/ 4
Autorka: Samayel
Překlad: Severka S. Rogueová
Beta-reader: Jezinka
Párování: Harry Potter/Draco Malfoy
Rating: slash, 18+
Ron vyšel po schodech nahoru a našel Harryho v jeho pokoji, jak se podrážděně prokousává stohem knih. Harry vzhlédl se směsí úlevy a starosti, když si Rona všiml a odstrčil svazek, kterým zrovna začal listovat. Ron Harrymu opatrně podal dopis, který ležel na kuchyňském stole.
„Ministerská pečeť, kámo. Myslím, že minulou noc jsme si zadělali na malér. Proto jsem přišel. Fenton v noci zemřel… a jsou toho plné noviny. Ví se, že ty a Draco jste na oslavě byli také. Mimochodem, kámo… na straně šest je super fotka. Draco ti sedí na klíně a líbá tě do bezvědomí. Někdo tam musel mít fotoaparát s optickým zoomem, to je úplně jasné. Stejně, moc dobře vědí, že jsem nechal Fentona u Svatého Munga, a že jsem ho předtím pořádně zmlátil, ale oni prostě nemohli odolat, aby tvoje jméno nespojili s čímkoliv, kde se jedná o mrtvolu.”
Harry zaskřípal zubama a zatímco Ronovi odpovídal, otevřel ministerskou obálku. Aspoň, že to nebyl Hulák. Ještě jedna hádka s Kingsleyem a Harry si byl jistý, že by byl obklopen bystrozory a přinucený se bránit všemi možnými způsoby. Ne že by se jich skutečně bál, ale bylo by to rozčilující a kontraproduktivní, zničit bystrozorské oddělení jen kvůli vzájemné nevraživosti s Kingsleyho ješitností.
„Do prdele. Strana šest, co? Kdyby Fenton ještě žil, pravděpodobně by to byla první strana. Ti posraní vydřiduši. Rone… včera v noci jsem ti ani nepoděkoval… za Fentona, a za Draca. Dělo se toho příliš, a já jsem byl pekelně naštvaný, když jsi mi o tom řekl. Ty jsi to ale opravdu kvůli němu zvládl. Díky, kámo. Myslím to vážně.”
Harry rozložil dopis a začal číst, zatímco Ron si sedl na okraj postele a sepjal ruce.
„Nemáš zač, Harry. Jen... takže to tak je, jo? Ty a Draco, jste doopravdy spolu? Nikdy bych si nepomyslel, že jste oba buzeranti, a už teprv by mě k sakru nikdy nenapadlo, že byste to mohli dát dohromady. Tak co to všechno tedy je?”
Harry vzhlédl od dopisu se zamračeným pohledem.
„Odpoledne sem přijde bystrozor, aby nás vyslechl a sepsal prohlášení. Sakra. Měl jsem to očekávat, ale nejde o nic, co bych nezvládl. Jo… je to pravda, kámo. Nikdy jsem to neplánoval a jsem si jistý, že on taky ne, ale za posledních pár roků jsme se oba změnili. Vůbec není takový, jak si vzpomínám. Je… podle mě je úžasný. Chci říct… je zdvořilý, ohleduplný, milý, nefalšovaně upřímný. Už nefňuká a nekritizuje kdeco, jako to dělal ve škole. Ani jsem si nemyslel, že je… však víš… gay, dokud jsem nezačal pobývat v jeho přítomnosti každý den. Do prdele se vším, kámo, je to teprve pár týdnů, ale já si nedovedu představit, že by odešel. Chci ho chránit, starat se o něj, budit se každý den vedle něj, to všechno. Podivná věc, láska… že ano?”
Ron se usmál a potřásl hlavou.
„Tak to je ono? Láska? Nikdy předtím jsem tě neslyšel to slovo použít, takže v tom musíš být až po uši. Souhlasím, je to podivná věc, kámo. Jen buď opatrný na svoje srdce… a na jeho. Láska je nádherná věc, ale když se to podělá, udělá ti v hlavě peklo. To mi věř. Ty se určitě cítíš taky tak, co? Ne, že by ten polibek co ti dával na straně šest vypadal nejistě. Faktem je, že jsi vypadal jako obléhaný a připravený se vzdát. Hah!”
„Ale prosím tě. To nebylo tak strašné. Je to… je to s ním složité. Rone… lidi… Smrtijedi, kteří mu ublížili… nebylo to jen mučení. Bylo toho víc… jako Fenton, ale horší. To proto Draco nemá rád, když na něj někdo sahá nebo ho chytne. Panikaří, když se k němu někdo příliš přiblíží… kromě mě. Kvůli mně se snaží… opravdu snaží. To musí znamenat něco dobrého, ne? Bojoval by s něčím, co ho jinak k smrti děsí, jen aby mi byl blíž? Vím, že mu na mě záleží víc než říká, a taky to na rovinu řekl. Já… jen se cítím, jako bych ho zklamal. Potřebuje pomoci… a já nedokážu najít způsob, jak vyléčit něco z toho, co cítí… a on nechápe, ohledně Fentona… nebo ostatních, jako Kaminski. Já ty věci které dělají… nebo co mu udělali, prostě nemohu přehlídnout. Nemohu.”
Ron vážně přikývl.
„Dobře, tím je to vyřešeno. Moc toho nevím, ale vím, co je láska. Ty jsi do něj zamilovaný, a jestli je i on zamilovaný do tebe, tak se dejte dohromady a zůstaňte spolu. Hmmm. Stálo to za to, nechat se vyhodit, když jsem tomu hajzlovi Fentonovi mohl spravit ciferník. Navíc, mám toho našetřeno dost, jestli mi můj agent nenajde jiný tým, přestěhuju se domů… možná bych mohl pracovat s Fredem a Georgem, nebo na ministerstvu s taťkou. Jen mi pomoz zvládnout ten bystrozorský výslech bez problémů, jo? Myslíš, že bych pro jistotu potřeboval na sebe použít kouzlo Zapomeň? Nepoužijí Veritaserum dokud mě nezavřou, ale nemůžu si být vůbec jistý, jestli mě tu po výslechu nechají nebo ne. Co myslíš?
Harry vypadal schlíple a překvapeně a zíral na Rona.
„Oni tě, do prdele, vyhodili?! To snad není pravda! Fenton byl zkurvený násilník! Ty jsi Draca zachránil před podělaným zvrhlíkem a oni tě vyhodí?! Kdo si, k sakru, myslí, že jsou?”
„Ach! Uklidni se, kámo! Věděl jsem, že k tomu může dojít. První pravidlo profesionálního famfrpálu je nenechat osobní neshody narušit hru. V boji o Pohár jsem vyřadil z provozu chytače. Byl jsem si skoro jistý, že za to dostanu padáka, a oni ani neví nic o Fentonovi a Dracovi. Jeho jsem do toho nemíchal.”
„Proč? K čemu? Přišel jsi o práci, Rone! Nepochopili by, kdybys jim řekl, co se stalo?”
„Možná. Možná ne. Tak či onak, myslím si, že co se stalo je Dracovou záležitostí, a jestli nechce, aby mu to lidi pořád omílali, tak to zůstane naším tajemstvím. Nikomu do toho nic není, co se tam stalo je jen jeho věc, a když o tom bude chtít mluvit, fajn, ale dokud to neudělá, tak já neřeknu ani slovo. Je to moje rozhodnutí, tak si s tím nedělej starosti. Kdyby se to mělo opakovat, udělal bych to naprosto stejně. No… skoro stejně. Pravděpodobně bych tomu hajzlovi Fentonovi zlomil ještě několik dalších kostí, kdybych věděl, že mě vyhodí, a že kvůli celé té podělané věci budu vyslýchaný.”
„Nestarej se o bystrozory, kámo. Vím, jak se o to postarat. Jestli nechceš, tak nikam nepůjdeš. Dík, kámo. Ani ti nedokážu říct, co pro mne znamená, že jsi to pro Draca udělal. Děkuju ti.”
Najednou ztichli, když si uvědomili, že Draco stojí ve dveřích, obličej zarudlý rozjařením, usmívá se od ucha k uchu a má slzy v očích. Jejich oči se stočily na hůlku v jeho pravé ruce. Bylo to nádherné… dokonalá ukázka umění výrobců hůlek, a Draco vypadal šťastnější, než ho kdokoli poslední dobou spatřil. Ron se začervenal, náhle si uvědomil, že Draco zaslechl poslední část jejich rozhovoru. Ne, že by k Dracovi osobně pociťoval ohromnou oddanost, ale právo na soukromí má každý… zvlášť když byl ten člověk pro Harryho důležitý, že?”
Draco se na ně usmíval, zářil jako prvňák. Pozvedl hůlku a bojoval s touhou poskakovat vzrušením.
„Harry… Harry! Už došla. Je perfektní! Perfektní! Zase jsem kouzelník! Funguje jako sen. Jádrové dřevo tisu, střed z fénixova pera a na špičce dračí slza! Prakticky hučí! To… je to pravděpodobně jedna z nejlepších hůlek, které kdy byly vyrobeny… a je pro mě! Děkuju ti! Děkuju Charliemu a Dulovi. Děkuju vám všem! Pojď… zkus ji!”
Ron zíral na to malé umělecké dílo, zatímco Harry vzal od Draca hůlku a nepřestával se usmívat. Harry jí mávl a okamžitě smetl nepořádek ve svém pokoji do kouta.
„Skvělé. Prostě skvělé. Víš… požádal jsem Dulu a Charlieho o dračí slzu hned potom, co jsem se rozhodl, že potřebuješ hůlku. Brzy měli úspěch a Dula chtěl, abys věděl, jak moc si tu snahu zasloužíš. Jeho přesná slova byla: ‘Draco je velice pozoruhodný mladý muž a udělat pro něj něco takového je nejenom čiré potěšení, ale také pocta.’ To je celý Dula… ale má pravdu.”
Ron se uculil a pokrčil rameny. Draco si vzal hůlku zpět a držel ji, jako by to bylo jeho nejcennější vlastnictví… což, popravdě, bylo. Pohlédl na Harryho hůlku a obě je porovnával.
„Zajímalo by mě, proč je moje kratší než tvoje.”
Ron odpověděl hrobovým hlasem.
„Příroda dokáže být občas docela krutá.”
Draco a Harry oba zčervenali, když jim došlo, že Ron nemluvil o hůlkách a Ron se začal smát, až sklouzl z postele.
„No tak! Netvrďte mi, že jste nic takového nepředvídali! Ha!”
Draco okamžik pěnil, pak se uvolnil a smál se s nimi.
„Snaž se myslet na to, že mám zas hůlku, a vím, jak ji použít! Předpokládám, že bych měl být naštvaný, ale je to tak nějak těžké, napadnout někoho, kdo toho pro mě včera tolik udělal… i dnes. Slyšel jsem, co se ti stalo. Je mi to líto, Rone. Nemyslel jsem, že by tě vyhodili z týmu za to, že jsi mi pomohl. Já jen… nemůžu uvěřit, že jsi jim neřekl, co se stalo. Děkuji ti, že jsi na mě myslel. Nechci… opravdu se mi o tom nechce mluvit, a teď bych si jen rád užíval svou novou hůlku a přenesl se přes to. To poslední oč stojím je, rozebírat každičký detail s bystrozorem za zadkem. Skutečně to máš u mě. Nezapomenu ti to, slibuji. A teď… jdu dolů a uklidím celý dům, pro Molly, a jen kouzlením. Řekl bych, že se potřebuji cvičit, ale doopravdy, je to príma, moci zase používat kouzla… a je mi úplně jedno jaká!”
Draco ve spěchu zamířil po schodech dolů, zatímco Ron a Harry pokračovali tam, kde přestali. Draco se potřeboval vzdálit, protože nutkání ty dva rošťáky obejmout bylo téměř nepřekonatelné… a když on cítil potřebu obejmout Rona Weasleyho, svět se skutečně točil opačným směrem!
Harry se zhluboka nadechl a povzdechl si.
„Jak už jsem řekl, z bystrozorů si těžkou hlavu nedělej. Mám způsoby, jak je udržet v odstupu a Draca do toho nezaplést. Jejich mysl je jak máslo, a pokud se mi bude zdát, že pokládají nevhodné otázky, postarám se, že se budou ptát na něco jednoduššího. Věř mi… nemáme si z čeho dělat starosti.”
„Doufám, že máš pravdu, kámo. Máma bude vyděšená, když zjistí, že jsem Fentona zrasoval na kaši, ale vím, že do Azkabanu se dostat nechci.”
„Věř mi. Všechno je pod kontrolou.”
------------------------------------------------------
Draco otevřel Dulův dopis. Překvapil Molly, když během několika minut uklidil celé přízemí Doupěte, a pak se usadil, aby si přečetl poštu. Denní Věštec bylo to nejtěžší čtení. Z první strany se usmíval Fentonův obrázek a každou chvíli rozverně mrkl. V Dracovi tuhla krev už jen z toho, jak se díval na tu tvář, co se na něj usmívala, a on věděl, že ten muž byl zrůda a teď byl mrtvý, protože se Harry rozzuřil. To bylo dost špatné, ale ze strany šest se Dracovi ježily vlasy.
Zaprvé, nepředpokládal, že by je ve vzducholóži někdo fotografoval kouzelnickým fotoaparátem s optickým zoomem, a to, že byl znovu uveden do kouzelnické společnosti jako Harryho přítel, postačilo, aby ho to srazilo na kolena. Zadruhé, na obrázku bylo vidět, jak projíždí rukou Harryho vlasy a divoce ho líbá, zatímco Harry se mu poddával a prohýbal se rozkoší, jak se Dracovo tělo vrtělo v jeho klíně. Tehdy to bylo perfektní, ale on na fotografii vypadal tak smyslně a prostopášně. Nikdo by nepochopil, co k Harrymu cítí… viděli jen bývalého Smrtijeda, jak dělá kurvu Harrymu Potterovi, který byl zapletený do mnohem temnějších činů než šukání bývalých Smrtijedů! Dracův obličej hořel ponížením. Nebylo to poprvé, co byl rád, že je jeho matka v bezvědomí, aby něco takového neviděla. Ta ostuda by ji pokořila.
’Nemůžu uvěřit, že to bylo teprve včera v noci. Dal jsem si pár máslových ležáků a celý jsem se o něj třel jako toulavá kočka. Ne, že by moje pověst kdy byla opravdu dobrá, ale nemyslel jsem si, že by to mohlo být ještě horší. K sakru s tím. Jako bych všechno tohle potřeboval. Jsem unavený, nespal jsem, budou mě vyslýchat ohledně minulé noci. A musím sehnat pomoc pro Harryho… rychle! Je na šikmé ploše… a já to téměř cítím. Tak moc ho chci a vím, že mě miluje, ale kdybych se jen dokázal úplně se mu odevzdat … nikdy mu nedokážu říci ne. Ale musím… možná toho budu muset udělat mnohem víc, než jen říci ne. Možná ho budu muset zradit. Díky Merlinovi, že mám hůlku. Aspoň si tak můžu zařídit pár věcí a nemusím se nikoho prosit o pomoc. Je to zmatek, ale konečně mám k dispozici nástroj, který mi pomůže. Teď už jen abych od Duly dostal potřebná kouzla a mohl bych vyřešit, kde nebo co Voldemort schovává.’
Draco se chystal číst Dulův dopis a znepokojující myšlenky odsunul prozatím bokem.
Drahý Draco,
Navštívil jsem rodinné panství a pokročil jsem ve zkoumání nějakých věcí, které by Ti mohly být užitečné. Jestli mě v příštích dvou dnech nebudeš moci navštívit, navštívím tě u vás a postarám se, abys dostal informace, co jsem získal.
Modlíme se za tebe,
Dula
Konečně dobré zprávy. Dula měl kouzla, která by mohla pomoci a nyní Draco jen potřeboval dostat se zpět do Bradavic a zjistit, zda bylo možné kontaktovat Severuse Snapea. Molly domluvila schůzku s madame Pomfreyovou na sobotu. S trochou štěstí by Draco mohl vyřídit do konce měsíce pár dalších věcí. Kdyby měl hodně štěstí, mohl by vyřešit také svůj problém. Jen proto, že se stále cítil ublížený a hloupý kvůli minulé noci… neznamenalo to, že je mrtvý. Hluboko v srdci věděl, že Harryho chce a Harry za to čekání stál… i když to znamenalo riskovat život a končetinu, aby ho získal.
Draco zatáhl za obrázek na šesté straně a vytrhl ho, složil a schoval si ho pro sebe. Nebylo to, že by nechtěl, aby ho v domě viděli… bylo to proto, že to byla jeho jediná fotka s Harrym, a i když byla vyfotografovaná za nedobrých okolností a byla spojená s velmi ošklivou nocí, stále to byla dobrá vzpomínka, dobře uložená, navždy zafixovaná, a Draco si ji chtěl uchovat sám pro sebe.
Harry seběhl hlučně ze schodů, hůlku v ruce, a vypadal velice vážně. Ron byl hned za ním. Molly se hnala kuchyní a toporně uchopila svou hůlku.
„Někdo je na pokraji ochranných kouzel, Draco. Bude lepší, když se ty a já budeme držet zpátky. Ron a Harry se ujistí, že je to někdo, kdo tu má skutečně co dělat.”
Ron a Harry byli o vteřinu později ze dveří a Draco vykukoval oknem. Na konci cestičky mohl spatřit bystrozorskou uniformu a pochopil, že je problémy konečně dohonily. Ron a Harry vedli cizince v plášti zpět do domu a Draco proklouzl po schodech nahoru, aby počkal, až ho zavolají. Jeho přítomnost mohla věci jen zkomplikovat, pokud by se po něm neptali. Pokud by vyžadovali jmenovitě jeho, ostatní by pro něj poslali. Draco sebral svou poštu a zamířil nahoru do svého pokoje, tam uchopil knihu, aby si čekání ukrátil četbou a modlil se, aby se Ron nedostal do problémů, které by nemohli vyřešit.
Ron a Harry znovu vešli do Doupěte, tentokrát vypadali uvolněněji. Molly vešla do obýváku, aby zjistila, kdo byl nový příchozí, a nervózně se usmála, když spatřila, že si plášť sundává Nymfadora Tonksová.
„Ach! Doro! Jsem tak ráda, že poslali tebe… tohle je tak strašný zmatek, Merlin jim žehnej, že na nás v takové době myslí.”
„Nedělej si starosti, Molly. Zrovna jsem se sama dostala od Svatého Munga. Právě dnes jsem se vrátila do práce a Kingsley mě sem poslal, protože věděl, že budeš starostmi bez sebe. Ráda bych si dala šálek čaje, než tohleto vyřídíme... jestli ti to nevadí?”
„Samozřejmě! Za minutku jsem u tebe. Udělej si pohodlí, drahoušku!”
Molly odcupitala do kuchyně, zatímco Ron si sedl s ustaraným výrazem ve tváři. Tohle nebylo tak zlé, jako kdyby byli vyslýchání někým neznámým, ale Tonksová sebou přinesla komplikace, které pochopili jen Harry a Ron. Harryho mysl, zatímco si sedal, pracovala jako o život.
’Do prdele! Tonksová! Nemůžu… je to… jak bych se mohl dobývat do její mysli? Je to Remova žena, k sakru! Věděl Kingsley, že ji mám natolik rád, abych jí nic neudělal, nebo ji poslal jen proto, že je to stará kamarádka a já ji odtud nevyhodím? Není způsob, jak se to dozvědět. Už je pozdě abych na Rona použil Zapomeň… poznala by to. Do prdele! Tímhle by se mohlo všechno odhalit, a… a já bych jí nemohl ublížit. Je to kamarádka… ale nemůžu nechat Rona zavřít do Azkabanu za něco, co neudělal. Co mám dělat?”
Tonksová napětí rychle uvolnila, když se na všechny, dřív, než promluvila, usmála svým podivným úsměvem a její hlas byl stejně bezstarostný a veselý jako vždycky.
„Klídek, vy dva. Nejsem tu proto, abych někoho odvedla. Je to jen běžné vyšetřování. Právě jsem mluvila s personálem Kanonýrů a s několika hosty co byli na oslavě, a taky s lidmi od Svatého Munga. Nejdřív ustanovíme, co máte k hlášení o minulé noci, pak se budeme starat o to, zda by někdo měl nebo neměl být obviněn. Oficiálně podezřelí nejste, jste jen ‘důležité osoby’ a možní svědci. Kingsley tě pozdravuje, Roníku, ale co se tebe týče, Harry-drahoušku, co jsi mu provedl, zatímco jsem byla v nemocnici? Chová se, jako bys osobně vylezl na jeho stůl a vyčůral se mu do ranního čaje. Vím, že jste se Kingsleyem poslední dobou moc neshodli, ale nepomyslela bych si, že to bude až tak špatné.”
Harry se trochu uklidnil, doufal, že když vyšetřování vede Tonksová, tak by se mohla rozhodnout, že na ně nebude příliš tlačit a řešit detaily, které se případu přímo netýkaly.
„Víš, jak to bývá. Je zažraný do politiky, všechno se točí jen okolo jeho image a jeho postojů pro tisk. Poslední dobou už spolu ve většině věcí nesouhlasíme. Tuším, že je lepší, než několik posledních ministrů, co jsme měli, ale stejně, jedná, jako by to, že lidé přicházejí o život, nic neznamenalo… v porovnání s výsledky posledních průzkumů veřejného mínění, a z toho se mi zvedá žaludek. Nezdá se mi jako člověk, kterého si pamatuji. To je všechno, co mezi námi je, a dokud mě dokáže nechat na pokoji, budeme v pohodě.”
Tonksová Harrymu tiše naslouchala, pak přikývla a obrátila se zpět na Rona.
„Fajn, Roníku. Potřebuji slyšet, co mi můžeš říci k tomu, co se stalo minulou noc. A snaž se být tak podrobný, jak je možné. Otázky ti budu pokládat až potom, co tvou výpověď sepíšu… a také výpovědi Harryho a Draca.”
Harry se ozval.
„Co s tím má Draco co společného?”
„Běžná rutina, Harry. Bylo zjištěno, že vy dva jste na té oslavě byli předtím i potom, co byl Fenton zraněný. Jakékoliv detaily, co mi můžete sdělit by mohly pomoci objasnit důvody, proč minulou noc tak neočekávaně zemřel. Draco tam byl, bude tudíž také vyslýchán.”
Ron nebyl nijak dobrý lhář, takže se držel pravdy jak jen to bylo možné. Neměl Fentona rád a velmi málo osob jej považovalo za něco jiného, než za užitečného chytače a člověka protivného jako činže. Ron chvíli mumlal, jak se snažil naznačit, že jeho nepřátelství k Fentonovi bylo větší než obvyklé, a když došlo k vysvětlování, jak spolu odešli a došlo ke rvačce, bylo to už ubohé. Bylo naprosto jasné, že na něj měl Harry opatrně použít kouzlo Zapomeň a nechat to být. Pokud by Tonksová Ronově povídačce o osobní nevraživosti neuvěřila, oba by byli v háji!
K překvapení obou, Tonksová ani nemrkla, zatímco si dělala poznámky, pak se obrátila na Harryho a ptala se na jeho úhel pohledu. Harry se držel základu, připustil, že na oslavě byl a věděl, kdo byl Fenton, ale objasnil, že až do včerejška se nikdy nesetkali, a že proti tomu muži žádnou osobní zášť neměl. Harryho večer se skládal z dlouhé konverzace s Oliverem Woodem a několika máslových ležáků. Naštěstí Harry lhal tak hladce, jak se dalo a vypadal tak klidně, jak jen člověk vyslýchaný bystrozorem mohl vypadat. Pak se Tonksová obrátila zpět na Rona.
„Rone… řekl jsi, že jsi měl s Fentonem rozepře už dřív, ale nikdy se vám to nevymklo z rukou a nikdy nedošlo k násilí. Co se tedy přihodilo tentokrát? Byl jsi ohrožený fyzicky? Kouzelně? Měl jsi pro to, co jsi udělal, pořádný důvod? Dej mi něco, s čím bych mohla pracovat, drahoušku. Ráda bych ti věřila, a Kingsley má opravdu rád tvou rodinu. Pokud jsi pro to měl dobrý důvod, můžeme věci urovnat a vyhneš se Azkabanu… a jelikož jsi nepoužil kouzla, nemohou ani zlomit tvou hůlku.”
Harrymu se tím prohlášením téměř ulevilo, dokud Ronova neschopnost lhát věci nezmrvila. Mladík se zajíkal a breptal, potil se od hlavy k patě a drmolil patetické výmluvy, které se ani vzdáleně nevztahovaly k tomu, co řekl předtím. Harry si vnitřně zoufal, zatímco pozoroval Tonksovou, jak si dělá poznámky a občas se přitom na Rona zklamaně podívá. Pak je všechny zarazil hlas od dveří pokoje.
„Fenton mě znásilnil. Ron tam vtrhl a viděl ho přitom. Byl jsem dost hloupý, abych si myslel, že se ta hvězda famfrpálu jen chovala přátelsky, protože jsem se mu trochu líbil. Ve chvíli, kdy mi došlo co chce, jsme už byli sami a daleko od oslav. Ron musel znát reputaci toho bastarda a sledoval nás. Potom, co Ron Fentona zbil, přemístil ho ke Svatému Mungovi, pak se vrátil, pomohl mi se očistit a přemístil mě sem. Jediný důvod, proč to všechno tají je, aby se to, co se mi stalo, nedostalo do novin. Měli byste mu dát medaili. Nevíme, co se Fentonovi stalo, ale nikomu nechybí, to mi věřte. Díky Merlinovi, že se tam Ron dostal... a kdybych měl minulou noc hůlku, sám bych toho hajzla zabil. Máte odpověď na svoje otázky?”
Tonksová zuřivě psala a přitom se do široka usmívala.
„Tak tohle souhlasí s tím, co jsem se dozvěděla od Ronových spoluhráčů. Vedení Kanonýrů popírá jakoukoliv vědomost sexuálního zneužívání, ale několik lidí tvrdí něco jiného. Měla jsem Fentona označeného jako sexuálního predátora, ale neměla jsem žádné spojení s tím, co se stalo minulou noc na oslavě. Měl bys být na sebe hrdý, Draco. Hodně lidí by nebylo schopno podat takovéto svědectví. Zcela jistě jsi zachránil Ronovi zadek! Skutečně, Rone. Měl bys vědět, že jsou lepší věci než lhát… jsi Weasley… a to není nic pro vás.
Tak si zopakujme, co se stalo, od začátku, a pokud to dokážeme řádně roztřídit, budu moci zjistit přesný důvod té potyčky a s Fentonovou historií sexuálních agresí si myslím, že Starostolec ten případ nebude ani projednávat. Budu muset provést nové výslechy a použít několik Priori Incantatem na vaše hůlky, ale to zvládneme za hodinu, a pak už o mě neuslyšíte… jedině, že byste mě pozvali na večeři! To je jemný náznak… jo? Stýská se mi po Mollyině kuchyni… a Removi také. Tak se teď dejme do toho.”
Bylo potřeba ještě hodně dotazů a zápisů, ale než to bylo hotovo, ministerstvo dostalo svoje odpovědi a o Harryho účasti nebyla ani zmínka. Jak se ukázalo, i přes senzacechtivé titulky v ranních novinách, pitva u Svatého Munga prokázala, že náhlé mozkové aneurysma bylo pravděpodobně zapříčiněno opakovanými údery do hlavy. Nebyly nalezeny žádné stopy po kouzlech a na smrti nebylo nic podezřelého, i když byla jasně spojena s údery Ronových pěstí do Fentonovy lebky. Molly naservírovala časný lehký oběd a po šálku čaje a něčem k zakousnutí se s nimi Tonksová rozloučila a vyrazila na ministerstvo se seznamem lidí k výslechu, vzhledem k novým informacím.
Draco byl hrdina dne a všechna chvála a zkoumavé pohledy mu nebyly vůbec příjemné. Stoicky vydržel Mollyino objetí a přijal potřesení rukou od Rona a Harryho, kteří byli oba ještě uzemněni tím, že je Draco vytáhl z horké kaše. Molly Ronovi útok na Fentona odpustila, jelikož se ten zlosyn dotkl jejího Draca, a nezasloužil si nic míň než výprask svého života. Nelíbilo se jí, že případ skončil smrtí toho muže, ale i přes sebevětší snahu nemohla říci, že by tomu bastardovi udělala méně, kdyby to byla ona, kdo ho tu noc nachytal.
Takže i když den začal dost mizerně, od rána se hodně vylepšil a nad Doupětem se vznášelo slavnostní ovzduší. Dracovu náladu to ale nevylepšilo. Draco miloval svou novou hůlku a byl rád, že Ron nebude trpět proto, že mu pomohl. Byl rád, že Harry nebude zapleten a dokonce byl docela rád, že bylo prozrazeno, že je Harryho partner, protože jim to ušetřilo množství zdlouhavých vysvětlení kdoví kolika lidem. Teď už věděli, a už bude potřeba jen málo dalších odpovědí. Všechny ty věci byly dobré, ale nebyly dost dobré.
Všechny šťastné konce na světě nemohly z Harryho udělat menšího zabijáka, ani z Draca sejmout cejch oběti. Fenton zemřel Harryho rukou, i když o tom nevěděl nikdo kromě Rona, Draca a Harryho, a Draco byl jediný, kdo věděl, že to zvěstovalo konec všech nadějí, že se Harry změní bez pomoci z venku. Nakonec, všechna mrtvá těla na světě nemohla vymazat hrůzu, kterou Draco cítil, nebo palčivý stud a ponížení, nebo chabý, trvalý odpor sám k sobě, který ho nyní znovu pronásledoval. Fentonovou smrtí se skutečně nic nezlepšilo. Ta smrt stála Harryho a Draca mnohem více, než se ostatní kdy dozví.