/ 5
Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka
Párování: Harry Potter/Draco Malfoy
Rating: slash, 18+
Den před slunovratem mohl být snadno označen jako velmi dobrý. Draco se probudil pozdě a Harry poklidně odpočíval vedle něj, schoulený okolo Draca pohodlně a spíše ochranně, což se Dracově náladě perfektně hodilo. Předcházející noc Harryho umluvil ještě na další dvě kola sexu, a každé z nich bylo lepší, než to předcházející. Jeho tělo se uvolnilo a mnohem snadněji se přizpůsobilo objemu Harryho penisu, což mu poskytlo určitou úroveň pohodlí, se kterou se dalo experimentovat a najít další způsoby, jak si přivodit rozkoš.
Harry měl dovedné ruce a vůbec mu nevadilo zůstat i nadále v poloze na zádech zatímco Draco přebral iniciativu a měl geniální nápad, když si nanesl lubrikant na ruce a přivedl Draca k vyvrcholení. Kombinace toho, že Harryho cítil v sobě, ztopořeného, silného a perfektně tvarovaného, a pevná a kluzká ruka okolo jeho penisu, jen před chvilkou uspokojeného, byla tak intenzívní, že to Draco sotva zvládl. Naštěstí byl Draco natolik předvídavý, že na místnost použil ztišovací kouzlo ještě než ho Harry dopravil po schodech nahoru, jinak by ghúl na půdě ohluchl hlukem, který Draco při vyvrcholení vydával.
Bylo to hned potom, co Draco roztřeseně pokropil Harryho břicho svým semenem… znovu, když Harry docela směle zapojil do hry své kyčle, pomalu zespodu přirážel do Draca, zatímco Draco jen omámeně líbal Harryho krk a snažil se vzchopit. Ve skutečnosti se vůbec ‘neoddělili’, to udělali až mnohem později. Draco byl dokonale uspokojen už potřetí a byl příliš vyčerpaný, aby zvládl více než se jen pomalu vrtět v Harryho klíně, což bylo pro Harryho dost stimulace, aby se nechal unést podruhé a jemně se pod Dracem vlnil, až ho jeho konečné uvolnění zbavilo racionálního myšlení a ponechalo z něj chvějící se uzlíček pocitů bez vlastní vůle.
Vyměňovali si tichá slůvka, vášnivá a pravdivá. Klidná sdělení o zbožňování a šeptaná slůvka lásky. Harry je několika zamumlanými kouzly oba bez hůlky očistil a pak se přitiskli k sobě, ospale se líbali, váhající nechat dřímotu, aby jejich noc ukončila. Ale tolik činnosti je udolalo a oba spali celou noc a dlouho do dopoledne, než Draco rozlepil jedno oko, aby zpozoroval, jak na ně skrz okno dopadá světlo nového dne.
Byl si okamžitě vědom Harryho blízkosti, což bylo rozkošné, ale také si byl vědom narůstající potřeby použití koupelny a velmi znatelné citlivosti ve spodních oblastech. Co se od předcházejících styků lišilo, bylo, že to samo o sobě ‘nebolelo’, ale spíš pálilo, způsobem, jakým by ho pálilo koleno, kdyby uklouzl a zabrzdil na něm na kobercem pokryté podlaze. Byla tu také hlodající prázdnota. Cítil se prázdný, nejistý a neúplný, jako by bez Harryho uvnitř nebyl zcela kompletní. Bylo to více než trochu znepokojující, cítit se tak oddaný a opuštěný, i přes to, že byl Harry okolo něj těsně ovinutý, ale svým způsobem to bylo docela příjemné.
Byl jako v pohádce. Všechno to bylo jeho. Harry se rychle lepšil. Měl rodinu, která ho milovala, starala se o něj a přijala ho i přesto, že nebyl jejich vlastní. Měl práci, kde byl pro své schopnosti respektován a měl přátele, kteří mu pomohli nebo si s ním popovídali, když to potřeboval. A měl lásku. Zítra bude slavit slunovrat obklopen láskou a bude to poprvé, co bude moci říct, že je to naprosto pravda. Byl to velmi dobrý den.
Probudit Harryho, který byl po ránu sladký ale malátný, si vyžádalo trochu úsilí, zvláště potom, k čemu jej Draco předcházející noc umluvil. Několik spěšných polibků, a už byl na nohách a navlékal si župan na cestu po chodbě, zatímco Harryho kalné oči beze slov vyslovovaly uznání při krátkém zahlédnutí Dracova nahého těla. Draco si byl jistý, že se tou podívanou nikdy neunaví.
Byl rád, že Harry nebyl v koupelně s ním, tak jak to za uplynulé dva týdny už několikrát udělali. Jejich sblížení se prohloubilo do bodu, kdy nahota mezi nimi už nic neznamenala a společná sprcha byla šťastným a radostným výrazem této změny. Nicméně tentokrát byla doba na soukromí, jelikož Draco rychle zjistil že nejen jeho bolestivě plný močový měchýř volal po úlevě, ale ozvala se i velmi náhlá a zoufalá potřeba evakuovat tekutiny, které předcházející noc Harry zanechal hluboko v něm. Jeho tvář nad celou tou záležitostí výrazně hořela, dokud vše neskončil a neosprchoval se. Bylo to trochu odpudivé a také poněkud trapné, aby si v prudkém raním světle připomněl, že toho do sebe minulé noci tolik dostal. Romantika situace ho zaslepila před realitou a bylo velice vystřízlivující, mít tuto realitu připomenutou jako první věc hned ráno. Kromě toho, jak den pokračoval, jen se to lepšilo a Draco si to pořádně užíval.
Jelikož se kluci probudili docela pozdě, Molly připravila lehkou snídani pro sebe a pro Artura a čekala na později, aby připravila časný oběd a nachystala jídlo také pro ostatní členy rodiny, kteří se brzy dostaví. Po jednom, po dvou, Weasleyovi začali přicházet. První se objevil Percy, veselý a vzrušený, že je zase doma, ale pořád ještě se zaobíral starostmi nad záležitostmi, které ponechal v kanceláři přes svátky nevyřešené. Pak dorazila dvojčata, prostě oblečená vypadala spíše jako ti nedbalí chuligáni, jakými byla ve škole. Nebylo snadné poznat, že patří k nejbohatším obchodníkům v Příčné ulici, když je člověk viděl, jak se s bratrem a Harrym vzájemně pošťuchují.
Ron dorazil krbem a vyrazil přímo ke stolu, jako vždy neměl na mysli nic jiného než jídlo, rychle si naplnil talíř, než mu jeho bratři zhltnou jeho oblíbené. Charlie s Dulou nebyli daleko za ním. Nakonec dorazili Bill a Fleur, téměř nerozlučitelní dokonce i u stolu, bezmezně zamilovaní jeden do druhého, zrovna jako když se setkali poprvé. Dracovi se podařilo ukrýt začervenání, když Ron nahlas prohlásil, že v tomhle ohledu na tom byli Harry a Draco jen o něco málo lépe než Bill a Fleur. Slíbil si, že se pomstí později, nejlépe nějakým ponižujícím zaklínadlem, a pochechtávání a řehot ostatních nechal prozatím být.
Harry byl také v dobré náladě a všichni rádi viděli způsob, jakým se na sebe často dívali, nebo že se vedle sebe usadili u nově roztaženého stolu Weasleyových. Molly zřídka vypadala tak svrchovaně spokojená, a i přes neustálé bezvýznamné hlasité repetění, Doupě se nikdy nezdálo tak plné radosti.
Bill a Fleur zaujali pozornost celé domácnosti neočekávaným ohlášením Fleuřina čerstvého těhotenství. Za nedlouho budou Molly s Arturem prarodiče a zbytek rodiny se kolektivně stane strýčky. Nic nemohlo pozvednout víc náladu shromážděných než tohle, a jen Harry zpozoroval, že Draco byl to odpoledne často zamlklý. Harry konečně přitlačil Draca ke zdi, zatímco uklízeli v kuchyni a Molly nesla do obýváku čaj. Pomáhali mýt a oplachovat nádobí a příbory, když Harry Draca jemně popíchnul ohledně jeho rezervovanosti.
„Jsi nějak tichý, lásko. Něco tě žere. To vidím. Jsi zde stejně vítaný jako kdokoliv jiný… tak co se děje?”
Draco se trochu ošíval. Důvod, proč u stolu vypadal trochu znepokojeně byl ten, že jak pořád seděl, bolel ho zadek, ale raději by si ukousl vlastní ruku, než aby TO připustil. Místo toho jen vyhrkl, co ho od té doby hlodalo. Aspoň věřil Harrymu dost na to, aby se s ním o to podělil.
„Je to… je to Bill. Nedokážu přestat dívat se na jeho obličej. Stejně dobře jsem mu ty jizvy mohl způsobit sám. Já jsem toho posraného šílence nechal, aby mu to udělal. Já…”
Harry ho pohledem a pohybem ruky briskně zarazil: „Ani nezačínej myslet si něco takového. Bill je správnej chlap a věděl, že jsi tady. Molly jim posílá sovu každou chvíli. Věděli, že jsi se tu objevil, a pár dní po tom, co jsi byl pozvaný, abys tu zůstal, to pravděpodobně věděli také. Kdyby Molly jen na minutu pomyslela, že mezi vámi bude nějaká nevraživost, už dávno by si s vámi oběma promluvila. Věděl bys, kdyby byl naštvaný. Věř mi, že není. Všechno to je minulost a je to za námi. Dnes večer to je tvoje rodina, tak se pořádně nadechni, uvolni se a jen řekni co chceš a komu chceš. Chápeš, lásko?”
Draco nasával to ujištění a usmíval se na Harryho, zatímco utíral další talíř. Oba měli hůlky, ale vykonat alespoň část domácích prací mudlovským způsobem se jim stalo rituálem. Draco pozvedl hlavu a políbil Harryho na ústa. Aspoň, že na to měli chvilku soukromí.
„Oj! K sakru! Přestanete vy vůbec někdy? Dejte mi jednu z těch drátěnek na hrnce… musím si otevřít lebku a vydrhnout si tu vzpomínku z mozku.” Ronův pobavený hlas byl v rozporu s jeho slovy, ale Draco stejně našpulil rty a zamračil se.
„To by moc práce nedalo… kromě té části, kde se svůj mozek snažíš NAJÍT!” Aby svá slova zdůraznil, vyplázl na něj jazyk. „Polib mi, Weasley!”
„Haha! Máš smůlu, fretčí hošánku! Tyto rty jsou jen pro dámy. Jakmile jednou okusí Weasleye, už nikdy nechtějí jiného!”
„Jo? To je jedině proto, že ty, co se ze syfilisu vyléčí, se obvykle oběsí studem!”
Ron se ďábelsky šklebil. „Oukej. To by stačilo. Zvedám rukavici, co jsi mi hodil. Za hodinu bude na zahradě bitva sněhovými koulemi, a já tě budu bombardovat, dokud Harrymu nezůstane k líbání nic jiného než obrovský rampouch. Bude to tak, jestliže si nedodáš odvahy a nevezmeš svá slova zpět.”
Draco mu uštědřil svůj nejzlomyslnější úšklebek. Zmijozelské bitky sněhovými koulemi byly legendární kvůli jejich lstivým trikům. „Jdem na to. Připrav se čelit ledové smrti! Jakmile to tu dokončíme, beru si kabát.”
Konečně byly vyměřeny hranice a zvoleny strany a Draco se přidal k Percymu, Dulovi, Harrymu a Billovi, zatímco Ron si vybral Freda, George a Charlieho s Arturem. Na pozemku Doupěte pokrytém sněhem vypukla pravá válka a nenápadně bylo použito několik kouzel, i přes tichou dohodu, že bitva se povede jen sněhovými koulemi. Překračování pravidel se dělo mnoha způsoby, jako bylo například známé kouzlo Freda a George, které způsobovalo, že se zdálo, že se nacházeli několik stop od místa, kde skutečně stáli. Byli takhle téměř nezasažitelní, dokud Harry nezačal používat kouzlo bez hůlky, které umožnilo vytvořit celou palebnou clonu sněhových koulí, a tak zasypat celou plochu koulemi rozbředlého sněhu a špíny. Potom se situace ještě vyhrotila.
Draco nakonec zaklel Rona, jak doufal, rafinovaným zaklínadlem, které k němu přitahovalo letící sněhové koule, a tak z něj udělalo velice snadný cíl. Bylo by to lstivé, kdyby Dracova hůlka to kouzlo neudělala tak silné, že ani Ron sám nedokázal hodit sněhovou kouli, aby se v půli letu neobrátila a nepustila se za ním. Než uběhlo dalších pět minut, všechny sněhové koule na zahradě pronásledovaly Rona jako roj rozzuřených včel. Zatímco byl Ron důsledně zabavený, Draco se prohlásil za vítěze, protože Ronovi spolubojovníci svého vůdce opustili, jelikož jeho přítomnost je vystavovala nebezpečí, že budou také zasypáni letkou sněhových koulí, která ho všude pronásledovala.
Samozřejmě, že Draco mohl být okouzlující vítěz. Mohl být. Draco se omezil na jediný krátký veřejný tanec vítězství a pochvalný polibek pro vítěze od Harryho.
Pak bylo na pořádku dne horké kakao a jak se vítězi i poražení hrnuli dovnitř, Draco se cítil mnohem lépe, co se jeho postavení ve Weasleyovic rodině týkalo. Den uběhl při dobrém jídle a bezstarostném povídání a Draco byl více než spokojený. Hrály se impozantní hry kouzelnických šachů, kdy Ron rozdrtil všechny včetně Draca, dokud Artur svého syna několika desítkami tahů důkladně nepřetrumfnul, a tak jednou pro vždy nedokázal, že je stále ještě šampión Doupěte. Molly byla ve svém živlu, obklopená svými dětmi a střídavě je plísnila a živila a Harry vypadal tak doma a spokojený, jak ho Draco zatím ještě neviděl.
Bill vykládal o své práci u Gringottových a Draco si konečně našel cestu do hovoru, když Harry zmínil Dracovo umění s čísly. Mezi bitvou sněhovými koulemi a prolomením ledu hovorem o svých podobných dovednostech, se Draco konečně uvolnil a plně se zapojil do hovoru. Zdálo se, že Fleur je těhotná třetí týden a bylo to díky služební cestě do Řecka, kterou podnikli jako druh pracovních prázdnin. Otěhotněla v určitou chvíli během jejich pobytu a teď vážně přemítali nad tím, že pro jejich dítě vyberou nějaké lehce řecké jméno, aby tu příležitost připomínalo. Fleur a Bill byli perfektní pár od chvíle kdy se setkali, a i přes jejich kraťoučké zásnuby, kterými Molly tehdy pohoršili, jejich manželství bylo šťastnější než by mohl kdokoliv doufat.
Za nějakých osm nebo devět měsíců se narodí první dítě Weasleyových za téměř dvě desetiletí, a to vědomí jim dodávalo pocit, že tím byla zahájena nová doba. Válka byla skutečně za nimi a jeden za druhým přicházela na svět generace, která o Voldemortovi nikdy neslyšela, a pomalu zaplňovala prázdná místa v srdcích a domovech v kouzelnickém světě. Jeden den nebude válka nic jiného než kapitola historie, kterou bude profesor Binns učit, a kterou polovina studentů pravděpodobně prospí. Možná, že některé lekce by neměly být zapomenuty, ale lidé, kteří tím prošli se těšili na dlouhou dobu klidu a míru, a pokud to znamenalo nechat minulost sklouznout pryč do zapomnění, nechť tomu tak je.
Hráli různé hry a zpívali sentimentální písně a přiložili do krbu ohromné poleno, které mělo hořet dost dlouho, aby jeho poslední uhlíky přenesly oheň až do přicházejícího nového roku. Mollyina hostina ten večer zpola vyprázdnila její spíži, a stůl se prohýbal pod tíhou jídla na něm naservírovaného. Chlapci, který vyrostl v paláci, opatrný, aby nezpůsobil hluk nebo něco nerozbil, a který seděl na konci dlouhého stolu, několik metrů od rodičů (když s nimi vůbec stoloval) být v těsné blízkosti dalších lidí v domě plném přímočarých a rozradostněných Weasleyových, způsobilo větší kulturní šok.
Bylo zde mnoho veselí a všichni překypovali dobrou náladou, a než se přiblížil konec večera, byl Draco velice plný a velice unavený. S každým člověkem, který se tam nacházel, opakovaně zapředl hovor a cítil, že požadavky etikety dodržel, a že si to stejně užíval. Byl natolik ospalý, že pro jednou nemyslel na sex, když mířili s Harrym nahoru. Pořádně se líbali, což Draca na chvíli vzrušilo, ale ne natolik, aby se mu kvůli tomu chtělo odložit spánek. Kromě toho, bude tu zítřek, a až bude Doupě jen o něco poklidnější, udělá si čas a znovu si od Harryho užije pořádného pomilování.
Když Draco usínal, proplouvalo mu myslí očekávání a stále si ještě vychutnával vědomí, že tam s ním Harry byl, aby mu zpříjemňoval život a on sám zase jemu, a že se před nimi rozprostíral celý život příležitostí k takovým věcem jako široká a jasná cesta do ráje. Draco spal tak klidně jako dítě, kterým kdysi byl, i když byl svému dětství tak vzdálený a zaobíral se velmi rozdílnými myšlenkami, které, dokonce ani za nejvelkorysejších okolností, nemohly být popsány jako nevinné.
------------------------------------------------------
V záři plného a netečného měsíce seděli tři muži v černých kutnách v kruhu z krve, symbolů a zapálených svíček, strategicky rozestavěných okolo nich. Každý z nich držel malý nůž a rytmickým pozpěvováním vyvolávali temné síly k pomoci jejich věci. Nože se zablýskly a jejich krev se spojila s krví v kruhu. Každý z nich si otevřel žíly, aby napomohl jejich boji, každý z nich se rozřízl tam, kde na jejich pažích kdysi zářilo nyní vybledlé Znamení.
Rodolphus LeStrange je vedl v jejich temných litaniích, zcela soustředěný na kouzlo, které používal. Jejich pán jim dal moc, připoutal je k sobě, nesmrtelně je spoutal dohromady, aby spolu s ním jako jeden muž povstali nebo padli. Nyní tu moc navraceli. Jejich právoplatný pán bude potřebovat sílu, pokud nadcházející noc bude mít povstat, a oni dobrovolně odevzdali tu trochu moci, výměnou za naději na budoucnost po jeho boku, znovu.
Když byl rituál dokončený, nevyměnili si ani slovo, jejich plán byl už jasný. Za úsvitu, chráněni kouzly, zanechali svou poslední oběť na místě, kde všichni uvidí jejich dílo. Chlapcovo tělo bylo zavěšeno za kotníky jako tělo mučedníka, ponecháno u londýnského vchodu do Příčné ulice. Než odešli, Rodolphus zamumlal poslední kouzlo, zanechávaje za sebou vizitku, které se svět naučil bát.
Znamení zla znovu viselo nad Londýnem, a všichni, kdo ho zpozorovali, pocítili v srdcích hrůzu, jelikož oznamovalo návrat temných časů. Muž, který ho udělal, se vrátil do svého doupěte a sepisoval formální dopis, který měl být následujícího dne odeslán. Byl napsán pevnou a elegantní rukou, úhledným písmem úředníka ze starých časů. Jeho sepsání nemohlo být nedomyšlené nebo nedbalé. Byla to výzva… a byla to výzva, které změní svět. Při tom všem, jeden musí myslet na budoucnost, že?
---------------------------------------------------
Zprvu slabý a netečný, zvíře, které dřímalo v Harryho hrudi se probíralo k životu, jak ho živila nová energie, zaplavovala ho vitalitou, kterou neznalo od doby, kdy se pohybovalo po zemi s vlastním tělem. Duch se vzepjal k životu, sevřel spící duši, která ho uchovávala a udeřil hluboko, těžil z pomsty za pokoření, které v rukou svého nedobrovolného hostitele vytrpěl.
Harry se v noci probudil, oslepený bolestí své jizvy. Jeho sny byly horší než kdy předtím a probudil se zbrocený potem a ledový. Viděl před sebou rozprostřený svět v ruinách, popelavě šedý po důsledcích zkázy, všude byla vidět těla padlých. Na obrovském trůně z kostí padlých seděl černě oděný pán, u nohou se mu klaněli úpěnlivě prosící, a když ten strašný panovník pozvedl hlavu, Harry spatřil tvář, ze které ho zamrazilo do morku kostí a s potlačeným výkřikem na rtech se probudil. Ta tvář byla jeho vlastní.