/ 3
Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka
Párování: Harry Potter/Draco Malfoy
Rating: slash, 18+
George vstoupil do kuchyně a nalil jeden šálek čaje pro sebe a druhý pro Draca, když zadními dveřmi vešla Molly a rozhlédla se.
„Georgi! Ach, drahoušku, jsem tak ráda, že tě znovu vidím takhle brzy! Byl to Harry, koho jsem slyšela odcházet? Měl Draco první den v práci dobrý?”
George se usmál, jak se mu zatočila hlava pod záplavou dotazů, několikrát protočil kouzelné oko, aby dal na vědomí dojem, jak je otázkami přemožený. Jeho máma nenáviděla, když tohle dělal, což jí víceméně zaručovalo, že to bude dělat dál… kdykoliv si byl jistý, že mu to projde.
„Nápodobně, ano a velice… v tomhle pořadí. Dracovi to šlo výborně, a při tom všem dokázal, že má smysl pro humor, o čemž bys nás před pár lety nedokázala přesvědčit. Harry se příšerně hádal s Pastorkem, než se jim do toho Draco vložil. Harry vyrazil ven. Šel si zaběhat. Nedokázal ze sebe dostat ani slovo, jak byl rudý vzteky. Doufám, že se nestalo nic vážného. Víš, o co šlo?”
Molly přikývla a zamířila ke skříňce s kořením. Byl skoro čas na večeři, protože Artur bude za hodinu doma.
„Byl to znovu Denní Věštec. Nějaká příšerná historka ho už dnes naštvala a od té chvíle byl popudlivý. Říkal, že dnes s Kingsleyem již jednou letaxem mluvil, ale předpokládám, že to nedopadlo dobře. V novinách psali, že včera v noci bylo ve Shropshiru vyhozeno z auta tělo chlapce, mudly. Byl zmasakrovaný stejně jako Draco. Mohli to být ti stejní ďáblové, co ublížili jemu, jelikož bystrozoři rozeznali na místě činu stopy magie. Mudlovské úřady neví nic užitečného, ale všechno co bylo v novinách je, že škody na těle toho chudáka byly ‘rozsáhlé’ a byly pravděpodobně způsobeny ‘několikatýdenním týráním’. Je to příšerné. Nemůžu Harrymu vyčítat, že je rozzlobený, ale on si takovými věcmi nechává úplně rozervat duši. To je už nezdravé.”
George usrkával svůj čaj, když vešel Draco, toporně vzal svůj šálek a začal nepřítomně upíjet, pak se omluvil a řekl, že si před večeří půjde trochu odpočinout do svého pokoje.
Molly ho omluvila se zdvořilým slibem, že ho před večeří včas upozorní, a pak začala spěšně krájet zeleninu na ragú.
„Draco vypadá podezřele klidný. Zdá se mi, jako by byl rozhozený, že vidí Harryho vzteky bez sebe. Jsi si jistá, že je v pořádku?”
Molly se na svého syna upřeně zadívala.
„Harry na Draca křičel? Vyhrožoval mu? Nebo něco podobného?”
„Ne… nic takového. Vypadal, že začne… ale pak nám jen řekl, že si půjde zaběhat a odešel. To bylo všechno, ale jeden by řekl, že Draco uviděl ducha.”
Molly pomalu přikývla, šťastná, že se Harry aspoň dokázal kontrolovat lépe než dřív.
„George… je čas, abyste se s Fredem něco o Dracovi dozvěděli. Vím, že jste slyšeli, že byl chycený Smrtijedy a to všechno, ale je toho mnohem víc, co nevíte a už jste dost staří, abyste to pochopili. Ten chlapec byl mučený nejhoršími způsoby, téměř rok, a může být rád, že si zachoval zdravý rozum. Statečnější než vy byli takovým zacházením zlomeni. Draco nedokáže zvládnout násilí… nebo zlobu, namířené proti němu. Vím, že jste slíbili, že se budete krotit s vašimi legráckami a Harry vám řekl, že na něj nemáte být drsní, ale teď aspoň víte proč. Je v pořádku akorát natolik, že se minulý týden mohl poprvé objevit na veřejnosti. Sotva dva týdny předtím byl v horečkách a z infikovaných ran téměř umíral. Harry si svoje nálady hlídá z dobrého důvodu. Jedno hrubé slovo k Dracovi a nelze odhadnout, co to s ním udělá. Chápeš?”
George vážně přikývl a snažil se schovat za svůj šálek čaje. Když byla máma v takovém stavu, nebylo radno s ní diskutovat, a také nebylo o čem diskutovat. Draco se dnes zdál docela ve formě, i když chvílemi neklidný, ale očividně zde byly věci, o kterých se nemluvilo nahlas a Draco si toho vytrpěl mnohem víc, než Fred nebo George předpokládali nebo si dokázali představit.
George maminku ujistil, že porozuměl a slíbil, že se postará, aby to Fred pochopil také. Pak zamířil ke krbu a domů. Bylo to znepokojující, myslet na Draca, o kterém se vždycky domnívali, že byl prototypem Smrtijeda, jako na křehké stvoření, které nedokázalo vystát ani pouhý pohled na násilí, jak strašně jím bylo poznamenané. V krbu vysoko vyšlehly zelené plameny a George byl pryč.
-----------------------------------------------------
Draco seděl ve svém pokoji a vůbec se mu nedařilo odpočívat, vzmohl se jenom na naprosto marný pokus o studium jedné z Harryho knih o snech a nočních můrách. Nezdařilo se. Jeho srdce zpomalilo, jeho nervy se uklidnily, ale stejně byl v myšlenkách pořád u Harryho.
Jak by mohl myslet na něco jiného? Harry nebyl pouze jeho posláním. Nebyl jen cílem… byl také odměnou, která na Draca čekala na konci. Byl motivací, která ho poháněla kupředu a k dokončení jeho poslání. Harry byl vše, nač měl myslet. A jako na zavolanou, Harryho kroky se ozvaly na schodech, pravidelné a odměřené, naznačující klid. Draco se zhluboka nadechl a snažil se uklidnit.
Harry stál ve dveřích, hlavu svěšenou, vypadal současně naštvaně a schlíple. Draco se neodvážil promluvit.
„Nekřičel jsem.”
„Já vím.”
„Co… co si to myslíš, že jsi dělal?”
Draco se nadechl, snažil se nevzhlédnout k němu. Jeho instinkt mu radil nekritizovat Harryho příliš přímo, ale v tu chvíli byl doopravdy rozzlobený. Chtěl zvednout bradu a Harryho bez obalu vyplísnit, jeho nervy mu to ale nedovolily. Spokojil se tedy s věcným konstatováním a doufal, že Harry zůstane rozumný, až uslyší, co mu Draco řekne.
„Harry, byl to Kingsley. Ty… ty jsi chtěl… dělal jsi to ministru kouzel. Jak… jak sis vůbec mohl myslet, že to je správné?”
Harry pevně sevřel čelist a promluvil s uvážlivým a vyrovnaným klidem.
„Proč by to nebylo správné? Nesnažil jsem se ho přimět, aby zabíjel mudly, nebo posílal nevinné lidi do Azkabanu. Jen jsem mu navrhl, aby mě nejmenoval jako podezřelého. Chráním tento dům. Ten, ve kterém žiješ. Tak, jak já to vidím, moci nelze využít lépe než tímto způsobem. Ty jsi mě přerušil a brzy nám tu po okolí budou čenichat bystrozoři… a to díky tobě.”
V Harryho lehce podrážděném klidu a v jeho zarážející jistotě, že má pravdu, bylo něco podivně děsivého. Draco jeho argument chápal, ale v Harryho uvažování byla očividná trhlina.
„Harry… ty… neměl bys kontrolovat mysl jiných lidí. Je to jak znásilnění. Bereš jim právo svobodné volby a necháváš je dělat, co chceš ty. Nedáš jim na vybranou. To není správné.”
„Takže když jsem to udělal té ošetřovatelce u Svatého Munga, bylo to v pořádku, ale nyní je to špatné, když ti to nijak nepomůže? Nejsem si jistý, jestli tě chápu. Kdybych se do toho nevložil, tak bys svou matku neviděl, ale když držím v odstupu Kingsleyovi lidi, tak jsem to přehnal?”
„Mýlil jsem se s tou ošetřovatelkou. Byl jsem tak šťastný, že matku vidím, že jsem ani nepřemýšlel nad tím, co to znamenalo. Když… když jsi to udělal Kingsleymu, uvědomil jsem si, jak je to hrozné. I kdyby to znamenalo, že matku už nikdy neuvidím, ať to tak je, ale neměl bys to lidem dělat. Kdyby někdo z nich zjistil, co jsi dělal… Merline… to by byl problém.”
Harry ztuhl a zamračil se.
„Jak by se to mohlo stát? Co? Někdo by jim to řekl? Prořeknutí mezi řečí?”
„Ne! Nikdy! Harry… nikomu bych to neřekl. Jsou tu ale jiní Nitrozpytci. Kontrolují kouzla ovlivňující mysl pro Ministerstvo. Můžou tě přistihnout… bylo by to strašné, ale já bych nic neřekl.”
„Dobře. Tak ať to tak zůstane.”
Harry se otočil a tiše odešel. Draco se svalil na postel a potlačoval nutkání rozplakat se. Přitáhl si k sobě polštář, schoulil se do klubíčka a přitiskl ho k sobě a náhle si uvědomil, že je to Harryho polštář, a že se na něm pořád drží jeho vůně. Bylo to uklidňující a bolestivé zároveň.
‘Jsem patetický. Jeho porozumění pro mě tolik znamená, ale já prostě nemůžu připustit, aby svou moc zneužíval. Jak mu to můžu znemožnit, když mu sotva dokážu říct ne? Měl bych Harryho zachránit, a já s ním nedokážu ani diskutovat, aniž bych se skoro nepodělal strachy. Zatraceně ubohé!’
-----------------------------------------------------
Artur Weasley se vynořil z krbu, šťastný, že je konečně doma. Z kuchyně cítil dušené maso se zeleninou, a ještě než tam došel, sbíhaly se mu sliny. Molly právě kontrolovala pečící se chléb v troubě a Artur se tiše natáhl pro lžičku. Byl sotva píď od hrnce, když zaslechl Mollyin hlas a ztuhl.
„To, že jsem zaměstnaná neznamená, že jsem slepá nebo hluchá! Arture Weasley! Polož tu lžíci a běž si dát čaj! Večeře bude hotová za pár minut. A teď padej!”
Artur přiznal porážku a položil lžíci na linku. S šálkem čaje a pusou na přivítanou, usazený ve svém oblíbeném křesle, dumal nad tím, jak se dnes asi kluci měli. Draco měl určitě lepší den než on. Ke konci to bylo docela zábavné, ale ta kvanta práce co s tím měli předtím.
Harry a Draco sešli dolů na Mollyino zavolání, oba vypadali zasmušile a schlíple. Artur děkoval své šťastné hvězdě za příhodu, kterou se právě chystal vyprávět.
„Dnes jsme měli v práci divný den, to vám řeknu! Jenkins a Robinson byli sežraní rozzuřeným gaučem! Myslel jsem, že se jednalo o obyčejné přerušení kouzla… ale kdepak!… ukázalo se, že šlo o plné posednutí. Volala nám vdova, že nemůže bezpečně vstoupit do vlastního obýváku. Vyrazili jsme se tam s kompletní četou, ale stejně jsme museli volat specialistu. Vždycky nám to udělá pořádnou díru do rozpočtu, když se musíme obrátit na někoho zvenčí.”
Dušené hovězí bylo rychle hltáno, ale aspoň se zdálo, že kluci historku poslouchali. Artur dožvýkal, spolkl další sousto a pokračoval.
„Nejdřív jsme se ani nemohli do místnosti dostat, blokovalo to dveře a tak, celou dobu to vrčelo a chňapalo. Nakonec se nám podařilo kouzlem odstranit dveře a já tam poslal mladé kluky, aby to zkrotili, zatímco my ostatní jsme pracovali na zrušení kouzla. Nic nezabíralo, a já jsem už začínal být frustrovaný, když se ta prokletá věc vymanila a spolkla Jenkinse. Nijak mu to neublížilo, samozřejmě, co bez zubů a tak, šlo o gauč, ale vcuclo ho to a v tu chvíli nás to strašně vyděsilo. Dva drželi Jenkinse za nohy a další dva se snažili gauč udržet. Nakonec jsme toho prevíta neudrželi a v tu chvíli schramstl Robinsona. Fenwick se na gauč vrhl a ve své snaze si zlomil palec, tak jsme se stáhli do přijímacího pokoje a přivolali jsme posily.”
Tou dobou už měla Molly na tváři výraz škodolibého pobavení, jako obvykle při Arturových historkách, a Draco s Harrym se uculovali mezi sousty. Artur s chutí spolkl několik dalších soust, pak pokračoval.
„No, nejdřív jsme zavolali odklínače a snažili jsme se té věci čelit věšákem a lampou. Boj mého života, to mi věřte. Když jsem uklouzl po spadlé přikrývce, myslel jsem, že mě v tu chvíli taky dostane. Kdyby nebylo Fenwicka a té lampy, byla by to úplně jiná historka! Odklínači se také nedařilo, ale povšiml si aspoň přítomnosti ducha. Měli jsme pekelné štěstí, že jsme měli ve skupině chlapíka s nějakými věšteckými zkušenostmi.
Nakonec jsme přivolali kolegu z Odboru pro vymítání a regulace duchů. Malý, snědý obrýlený chlapík, nováček. Zahájili jsme druhý útok a přitlačili jsme to ke stěně, zatímco on pálil nějaké příšerné bylinky a zpíval jakési popěvky ve svém rodném jazyce, a o minutu později začal gauč strašně řvát. Málem jsme z toho zatraceného kusu nábytku ohluchli, bojovali jsme o vlastní životy, když se objevil duch jejího manžela, který, jak se zdálo, miloval tu pohovku víc než vlastní ženu, a odletěl pryč, a… to vám říkám naprostou pravdu… ta zpropadená věc vyplivla ven všechno co v ní bylo jedním dechem. Robinsona, Jenkinse, Sofii - kočku, která se té chuděře ženské kdysi ztratila, třicet sedm galeonů v drobných a dvě levé boty! Všichni jsme byli pokrytí prachem a molitanem a zbytek dne jsme strávili tím, že jsme se oprašovali, ale práce byla dobře udělaná.”
Oba kluci se pochechtávali a snažili se nevybryndat obsah svých lžic když jedli a Artur se pyšnil další dobře vykonanou prací jiného druhu. Nálada tu byla očividně trochu nevrlá, ale zdálo se, že se obrátila k lepšímu. Člověk si nemůže pořádně odpočinout v domě plném napětí a po takovém dni potřeboval trochu klidu a útěchy a Mollyinu večeři. Pokud to kluky trochu rozveselilo, tím líp. Artur si poslední komentář načasoval na chvíli, kdy si Harry přiložil ke rtům sklenici mléka a pořádně si přihnul.
„Chudák Jenkins. Celý den smrděl jak kočičí chcanky a starý gauč. Nedokázali jsme to z něj ani odkouzlit, dokud jsme se nedostali do zpět kanceláře.”
Harry se neudržel. Mléko mu vystříklo i z nosu, jak vybuchl smíchy a to zase rozesmálo Draca. Zatímco se kluci svíjeli smíchy a chechtali se dokud nevypadali, že nemůžou už ani popadnout dech, Molly se na Artura přísně zadívala pohledem, ve kterém se mísil nesouhlas s láskou. Dobře věděla, oč se tu snažil, a proč tu historku vykládal tímhle způsobem. Jen ji zlobilo, že musela odčarovat vybryndané mléko. Nikdo jiný než Molly nezahlédl veselé mrknutí a pozdvižení obočí, než se Artur rozmáchlým gestem chopil lžíce a s naprosto důstojným výrazem dojedl večeři.
Potom už večer ubíhal v naprosté pohodě a Harry vypadal zahanbeně ještě dlouho potom, jelikož se Draco nedokázal přestat hihňat, když si vzpomněl, jak Harrymu z nosu stříká mléko.
Konečně nastala noc a Draco se připravoval do postele, zatímco Harry se převlékal ve svém pokoji. Vzhledem k tomu, co se za celý den událo se mu zdálo, když na Harryho čekal, že se čas vleče a Draco po celou tu dobu odháněl malé, dotírající pochybnosti.
‘Nemůže dnes nepřijít. Nemůže. Jen jsem se mu přiblížil a stalo se tohle. Prosím… prosím… prosím, pojď do postele, Harry! Nechci být sám. Musí přijít. Co když se zlobí tolik, že tu nechce spát? Co bude s kouzly které potřebuji? Co když se v polovině noci probudím? Kde je? Trvá mu to tak dlouho… nikdy mu to tak dlouho netrvalo. Nenávidí mě. Snad nebude-’
Dracovy obavy ukončilo zaskřípění dveří ve chvíli, kdy Harry obešel roh a vešel do místnosti, oblečený do pyžama a vypadal tak klidně, jako by se nic nestalo. Když Harry vklouzl mezi přikrývky, Draco se snažil, aby na jeho tváři nebyl patrný zoufalý výraz úlevy a vděčnosti.
Draco se k němu ve tmě přitulil, nervózní z Harryho nálady a zatímco Harry mumlal zaříkání k ochraně proti nočním můrám, Draco natáhl ruku, vzal Harryho za levou paži a ovinul okolo ní svou levou ruku, tak jako dříve. Harry si lehl, uvelebil se a úplně se uvolnil, a v tu chvíli si uvědomili, že mezi nimi není jediná přikrývka.
Ve spěchu, aby už byli v posteli, zapomněli nechat mezi sebou jednu přikrývku. Harry se trochu odtáhl.
„Omlouvám se. Počkej, hned to dám do pořádku. Na chvíli jsem zapomněl… jen vteřinku.”
„Ne.”
Harry se zarazil, překvapený.
„Cože?”
„Ne… to ne… nevstávej… nebo neměň deky. Já… nevadí mi to… pokud jsi to ty. Jen… řekni mi, nezlobíš se na mě? Prosím?”
Harrymu se stále ještě točila hlava z vědomí, že se Draco v jeho blízkosti cítí klidný, ale s tichým povzdechnutím uvolněně ulehl zpět na polštář.
„Nezlobím se na tebe. Doopravdy ne. Vůbec ne. Řekl jsi, čemu věříš a udělal jsi, co si myslíš, že je správné. Jen proto, že s tím nesouhlasím… neznamená, že se na tebe zlobím. Máš právo myslet si a říkat a dělat to, co chceš. Já… je mi líto, že sis dělal starost. Možná jsem se mýlil… nebo jsem se možná nemýlil, ale nechtěl jsem tě vylekat. Snažil jsem se, Draco… snažil jsem se ovládat a myslím, že jsem to docela dobře zvládal. Myslím, že to jen nebylo dost dobře. Budu se snažit víc, nebo-“
Harryho drmolení bylo přerušeno rty, které se náhle přitiskly na jeho a on v tu chvíli nechtěl přerušit Dracovu snahu. Byl to mocnější, sebevědomější polibek než ten předcházející, jemně zuby škádlil jeho spodní ret, pak se odtáhl a nechal ho, aby se také zapojil. Ztratili kontrolu, ve tmě, v myšlenkách neměli nic jiného než útěchu a rozkoš z blízkosti a křehkou svobodu která přicházela, když slova byla nahrazena třením kůže o kůži.
Po takovém polibku nebylo snadné usnout. Ani jeden z nich nepromluvil, a ani jeden z nich se neodvážil o tom zmínit, ale bolestivá erekce je trápila oba dva, když zavřeli oči a snažili se dostatečně se uvolnit, aby je mohl přemoci spánek. Zítra bude lepší den a v novém týdnu je čekala nová hůlka a famfrpálový zápas. Nebyl to nejlepší z dní, ale lepší dny se rychle blížily, a pokud se oni mohli takhle cítit po takovém dni, pak jim zůstávalo ještě hodně naděje.