Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

Bylo pozdě, když se vrátil. Faridův pokoj byl jen tlumeně osvětlen; spíše kvůli Hermioně, aby mohla číst učebnici věštění z čísel. Vzhlédla, když vstoupil.

„Dobrý den, pane profesore, ještě spí, za celý den se nevzbudil.“ Podívala se na chlapce. Byl stočený pod peřinou do klubíčka s výrazem úzkosti, jenž mu udělal vrásky na čele. „Vypadá tak drobně a křehce. Dá se stěží uvěřit, že všechna ta síla a energie se vměstná do takového malého těla, viďte?“

Severus přesně věděl, co tím mínila. Po probuzení Farid místnost jakoby rozzářil, úplně sršel životem a energií. Ve spánku však vypadal mladě a bezbranně. Bylo těžké uvěřit, že toto křehké stvoření přežilo to, co ho v životě potkalo, a pak vydrželo vzdorovat temnému čaroději téměř beze strachu.

Kývl na Hermionu a pak se zeptal: „Měla jste štěstí při hledání?“ Dříve spolu dlouze rozmlouvali o poutu a jeho účincích na něj. Ona a Lupin byli jedinými dvěma lidmi, vyjma jeho a Farida, jež znali plný dopad, které pouto patrně mělo. Dokonce i Draco, jehož vybral, aby pomohl s lektvary, které se Severus rozhodl připravit, znal jen to základní.

Severus byl dnes v jednom kole. Jen co odešel od Farida a Weasleyho, domluvil si setkání s Hermionou a Dracem. Hermioně pověděl o poutu a něco o donucení, jež na něj a Farida působilo. Protože už měla osmnáct, nepotřebovala propustku do oddělení knihovny s omezeným přístupem, a zřejmě tam strávila většinu dne prohledáváním regálů kvůli informacím. Přesto však nenalezla nic, co by jim pomohlo. Slíbila, že bude dál hledat druhý den a další. Věděl, že je notorický hledač vědění; nikdy by se nevzdala, dokud by nenašla odpověď na to, co hledala.

Jeho odpověď.

Poslal ji spát, ale tušil, že si bude nejspíše ještě něco číst, dokud noc neskončí. Přešel pokoj k Faridovi. Teď byl na řadě on, aby byl u nemocničního lůžka a čekal, až se spící probudí. Když se přiblížil, cítil se klidněji než za celý den. Jeho otrok patrně rovněž vycítil jeho přítomnost, protože se trochu narovnal ze své ochranné polohy a zamračení, jež mu hyzdilo čelo, zmizelo.

Severus se usmál na svého chlapce a rozhodl se, že ho vezme zpět do svých komnat. Už bylo pozdě a nikdo nebyl nablízku. Madame Pomfreyová již dávno spala, ale upozornil ji, že se to může stát. Pomalu odkryl peřinu a zvedl hocha do náruče.

Noční košile se svezla z ramene a obnažila nafialovělou modřinu, jež zůstala po ranním Severusově kousnutí. Zčásti si říkal, proč ji školní sestřička nevyléčila, a zčásti byl nadšený tím, že chlapec měl na sobě celý den jeho značku. Pojednou měl svou odpověď. Poppy zřejmě rozuměla víc, než by jí uznal. Byla si vědoma donucení a tušila, že potřeboval ponechat značku na jinak povětšinou neposkvrněné kůži.

Severus si byl jistý, že Farid má teď bezchybnou pokožku. Podle Poppy jizvy způsobené jeho strýcem bylo dost snadné zahladit, poněvadž neobsahovaly žádnou zbytkovou magii, na rozdíl od jizvy na jeho čele. Nikoli, tyto jizvy byly vytvořeny pouze krutostí. Farid si zasloužil jejich odstranění. Proto je Poppy vyléčila někdy během dne, v době Faridova spánku. Severus se později na to podívá, ale právě v tuto chvíli hodlal vzít Farida domů do jejich postele.

Farid, vytažený z hřejivých peřin, se teď trochu třásl, proto Severus kolem něj ovinul svůj hábit a vydal se na cestu zpět do sklepení. Věděl, že chlapec byl nakonec v bezpečí, alespoň tedy před ním.

S Dracem strávili většinu dne prací na lektvarech, jež byl odhodlaný připravit, aby zastavil takové chování, k němuž dnes ráno došlo. Byl plně přesvědčený, že budou fungovat.

První lektvar je Protidonucovací elixír. Sice by nezastavil Severusovy pocity, ale doufal, že by mu dal šanci je překonat. Nejprve vypracoval recept na způsob, jakým zkusil bojovat proti Imperiu, ale ten vždy fungoval jen částečně. Severus přidal kořen sedmikrásky a kontryhel. Napadlo ho, že tato kombinace by pomohla usměrnit účinnost lektvaru.

Druhý lektvar, jenž připravil, je Lektvar proti touze. O němž věděl, že bude fungovat. Je to lektvar, který vždy brával při nočních nájezdech se Smrtijedy. To poslední, co by si přál, bylo, aby ho na některých z těch děsivých eskapád vzrušovala bolest druhých. Z  reakcí svých společníků poznal, že takové vzrušení bylo docela velice běžné.

Draco mu ohromně pomohl. Krájel, míchal a dával pozor na lektvary, jak se vařily. Severus se nemohl zabývat těmito úkoly, protože většinu času ho zaměstnávalo něco jiného. Ale Draco si na pomoc vzal Seamuse Finnegana. Severus zpočátku z toho nebyl moc nadšený, ale poněvadž chtěl mít lektvary připraveny už dnes, pak potřeboval pomoc. Severuse překvapilo, když viděl Finnegana, jak se toho dokonale obdivuhodně zhostil, a když se jeho prsty občas lehce dotkly Dracových při přípravě přísad, a když jejich oči na sobě setrvaly o něco déle, pak, kdo je Severus, aby si stěžoval?

Severus si musel promluvit s Lupinem. Společně se nasnídali. To byla nejdelší chvíle, jakou spolu strávili a, zdaleka nejzdvořilejší. Severus věřil, že nikdo nerozumí zdrcujícímu donucení tak, jako Lupin. Pokud někdo mohl pochopit jeho chování a snad aspoň odpustit Severusovi, i kdyby neprominul jeho chování k Faridovi, pak to musel být Lupin.

Setkání bylo zprvu vpravdě nepohodlné. Lupin ho pozorně sledoval těma svýma nevyzpytatelnýma jantarovýma očima a Severus se cítil souzený. Navíc nikdy nepřekonal strach z vlkodlaků, jenž si vypěstoval v oné noci, kdy málem zemřel, kvůli Blackově zlomyslné lsti. Nedávné události v Kazachstánu tento problém jen vlastně zvýšily.

Byli v Lupinových komnatách, v řadě vzdušných pokojů, jež se nacházely poblíž mužova duševního domova v Nebelvírské věži. Snad každý povrch byl zaplněn fotografiemi; s usmívajícím se Blackem, jak sedí obkročmo na velké motorce, několik s Jamesem a Lily, na některých z nich byl Harry, jako smějící se dítě, jehož držel někdo z tohoto páru. Také bylo okolo roztroušeno aspoň půl tuctu snímků s veselou a culící se dívkou, jejíž vlasy se měnily od jasně žlutých až po tmavě nachové; často i v té samé fotografii.

Lupin vešel do pokoje a položil podnos, jenž přinesl, na stůl u okna, otočil se a podíval se na něj. Severus právě držel fotografii s Potterovými.

„Všichni vypadají moc šťastně, nemyslíš?“ poznamenal Lupin.

Severus spíše stroze přikývl a dal fotografii na své místo.

„Beztak je dobře, že se nedožili toho, aby viděli Harryho v mých spárech,“ pronesl poněkud hořce. „Za to by mě nenáviděli.“

Lupin se na něj upřeně podíval: „Myslím, Severusi,“ řekl opatrně, „že ty jsi dost daleko od toho nejhoršího, co se kdy stalo Harrymu.“

Severus na něj upřeně hleděl, a prozradil zranitelnost, již si nepřál mít.

„To ty jsi ho našel a zachránil,“ pokračoval Lupin. „Nemohlo to být záměrné, ale přece, a teď ho máme zpátky. To musíš připustit, je to tak? Rád bych poznal syna Lily a Jamese, kdyby to Sirius nezničil, podle mě, tím svým idiotským chováním? Rád bych si přidal pár fotografií do své sbírky.“

Severus na něj zíral. Tohle nečekal. Lupin se nepustil do slovního útoku kvůli Severusovu chování k Faridovi. Chmurné pohledy, jež vlkodlak čas od času upíral na Farida, řekly všechno, podle Severusova názoru. Říkaly, že Severus není vhodný, aby zůstal se zlatým dítětem Lily a Jamese, a je jedno, že má tolik zjevného potěšení z vlastnictví chlapcova těla. Možná však tyto pohledy nebyly pohledy zavržení a znamenaly nakonec něco jiného?

„Přeji si, aby byl volný,“ řekl. „Jsem si dobře vědomý toho, že kdybych ho osvobodil, může mě opustit a nikdy se nevrátit. Ale on… nezaslouží si otroctví, nikdo. Musí existovat nějaký způsob, jak zlomit pouto. Slečna Grangerová na to kvůli mně hledá odpověď. Já… nelíbí se mi, co mě pouto někdy nutí dělat, nutí mě být surovým, panovačným… ubližuji mu… zneužívám ho a to musí přestat. Není to správné a není to důstojné.“ Severus se díval do svého klína, když cítil, jak mu tváře hoří studem tímto odhalením.

„A ty mi to říkáš proto, že přesně chápu, jaké je to, být nucený k určitému chování tím neracionálním nutkáním?“

Severus přikývl. Stále čekal, že ho Lupin osočí za hrubé chování a zneužití syna jeho dvou nejstarších a nejdražších přátel.

„Byl jsem tam, když odstranil Znamení zla, Severusi,“ řekl Lupin nakonec. „Kdybych měl nějaké pochyby o tom, jak tě Harry… jak tě Farid vnímá, pak bychom to zmařili. On tě však zjevně zbožňuje. Otrocká pouta už nejsou v našem světě obvyklá, a poté co Lily s Jamesem zemřeli a Sirius šel do Azkabanu, začal jsem cestovat.“ Zachmuřeně se podíval na Severuse a ten nakonec nebyl s to pohlédnout do očí druhému muže. „Viděl jsem nespočet otroků, všichni byli podřízení a oddaní. Ale žádný z nich se nedíval na svého pána tak, jak se Farid dívá na tebe. On tě miluje, Severusi.

Nemůžu uvěřit, jak jsme tenkrát byli všichni hloupí. Nenáviděli jsme tě. Tys nás nenáviděl. Já jsem skutečně věřil, že Sirius zabil Petra a Harry… jak to, že ten nebohý chlapeček proklouzl bezpečnostní sítí, kterou měl mít, a skončil u těch netvorů, příbuzných Lily. Je naše vina, co se mu stalo. Nebylo mi dovoleno se o něj postarat, a tak jsem na truc na deset let odešel, a přitom po celou dobu byl Harry tak hrozně zneužívaný a týraný, že na to ani nesnesu pomyslet.

Albus je také vinen, protože ho nikdy nešel zkontrolovat a Sirius, protože je takový zbrklý blázen, že vlezl přímo do Petrovy malé léčky. To se nemělo nikdy stát. Harry je pro nás všechny tolik výjimečný a drahý, a podívej, co jsme dovolili těm netvorům, všem těm netvorům, mu udělat. Kým myslíš, že by doopravdy Lily s Jamesem opovrhovali nejvíc, Severusi? Tebou, že jsi ho zachránil, nebo námi, protože jsme ho dostali na místo, odkud vlastně potřeboval být zachráněn?

Věř mi, Severusi, ty za tuto situaci neneseš žádnou vinu. Nikoli, co se mne týče.“

Tentokrát se Severus setkal s Lupinovým pohledem, zvedl ruku a potřásl si s vlkodlakem, čímž stvrdili své nové spojenectví. Bylo to zvláštně podivné, oni dva, když se pak posadili k sázeným vejcím, toustům a kávě s mlékem, aby si pohovořili o donucení a o tom, jak by se s ním Severus mohl co nejlépe vypořádat.

Severus se svěřil Lupinovi, jak se cítil, když ho přepadla nutkání a řešili, jaká mohou být varovná znamení, a jak by si s nimi mohl Severus poradit. Nakolik bylo donucení dílem pouta a nakolik mohlo pocházet ze Severusovy vlastní povahy, si nebyli jistí, ale uvážili to. Když se rozloučili, ještě nebyli v pravém slova smyslu přáteli, ale také už nebyli nepřáteli.

Severus právě došel ke svým pokojům, zašeptal heslo a vstoupil otvorem v portrétu. Farid tak hluboce spal, že se sotva pohnul. Severus si uvědomoval, proč měl chlapec nechuť si ráno vzít ten lektvar, protože po něm byl skutečně velmi zranitelný, a Farid dřív neměl nikoho, kdo by ho chránil. Vždy musel být ve střehu, aby se v každé situaci zkusil ochránit, jak nejlépe uměl. Severuse zahřála míra důvěry, kterou k němu Farid musel cítit, poněvadž nehledě na svůj strach, opravdu vypil lektvar, jak mu bylo řečeno.

Severus ho uložil do jejich postele poté, co nejprve zašeptal zahřívací kouzlo. Farid si ze spánku povzdechl a Severus mu na hlavu vtiskl lehký polibek. Krátce nato též vklouzl pod přikrývky vedle hocha, oblečený ve své další noční košili. Farid se k němu přitulil a Severus se málem rozplynul něžností.

Severus bylo vždycky pro něj dobré jméno, pomyslel si nepřítomně, protože většinu života byl velmi nelítostný a chladný. Ale Farid, Farid se přesto dostal do měkkého, i když dobře maskovaného srdce, jako se nikomu jinému nepodařilo. Proto svíral svého chlapce, jemně hladil jeho vlasy a široce rozevřenýma očima hleděl do tmy. Tušil, že dnes neusne, během dne se toho mnoho událo a hlavou mu vířily myšlenky. Když ležel s u sebe schouleným Faridem, přemýšlel o těchto událostech a zvláštních spojenectvích, která si během několika důležitých hodin vytvořil.

Za poskytnuté služby - 25. kapitola

Za poskytnuté služby - 27. kapitola