

„Rád bych vám pomáhal,“ prohlásil Erestor a byl na sebe pyšný, že jeho hlas zněl klidně.

„Maglor mi také řekl, že máš i léčitelské schopnosti,“ řekla Elwing. „Elbereth ví, že je potřebujeme. Tihle dva se vždycky dostanou do potíží. Včera se Elros vyplazil z pokoje a Elrond ho následoval - samozřejmě. Dostala jsem se k nim právě včas, protože se chystali tahat naši kozu za ocas. Tomu ubohému zvířeti by se to nelíbilo a možná že by jim to oplatila. Potřebuju mimořádně bdělé oči, které na ně dohlédnou.“

„Udělám, co je v mých silách,“ slíbil Erestor a usmál se na děti.

Když uviděla Erestorův výraz, Elwing se zeptala: „Nikdy předtím jsi děti neviděl?“

Erestor mírně zrudnul. Celegorm a Curufin ve své blízkosti strpěli pouze ženy, které neměly děti. Ale samozřejmě, že po čase otěhotněly, a pak je poslali zpět k jejich rodinám. „Ne, nikdy dřív jsem děti neviděl.“

„Jak vidíš, tihle dva jsou dvojčata.“ Elwing pokynula Erestorovi, aby přistoupil blíž. „Tohle je Elrond, mladší z těch dvou, ale také zvědavější. Natáhni ruce a podrž ho.“

Erestor chtěl protestovat, protože se bál, že by mohl dítě upustit, ale Elwing neustoupila. Ukázala mu, jak podepřít dítěti hlavičku a tak se cítil trochu jistější, když Elronda držel. „Je roztomilý.“ Elrond se na něj díval velkýma šedomodrýma očima a pak otevřel svou drobnou ručičku a uchopil jeho prst.

„Líbíš se mu,“ řekla potěšeně Elwing. Vstala z křesla a přešla ke dveřím vzadu. „Tohle je tvůj pokoj, vedle mě a dětí.“

Erestor ji následoval a překvapeně polkl, když viděl, že pokoj je příjemně vymalovaný motivy moře. „Děkuji vám, má paní. Jste velice laskavá.“

„Vzpomeň si na to, až si budou dvojčata chtít vyřvat své plíce,“ poznamenala dobře naladěná Elwing. „Pomůžeš mi je vykoupat?“ Doufala, že by mohl Erestor převzít některé povinnosti, protože byla vyčerpaná. Dvojčatům teď byly čtyři roky a neustále ji zaměstnávala.

„Ukažte mi prosím, co mám udělat.“ Erestor šel za Elwing do koupelny, přitom celou dobu hleděl na malé elfátko ve svém náručí. Byla to jenom jeho představivost nebo na něj opravdu Elrond mrkl? ‚Jsi opravdu rozkošný. A ano, myslím, že tady budu šťastný, když budu pečovat o tebe a tvého bratříčka.‘
 

 


pen-neth - človíček (sind.)

 

 

Srdce v okovech - kapitola 1.

Srdce v okovech - kapitola 3.

 

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat