/ 4
Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka
Párování: Harry Potter/Draco Malfoy
Rating: slash, 18+
Nedostatek spánku dostihl Draca později odpoledne. Opojné vzrušení z jeho nové hůlky opadlo (ale stále ještě bylo vzrušující dívat se na ni a používat ji), a svíravý strach, že uvidí Rona zadrženého za Harryho zločin, ho také opustil. S těmito věcmi ho opustila také síla, která ho celý den udržovala při vědomí. Nebylo těžké se omluvit a vyklouznout po chodech nahoru na šlofíka, a teď, když měl hůlku, mohl dokonce sám na sebe použít kouzlo proti nočním můrám… ale když se o tom zmínil, Harry vypadal trochu zklamaný. Draco chtěl hlavně čas k odpočinku a přemýšlení… o samotě.
Hlavou mu probíhal celý kaleidoskop myšlenek, takže ať už byl jakkoliv vyčerpaný, spánek přicházel jen ztěžka. Dula měl pro něj kouzla a on měl tento týden před sebou poslední pracovní den než přijde sobota, a on se s Molly zas vypraví do Bradavic. Potřeboval se docela nutně setkat s Brumbálem a to nejen proto, že chtěl odpovědi na několik otázek. Stařec na obraze měl v Draca větší důvěru, než ve skutečnosti měl Draco sám, a právě teď by bylo dobré si něco z toho vyslechnout.
Ron byl najednou možný spojenec, s informacemi o válce a o ničení Viteálů, které se mohly ukázat jako zásadní… zvláště když sám pomohl zlikvidovat nejméně tři z nich. Byl to také Harryho nejbližší přítel, a kdyby se on a Draco mohli spojit, aby Harrymu pomohli, snad by to Harry neviděl jako zradu, které se na něm Draco dopustil, ale spíše jako dobře myšlený zásah. Skutečně to nebylo nic jiného… dobře myšlený zásah… ale nevypadalo to tak, když byl Draco bdělý, uprostřed noci, vedle hodného a krásného mladého muže, který ho očividně miloval a věřil mu… zatímco Draco kul pikle, jak kontrolovat jeho moc a snažil se vysledovat jeho slabé stránky. Ve chvílích jako tyto se Draca zmocňovala nevolnost, a když si představil, co by mu Harry řekl… jak by se na něj díval, kdyby nebo až by to zjistil, jeho nutkání zvracet bylo téměř nepřekonatelné. Nemohlo se stát nic horšího, než přerušení té tajemné nevinnosti, která mezi nimi za posledních pár týdnu vzklíčila.
Draco dal pro Brumbála dohromady další teorie k otestování, včetně kompletního mentálního seznamu Harryho příznaků. Podivné teplo jeho zloby, nemorální rozhodnutí, která dělal ohledně využití své moci, noční můry a jeho poklidné spaní, potom, co chladnokrevně zabil, když jen předcházející noc potřeboval ochranné kouzlo proti zlým snům stejně jako Draco, a často se budil s bolestmi hlavy. Všechno to bylo propojeno a Draco si byl jistý, že to mělo co do činění s Voldemortovým vlivem na Harryho. Na Brumbálovo stanovisko čekaly četné dotazy, a všechno to záleželo na tom, co mohl Draco pochopit z Dulových kouzel.
A nakonec, oč stál nejméně, vzpomínky na předcházející noc byly v jeho mysli stále živé. Sám ve svém pokoji si Draco uvědomil, že podřimoval oblečený a napadlo ho, že se prostě už nikdy nechce cítit ‘nahý’. Už se nechtěl žádným způsobem, ani ve vztahu k někomu, cítit zranitelný. Někde uvnitř něj žila potřeba opřít se o Harryho, ale nedokázal se přinutit vzít ji za svou, věda, že je Harry neovladatelný a bez mžiknutí oka schopný chladnokrevné popravy. Jak mohl chtít lpět na někom, kdo zabil bez sebemenšího náznaku výčitek svědomí?
Fenton Draca vyděsil mnohem víc, než se ten bastard mohl kdy dozvědět. Všechny ošklivé vzpomínky, s nimiž Draco bojoval, aby se od nich odpoutal, se znovu probíraly k životu a pronásledovaly ho, i když mluvil. Desítky klínů, každý jiný a přitom všechny stejné, splývaly v jeden, který se tiskl k jeho obličeji, zatímco on se neohrabaně snažil, rukama i ústy, aby uspokojil neznámého, který mu nabídl peníze… nabídl přežití. MacNair se zřídkakdy zdržoval s čímkoliv jiným než s brutálním útokem na jeho zadek, a to bylo dostatečně odlidšťující. Stále ještě to bylo abnormální a divné, myslet na ten akt sám o sobě jako na něco žádoucího, ale to, co pociťoval k Harrymu způsobovalo, že se v jeho myšlenkách ta představa stále vynořovala. Jen o vlásek, že se vyhnul tomu, aby mu Fenton udělal to samé jako tak často MacNair, a už jen myšlenka na to způsobovala, že se celé jeho tělo chvělo hnusem.
Vzdal se tak velice rychle, zvolil cestu bezpečí, která mu sloužila po tolik měsíců, a pak celé týdny na Londýnských ulicích. Bez magie byl bezmocný, a už si na bezmocnost zvykl. Byl to způsob života, stálá skutečnost, která se nedala zpochybnit. Jeho mottem byla kapitulace, a to bylo vše, co jej drželo při životě. Tím, že se vzdal a přijal cokoliv se přihodilo, mu umožnilo přežít věci, které by jiné lidi přivedly ke Svatému Mungovi… ale co se stalo, když už kapitulovat nemusel? Věděl vůbec, jak žít jinak? Byla to část toho, proč toužil po tom, cítit Harryho uvnitř sebe? Cítil by se bezpečněji, kdyby se tomu odevzdal a nechal Hraryho, aby převzal kontrolu, kdyby dělal to, co mu bylo nyní tak známé, jen s tím rozdílem, že mezi nimi je citový vztah?
Minulou noc se tak nenáviděl a mnoho z těch emocí v něm ještě zůstávalo. Ať už ho oslavovali jakkoliv za to, že Rona dostal ze spárů ministerstva, Draco věděl, že ve svém srdci byl stále prakticky pouhá oběť, a než ho přemohl spánek, opakovaně mu v mysli vytanula strašná myšlenka. Možná, že už nikdy nebude nic jiného.
Harryho vůně byla na polštářích i přikrývkách a zatímco se Draco snažil usnout, zhluboka se nadechoval, aby své plíce naplnil vzduchem, ve kterém se ještě držela Harryho chuť. Oči měl zavřené a po tváři se mu až na polštář skutálela slza a při své cestě ho pošimrala pod uchem.
‘Nevím, co dělat. Potřebuju ho… i takového, jaký je… potřebuju ho. Musí existovat něco, v co věřit. Něco musí být správné. Někdy. Nechci být sám. Já… nechci nikoho jiného… chci Harryho. Proč? Proč s tím nemůže zápasit s větším úsilím? Má takovou moc… a mohl by udělat cokoliv… ale stejně pořád zabíjí. Co když se mu to líbí? Co když se mu to nikdy nepřestane líbit? Najdu vůbec někdy někoho, koho bych mohl takhle chtít? Budu někdy chtít objímat někoho jiného? Dula říká, že se věci mění… a před Charliem měl jiné milence. Já si to jen nedokážu představit natolik dopředu. Teď všechno prostě vypadá černé. Tak… unavený.’
Spánek sevřel Draca do svých čelistí a za několik vteřin ho celého pohltil, a v jeho neklidné dřímotě mu zůstaly jen mihotavé záblesky představ.
-----------------------------------------------------
‘Tohle je naprosté hovno. Co jsem si to vůbec myslel? Všechno se to skoro úplně posralo! Ron mohl být zavřený do podělaného Azkabanu, a Draco na té posrané oslavě neměl vůbec zůstat sám… ani kdyby chtěl, tak ne! Předtím se všechno zdálo tak jasné. Věděl jsem, co budu dělat a prostě jsem to udělal. Teď je to všechno posrané a já nemám ponětí, co bude dál. Včera v noci mě ani nenechal, abych se ho dotkl... co to znamená? Vím, že je zklamaný z… z Fentona… a z toho slibu, ale co očekával? Předpokládal, že jen řeknu ‘Ach… on tě znásilnil, jo? Bylo to dobré?’ Jen je mi líto, že mě nenapadlo nic bolestivějšího než zdlouhavé Crucio. Ten hajzl si zasloužil zemřít, probrat k životu a pak zemřít, ještě pomaleji, podruhé.
Draco mě políbil. Na noviny kašlu. Je mi fuk, co píšou nebo co někdo jiný říká… bylo to skvělé. Mohl jsem… skutečně jsem mohl cítit, jak mě chce. S Ginny jsem to nikdy necítil. Vždycky se to zdálo, jako by hrála nějakou hru, a už dopředu věděla, jak skončí, ale Draco… mít Draca vedle sebe bylo tááák příjemné. Bylo to strašné, udržet se a neobejmout ho, ale dokázal jsem to. Něco musím udělat… cokoliv. Nějak to mohu vyřešit. Musím.’
Harry měřil kroky okraj pozemku, zabraný v myšlenkách, jak se snažil vychodit své napětí. Ron byl dobrosrdečný mladík, a nikdy by nepomyslel na to, obviňovat Harryho z toho, že ho skoro dostal do vězení. Dokonce neměl ani pocit, že mu něco dlužili za to, co pro Draca udělal. Zrovna teď byl v kuchyni a povídal si s Molly, rozebíral s ní, co by měl teď podniknout, pokud by se mu nepodařilo najít jiný tým, za který hrát. Ronovy schopnosti jako odrážeče byly neoddiskutovatelné, ale jeho reputace byla strašná už dříve a nyní byla naprosto v troskách. Zachránil Draca dřív, než se věci dostaly dál než Dracův pokus o uspokojení Fentona tím, že mu ho vykouří. Ron toho docílil za cenu vlastí kariéry. I když nic jiného, Harry mu dlužil za to, že z něj sejmul podezření, stejně jako za to, že zachránil Draca z obtížné situace, zatímco Harry si vesele klábosil s Oliverem Woodem.
Harry si to namířil zpět k domku. Byl rozhodnutý. Omlouvání bylo… nepříjemné, i za nejlepších podmínek, ale jestliže chtěl Dracovi dokázat, že lituje, omluva byla nutná a s ní něco navíc. Chvílemi ho to ještě mátlo… to, co k Dracovi cítil. Byl v tom obdiv, protože Draco měl nyní zásady, které ve škole neměl, a byl rozhodnutý si za nimi stát, a pak v něm byla neutuchající touha, jakou Harry ještě nikdy pro žádného člověka nepocítil. Touha… horoucí a stálá. Draco v něm probouzel pocit štěstí že žije, a i když byl Harry předcházející rok celkem spokojený, nemohl upřímně říci, že by byl opravdu šťastný. Draco to změnil téměř okamžitě. Jen pár krátkých týdnů a jeho dny byly naplněny cestou vedoucí k jedinému cíli, vidět Draca zdravého a šťastného. Teď Harryho bolelo, když ho viděl vylekaného nebo nešťastného… a Draco byl očividně nešťastný.
Další věc, která Harryho mátla, byla změna jeho vlastních pocitů ten den. Cítil, že má jasnou hlavu a je dobře odpočatý a napadlo ho, že nepotřeboval ochranné kouzlo proti nočním můrám, aby dobře spal. Proč ze všech dní zrovna dnes? Neměly by noční můry ustupovat tím víc, čím déle nezabíjel? Proč by zmizely právě potom, co zabil? To nedávalo smysl. Byl unavený, popudlivý a zmatený až do dnešního rána a minulý týden to zvládal docela dobře. Připomněl si něco, co Draco řekl. O tom, že zabíjení pro něj není dobré… o tom, že ho to nutká toho chtít ještě víc. Nezapomněl na to, že si Draco o něj dělá starosti a na sliby, co mu dal. Bylo jen těžké si na ně vzpomenout, když nějaký odporný hajzl napadl a vyděsil jeho partnera.
‘Milenci. Jsme milenci? Je to skutečné, nebo je to jen nějaký výplod fantazie, který ani nemůže být skutečný? Já si o tomhle nemůžu nic nalhávat… musí to stát za to. Musí tu být něco, co můžu udělat, abych mu ukázal, jak moc mi na něm záleží. Nikdy jsem nebyl ničí přítel… nebo milenec… nebo cokoliv, k sakru! Já to chci! Chci to tolik moc, že to skoro mohu nahmatat. Je po válce, nikdo na něj nepoužije Avada Kedavra ani ho neunese. Mohu ho docela dobře ochránit. Mohu ho milovat a on nezmizí ani nezemře. Zasloužím si to… nebo ne? Ten podělaný svět jsem zachránil… a stálo mě to jen většinu lidí, co jsem miloval. Život mi to DLUŽÍ! Já to nemohu jen tak nechat rozpadnout. Ani bych neměl být venku a procházet se… mám být u knížek… mám hledat způsob, jak mu pomoci se dát dohromady… pomoci mu zapomenout… zapomenout… DO PRDELE! Do prdele, do prdele, do prdele!
Existuje způsob! Byl tak vyděšený, že na něj použiju nitrozpyt, že jsem na to pak už vůbec nepomyslel! A taky vím, ve které je to knize! Hledal jsem kouzla, která mohou uklidnit, uzdravit nebo upravit vzpomínky… ale vůbec jsem nepomyslel na pokročilý nitrozpyt a nitrobranu. Na světě je jen pár lidí, kteří vědí, jak na to… a já jsem jedním z nich. Mohu okolo těch nejhorších vzpomínek vybudovat ochranu. Nezmizí… ale nebudou už vyvolávat zlé sny a on nebude mít co chvíli ty záblesky minulosti. Mohlo by to fungovat! Všechno mi promine, když pro něj tohle dokážu! ANO!’
Harry se rychlostí blesku rozběhl směrem k domu. U zadních dveří smykem zabrzdil a s úsměvem od ucha k uchu vešel do kuchyně. Molly a Ron se na něj tázavě zadívali, divili se, čím to, že je Harry najednou v tak dobré náladě. Harry hovořil tiše, věděl, že se Draco snaží usnout, ale bylo pro něj těžké, zkrotit svoje vzrušení.
„Už to mám! Už jsem na to přišel! Našel jsem způsob, jak pomoci Dracovi líp spát… líp se se vším vypořádat… dokonce pak může být schopný vydržet poklepání na rameno, aniž by se snažil vyrazit ke dveřím. Jediný důvod, proč jsem na to nepřišel dřív je, že jsem o tom četl jen jednou… v textech nitrozpytu a nitrobrany pro pokročilé, a když jsem mu minulý měsíc řekl, že na něj použiju nitrozpyt, zpanikařil, protože jsem byl v tu chvíli rozčílený. Mohu to udělat… a bude mu mnohem líp než kdykoliv dřív. Jen si to musím znovu přečíst a ujistit se, že mám tu metodu v malíčku, než se do toho pustím. Až to Draco uslyší, bude nadšený.”
Molly chvíli vypadala ustaraně a trochu se zamračila, zatímco Ron Harrymu ukazoval dvěma prsty vítězství.
„Ach. Ach, drahoušku. Harry… jsi si jistý, že je to bezpečné? Šťourat se někomu v mozkovně, to se mi nezdá nijak snadné. Nejsem si jistá, že by Draco vůbec chtěl, aby někdo viděl věci, co viděl on sám, a kdo mu to může vyčítat? Tak nebuď smutný, když bude potřebovat nějaký čas, aby nad tím podumal, než se nějak rozhodne. Chápeš?”
Harry vypadal sklíčeně. Představa, že by se Draco nechtěl nitrozpytu podrobit, ho nenapadla. Nejednalo se o žádnou hrozbu. Harry uvidí věci v Dracově mysli, ale nikdy by o nich nikomu jinému neřekl. Byl do Draca zamilovaný a doufal, že je Draco dostatečně zamilovaný do něj, aby zvládl to jedno sezení, které by mohlo tolik moc vylepšit jeho život.
„Ale… ale… pomohlo by mu to, aby se cítil líp. Doopravdy si myslíte, že by řekl ne… co? Tohle by mohlo všechno změnit. K lepšímu. On to pochopí… aspoň… já myslím, že pochopí.”
„Možná že ano, Harry. Možná, že ano. Já jen říkám, že je možné, že nebude připravený na to, vpustit někoho do své mysli po všech těch věcech, co má za sebou. Nebuď zklamaný, pokud nebude připravený. Měl bys všechno prostudovat a ujistit se, že to pro něj můžeš udělat… ale neočekávej od něj, že udělá cokoliv, nač není připravený.”
Harry nervózně zašoupal nohama, stále ještě příliš vzrušený na to, aby ho Mollyiny skličující myšlenky uklidnily.
„Dobrá. Teď se vrátím ke knihám. Ujistím se, že to znám skrz naskrz, než vůbec pomyslím na to, abych to vyzkoušel. Nikdy bych neriskoval, že by cokoliv mohlo nevyjít… ne pro Draca… za nic na světě. Budu ve svém pokoji.”
Harry rychle a tiše vyklouzl po schodech nahoru a nechal Molly a Rona u stolu v kuchyni dál poklidně popíjet čaj. Molly si dovolila chvilku vážného znepokojení.
‘Ze všech věcí, co tomu chudákovi klukovi mohly pomoci, proč to musí být zrovna nitrozpyt? Nemůže si pustit Harryho do své mysli… neovládá nitrobranu… a nedokáže skrývat myšlenky. Harry by se dozvěděl, čeho se snažíme dosáhnout. Tohle my mohlo všechno zničit. Ach, Bože. Doufám, že pochopí, až mu Draco řekne ne. Harry dělá poslední dobou dost špatných rozhodnutí… nepotřebujeme ho navíc ještě celého vnitřně rozervaného. Chudák Draco. Konečně máme způsob, jak mu pomoci, a ten nelze použít, aniž bychom riskovali, že Harry jednoduše vybuchne. Není to spravedlivé, ale prostě to bude muset počkat, až Harrymu pomůžeme.’
---------------------------------------------------
Harry se zastavil u dveří do Dracova pokoje a nahlédl dovnitř. Draco byl ještě oblečený, schoulený na boku okolo polštáře. Harryho polštáře. Vypadal tak rozmrzele… dokonce i ve spánku, až se z toho Harrymu skoro udělalo nevolno.
‘Toto mohu dát do pořádku. Mohu zařídit, aby byl v pořádku. Všechno je to možné… mohl bych ho držet v náručí aby se nebál. Mohli bychom být milenci, jako ostatní lidi. Mohl by spát celou noc, a už nikdy se nerozkřičet. To pro něj mohu udělat. Jestliže mě miluje… jestliže mě skutečně miluje, nebude mít strach mě vpustit dovnitř. Řeknu mu všechno. Jak se cítím. Co si myslím. Co chci. Když o tom bude vědět… jak by mohl říct ne?’
Harry zamířil do svého pokoje s úmyslem, který ho zcela ovládal. Sežene tu knihu, najde onu kapitolu, a bude ji studovat dokud ho nebudou pálit oči, jestli to bude třeba, ale tohle uskuteční. Draco se dozví, jak je ve skutečnosti pro Harryho důležitý, a jakmile to pochopí, řekne ano. Draco se už nikdy neprobudí s výkřikem na rtech. Nikdy.