/ 10
Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Georgia, Mandragora a Jezinka
Párování: Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 18+
Harry se pokoušel uklidnit svoje pádící srdce, zatímco běžel chodbami Bradavic. Severus ho políbil! Připusťme, že to nebylo poprvé, kdy ho políbil, ale z nějakého důvodu mu to tentokrát připadalo jiné. Tentokrát mu to přišlo mnohem… významnější?
Ale co myslel tím - 'než se zapomenu'? Byl tucet různých způsobů, jak si to mohl Harry vyložit, a on si vůbec nebyl jistý, který byl nejpravděpodobnější nebo který by on sám chtěl nejvíc. Vůbec si nebyl jistý, co chce.
Severus se nechystal navštívit Andrého - to bylo dobré. To byla jedna z věcí, na které mohl ukázat a říct - ano, tohle chci. Ale všechno ostatní bylo nejasné.
Věrnost - tak to byla taky dobrá věc, rozhodl se. Ale co přesně to znamená? Téměř to znělo, jako kdyby se Severusův názor na tuto věc změnil - jako by jednu dobu věrnost neočekával, ale nyní ano. Ale ani to se nezdálo divné - koneckonců rozhodně pro něj přišel dost rychle, když se tenkrát tak pitomě zatoulal s Juliem. Projevoval známky majetnickosti brzy po jejich svatbě.
Co to všechno znamená? Co by chtěl, aby to znamenalo? Líbí se mu, že je součástí rodiny. Má rád svůj domov - a Severus určitě je velkou částí tohoto domova. Rozhodně se mu líbí způsob, jakým jeho tělo brnělo na nečekaných místech, když ho Severus políbil! Ale opravdu se začal zaplétat do romantického vztahu se svým mistrem lektvarů? Zmijozelové neznají romantiku - co když to pro Severuse neznamená totéž? Co když on chce, aby to znamenalo jednu věc, zatímco Severus chce, aby to znamenalo něco jiného? Harry si byl jistý, že on sám není osobou, která by se s někým seznámila na lektvarové konferenci, měla s ním krátkou pletku a pak už se s ním nikdy nesetkala. Ale Severus očividně ano. Jak by tedy oni dva mohli být v tomhle na stejné straně?
Byly dny, kdy si zoufal, jestli vůbec někdy všechny ty věci vyřeší – proč, pro všechno na světě, musí být život tak komplikovaný? Situace byla už tak dost zlá díky ministerstvu a Voldemortovi, kteří pravidelně způsobovali v jeho životě zmatek, ale musí být i jeho soukromý život tak matoucí?
Když dorazil k otevřeným dveřím do Velké síně, zarazil se a opatrně nakoukl dovnitř, aby uviděl, kdo je přítomen. Věděl, že Věštec už do hradu dorazil - Sirius to potvrdil. Neměl ale tušení, jakou reakci by měl čekat od svých přátel. Byl jenom vděčný za to, že zbytek studentů není v současné době na hradě. Brzy se všichni vrátí, ale možná, že do té doby počáteční reakce na tu fotografii pominou.
Ron, Hermiona a Ginny seděli na jedné straně nebelvírského stolu. Naproti nim byli Draco a Charlie, všech pět hluboce ponořených v hovoru. Před nimi leželo několik výtisků a Harry si nervózně povzdechl.
Věděl, že Brumbál požádal členy Řádu, aby se v Bradavicích střídali, zatímco bude přestavováno famfrpálové hřiště, a tak nebylo překvapením, že se Charlie dobrovolně přihlásil mezi prvními - další způsob, jak strávit víc času s Dracem. Ale připojení Draca k jejich malé skupince Harryho zneklidňovalo. Mohl téměř předvídat reakci svých přátel na tu fotografii - ale Malfoy byl velká neznámá.
Věděl, že má jen malou naději se této situaci vyhnout, tak narovnal ramena a vkročil do Síně, odhodlaný prostě předstírat, že se nic neobvyklého neděje. Koneckonců zvládl Siria - jak těžké by to mohlo být s kamarády?
Když se přiblížil ke stolu, všichni vzhlédli s podivnými výrazy - ve skutečnosti neměl tušení, jak má jejich výrazy číst. Ron vypadal, jako by chtěl křičet, ale silou se ovládal. Ginny se culila. Charlie se… taky culil. Draco byl… kruci! Taky se culil. A Hermiona - Harry se zamračil. Hermiona vypadala jen zadumaně.
Nebylo překvapením, že jako první promluvil Draco, který mu zamával novinami před tváří, zatímco si sedal. „Páni, Pottere, vypadá to, jako-“
Harry zamířil prstem na blonďáčka, pevně se na něj zadíval, aby uťal, cokoliv se chystal pronést. „Zase tě uhodím,“ varoval ho, čímž připomněl Zmijozelovi svou reakci z prvního dne po sňatku.
Draco přestal mluvit a po tváři mu přeběhl výraz naprostého zklamání. Vypadal jako dítě, kterému právě vzali jeho oblíbenou hračku. „Ale co to mudlovské rčení?“ trucovitě našpulil ústa. „Však víš. Tyče a kameny mohou… rozbít skleněné domy, ale jména… jsou… nepodstatná1)?“ Usmál se přes stůl na Hermionu, jako by jí říkal 'vidíš, řekl jsem něco mudlovského'. Ona si jen povzdychla a podívala se dolů na svou snídani s poněkud utrápeným výrazem. Draco se raději obrátil pro uznání na Charlieho a rozzářil se, když na něj muž mrkl. Vypadalo to, že si neuvědomil, že se Charlie statečně pokouší nevyprsknout smíchy.
Harry Zmijozela ignoroval a klidně si plnil talíř. Přelétl pohledem Rona a Hermionu. Ani jeden z nich neřekl jediné slůvko. Zvláštní.
Pohlédl na Ginny. Dívala se dolů na svůj talíř dost divoce. A přece Harry viděl úsměv, který se zoufale pokoušela skrýt. Kradmo pohlédl na Charlieho, ale ten ostentativně pozoroval strop Velké síně, očividně naprosto fascinovaný temnými mraky, které se hnaly oblohou.
Nikdo nepromluvil a Harry neměl v úmyslu ticho přerušit. Jedl tiše a přemýšlel, kdo vydrží déle.
Nakonec to už Draco prostě nemohl dál vydržet. „Dobrá, vás ostatní neudeří!“ vykřikl na ostatní. „Řekněte něco!“
Ron a Hermiona vypadali Dracovým výbuchem zcela šokovaní, ale Ginny se jen začala hihňat. „Já to řeknu,“ vyrazila. „Tohle je lepší než kůže!“
„Ginny!“ pobouřeně vykřikl Ron, ale jeho sestra nevypadala nijak kajícně, když se zahleděla na fotografii ve svých novinách.
„Je to pravda!“ vykřikla. „Kdo by to řekl, že profesor Snape může být tak… vášnivý? Začínám uvažovat o založení fan klubu.“
„Je to Snape!“ zaječel Ron.
„Snape a Harry,“ souhlasila Ginny nadšeně, zatímco studovala obrázek. „V zelené vypadáš opravdu skvěle, Harry. Tak fotogenicky.“
„Och, pro Merlinovu lásku!“ Protestoval Ron a vytrhl noviny své sestře z rukou. Zlobně se zadíval na Harryho.
Harry jen pokrčil rameny. „Nekoukej na mě,“ odpověděl. „Je to moc dlouhý příběh.“ Už se jim chystal vypovědět, jak se do toho dostal, když si připomněl Dracovu přítomnost. Pořád ještě nevěděl, kolik toho v těchto dnech Zmijozelovi řekli. Domníval se, že když je teď ženatý s Charliem, tak je považovaný za spojence, ale stejně.
„Dobrá, ať už je ten příběh jakýkoliv, já ho slyšet nechci,“ řekl Ron a rozhodně potřásl hlavou.
Hermiona, která byla do této chvíle pozoruhodně potichu, konečně vzhlédla. „Harry, je tu něco, o čem si s tebou potřebuju promluvit,“ začala, ale otřesený Ron se k ní obrátil.
„Hermiono!“ protestoval. „To jsme probrali! Není vhodné o tom mluvit. Obzvlášť ne v… smíšené společnosti.“ Tentokrát, místo aby pohlédl na svou sestru, naznačujíc, že se mluví o přítomnosti dívek, střelil ostražitým pohledem po Dracovi. Draco vypadal naprosto zaujatý.
Hermiona se pronikavě podívala přímo na něj. „Chystám se o tom diskutovat, ať už se ti to líbí nebo ne, Ronalde Weasleyi. A hodlám používat hrubé mudlovské termíny jako DNA místo 'esence' jako škrobení a řádní kouzelníci, takže navrhuji, aby všichni čistokrevní tyto prostory ihned vyklidili!“
Ron vypadal jejími slovy zcela zděšený a o okamžik později vyskočil na nohy a popadl svou sestru za ruku. „Pojď, Ginny,“ naléhal. Reptající Ginny vstala, zatímco naproti se postavil velice pobavený Charlie a táhl od stolu také Draca.
„Dejme jim trochu soukromí,“ vybízel Charlie, když Draco začal protestovat.
„Ale já chci slyšet o DNA!“ stěžoval si plavý Zmijozel.
„Vysvětlím ti to později,“ slíbil mu Charlie. „Pojďme dolů k famfrpálovému hřišti sledovat dělníky.“
To upoutalo Zmijozelův zájem. „Můžeme po nich házet věcmi?“ zeptal se s nadějí, za což obdržel od Rona a Ginny podivné pohledy.
Charlie se jen široce usmál a objal svou paží Draca kolem ramen. „Budu o tom uvažovat,“ slíbil. Nicméně se zdálo, že ukázka citu byla pro Draca dostatečná, protože odešel bez dalších protestů. Čtveřice za sebou zavřela dveře Velké síně a nechala Harryho a Hermionu naprosto samotné. Přesto použila Hermiona na prostor kolem jejich stolu kouzlo na zachování soukromí, než promluvila.
„Proč mám pocit, že se mi tenhle rozhovor nebude líbit?“ povzdychl si Harry.
Hermiona jen pokrčila rameny. „Správně, ale nemáš rád, když ti lidé neřeknou všechno,“ připomněla mu.
„Něco se přede mnou tají?“ dožadoval se.
Zavrtěla hlavou. „Ne tak docela. Jenom o tom nemluví, protože považují za hrubé zmiňovat se o takových věcech a protože nikdo z nich - Ron, Sirius, Remus, ostatní profesoři si pravděpodobně neuvědomili, že o tom nevíš. Nikoho z nich nenapadlo se tě skutečně zeptat, protože především není vhodné o tomto předmětu mluvit. Všichni předpokládají, že už to prostě víš.“
„Vím co?“ zeptal se Harry a teď už byl znepokojený. Co u všech všudy všichni předpokládali, že ví, a Hermiona je přesvědčená, že on to nezná?
Hermiona si zamyšleně povzdechla, jak si pokoušela promyslet, jak tento předmět co nejlépe pojmout. „Harry, víš, co je to anulování?“
Harry se zamračil. Tohle byla ta poslední věc, kterou by čekal, že uslyší - a vypadala neuvěřitelně mimo. „Jo,“ uvedl. „Je to jako rozvod, jenom všichni předstírají, že v první řadě k manželství nikdy nedošlo. Co to má co dělat s tím, co mi všichni ostatní neřekli?“
„Věděla jsem, že mám pravdu!“ poznamenala Hermiona především sama pro sebe. „Harry, tohle je téma, se kterým nikdo nechce přijít, protože to všichni považují za příliš soukromé, než aby o tom mluvili. Ale předpokládají, že víš, co to znamená, zatímco to není pravda. Ty jenom víš, co si mudlové myslí, že to znamená, ale v kouzelnickém světě to není totéž.“
„O čem to mluvíš?“ naléhal Harry. „A proč je to důležité?“ Měl nepříjemný pocit dole v žaludku. Proč si Hermiona myslí, že potřebuje vědět o anulování?
Hermiona zvedla noviny s fotografií, jak líbá Severuse. „Je to důležité kvůli tomuhle,“ vysvětlovala. Když na ni dál zíral prázdným pohledem, vzdychla si a odstrčila noviny stranou. „Možná to víš, možná nevíš, ale rozvod je v kouzelnickém světě hodně neslýchaná věc. Je považován za neuvěřitelně zneucťující. Jestliže spolu dva lidé nedokážou vyjít, tak obvykle žijí odděleně, ale zůstávají v manželském svazku. A už vůbec není možné se po rozvodu znovu oženit, dokud tvůj ex nejprve nezemře.“
„Nemůžeš se po rozvodu znovu oženit,“ opakoval Harry, stále ještě nejistý, co má tohle co dělat s ním.
„Ne legálně,“ souhlasila Hermiona. „Tedy, pokud sis nevzal mudlu, pak, hádám, by na tom nezáleželo. Anulování je ovšem něco jiného. To znamená, že manželství nebylo platné od samého počátku, takže není problém s jeho zrušením. Ale v kouzelnickém světě existují velice specifické věci, které určují, zda je manželství platné nebo ne. Vzpomínáš si na vaše manželské sliby? Přísahali jste, že spojíte tělo, jméno, dům a moc. V kouzelnickém světě se to bere velice doslovně. Dvě z nich jsou velice důležité - tělo a moc - a když je spojíte, tak anulace už dál není možná. Jestliže jsou splněny tři ze čtyř slibů, pak nemůže dojít k anulování.“
Když na ni Harry nepřestával zírat, statečně pokračovala. „Ty a profesor Snape jste spojili svá jména. Vím, že každý o tobě pořád ještě mluví jako o Harrym Potterovi, ale právně jsi ve skutečnosti Harry Potter-Snape. A také jste spojili Domy. Tvůj Dům, kterým je Sirius, přijal profesora Snapea - ačkoliv připouštím, že to nepochybně bylo s nechutí. A Dům profesora Snapea přijal tebe - to byla jeho rodina. Ale pokud vím, nespojili jste těla a moc, což znamená, že až překročíš sedmnáct a už se dál nebudeš muset obávat ministerstva, je pro tebe pořád ještě anulování možné. Ale tohle-“ znovu zvedla noviny, „pravděpodobně způsobí starosti mnoha lidem, jako například Siriovi, a způsobí, že si budou myslet, že míříš tímto směrem.“
Harry se na místě nepohodlně ošil, jeho žaludek se svíral tím víc, čím déle rozhovor pokračoval. Najednou všechny ty Siriovy vtipy o klášterech nabraly nový význam - byl to snad jenom jeho způsob, jak se přiblížit tématu, které je patrně nevhodné navrhnout?
„Takže všichni mají v plánu mi na moje sedmnácté narozeniny nabídnout anulování?“ zeptal se strnule s hroudou v krku.
„Ne,“ zavrtěla Hermiona hlavou. „Ne přímo. Jde jenom o to, že ta možnost tu je, pokud bys to chtěl. Pokud neuděláš něco, co to znemožní - a na rozdíl od ostatních si nemyslím, že jsi si vůbec té možnosti vědom, natož toho, co by tomu mohlo zabránit.“
Měla samozřejmě pravdu - dokonce ho ani nenapadlo se na takovou věc zeptat. Proč by měl, když věc, po které toužil víc než po čemkoliv jiném, byla stabilita? A teď to vypadalo, že dokonce ani jeho takzvaná rodina není už nadále trvalá. „Tělem a mocí,“ řekl, jako by si pokoušel ujasnit, které dvě věci by tomu mohly zabránit.
Hermiona kývla. „Tělem znamená sex,“ ujasnila. „To znamená doslovně završit sňatek. Vzpomeň si na ty narážky, které ten večer vaší svatby udělal profesor Snape před ministrem - byly o potvrzení, že vaše manželství je rozhodně platné, takže ministr nemá důvod ho zpochybnit.“
Harry cítil, jak se jeho tvář rozhořívá, když si vzpomínal na zmíněnou konverzaci. Tenkrát jejímu významu rozuměl, ale vlastně nevěděl, proč byla tak důležitá. „A mocí?“ zeptal se a uvažoval, co to všechno znamená.
„To je obvykle vedlejší produkt tělem,“ vysvětlila Hermiona. „Může se to stát automaticky, když se dva lidé nadaní magií milují - jestliže nepodniknou kroky, které by tomu zabránily. Vaše magie do sebe prosáknou do takové úrovně, že můžete skutečně cítit magický podpis té druhé osoby. Někdy je to něco, co se pomalu odehraje mezi párem, jak se stále více seznamují s magickým podpisem toho druhého. Znáš ten pocit, který tebou projde, když se Brumbál rozzlobí nebo použije hodně magie, a všichni to mohou cítit - jako elektřina ševelící ve vzduchu? Ty to občas taky děláš a všichni to mohou cítit.“
Harry pokyvoval hlavou, protože pocit, o kterém mluvila, znal.
„Předpokládám, že to je podobné, jenom na mnohem silnějším stupni, téměř na takové úrovni, že můžete navzájem ovlivňovat svou magii. Jako Molly s Arturem - mohou používat hůlku toho druhého tak snadno jako svoji vlastní. Někdy se to stane dokonce i bez sexuálního prvku - mám podezření, že Remus a Sirius jsou schopni provádět magii v tandemu už od doby, kdy byli dětmi. Většina spojení není tak silná - ne dost silná pro opravdovou tandemovou magii, ale někteří překonali všechna omezení.“
Harry si vzpomněl na rozhovor, který vedl s Asgeirem a Alrikem v Zimních zemích o tom, jak těžká může tandemová magie být. Napadlo ho, že takové magické pouto, o kterém Hermiona mluví, je asi hodně jiné pro průměrné kouzelníky a čarodějky než pro ty, kteří mají dost síly, aby patřili k elitě. Měl neblahé tušení, že to také znamená, že to bude jiné i pro něj.
Harry okamžitě pomyslel na kapitolu, kterou o vnímání magie jiných lidí četl ve Zmijozelově deníku. Velice podobný rozhovor měl se Severusem o cítění Brumbálovy magie a připomněl si dost zvláštní výraz, který se muži objevil na tváři. A později, ve Zmijozelově knihovně, impulsivně vztáhl své smysly a dotkl se Siriovy magie, a pak také Removy. Byl také schopen se dotknout obou jejich magií - byl tehdy přesvědčený, že by ji mohl ovlivnit, pohnout jí, změnit ji. Jen se to prostě neodvážil udělat.
Když se nyní díval přes stůl na svou kamarádku, cítil její vlastní magii - tichou a uvážlivou, ale silnou, pevně ovládanou vědomostmi a logikou. Salazar Zmijozel přesně vysvětlil, jak to udělat - tak snadno. Bylo to něco, co mezi kouzelníky nebylo běžné?
„Hermiono?“ zeptal se váhavě. „Já můžu… cítit magii každého.“
Dlouho na něj Hermiona jenom civěla, její obvykle klidná tvář byla napjatá a zamyšlená. „To pravděpodobně není něco, o čem bys měl vykládat každému na potkání,“ řekla nakonec.
„Takže to není-“
„Normální? Ne,“ zakroutila hlavou. „Ale koneckonců ty nejsi normální a myslím, že to chápeš, že jo? Nejsi jako my ostatní. Myslím, že jsi víc jako Brumbál - on pravděpodobně dokáže totéž. Vždycky jsem se divila, jak je schopný tak dobře prokouknout lidi, však víš?“
Neochotně přikývl. Část z toho poodhalil již v Zimních zemích, když se poučil, kde přesně stojí v kouzelnickém světě. Síla jeho magie ho oddělila od většiny.
Harry pohlédl dolů na noviny ležící na stole. Ginny měla pravdu; bylo to dost vášnivé objetí. Cítil se naprosto mizerně. „Takže mi tvrdíš, že až mi bude sedmnáct…“ odmlčel se, protože ve skutečnosti nechtěl svou myšlenku dokončit.
Hermiona se impulsivně natáhla přes stůl a chopila se jeho ruky. „Harry, já neříkám, že musíš požádat o anulování. Jenom ti vysvětluju, že můžeš, pokud budeš chtít. K tomuto manželství jsi byl přinucen kvůli pitomosti ministra. Můžeš si vybrat být zase svobodný, pokud to je to, co chceš.“
„Ale Kámen manželství ho pro mě vybral,“ připomněl jí Harry. Nějak bylo důležité, aby se této skutečnosti držel. Připadalo mu to v tuto chvíli jako jediná pevná věc v jeho životě.
Hermiona se slabě usmála. „Já to vím, Harry,“ přikývla. „Jenom říkám-“
„Že jestli chci být svobodný, tak mohu,“ dokončil Harry. „A co Severus? Co když on je tím, kdo chce být svobodný? Co jestli on chce být volný a já ne? Nebo co když chci já a on ne?“ Och, kruci, pomyslel si, co když tohle měl Severus na mysli dneska ráno - 'než se zapomenu' - než udělá něco, co by zabránilo anulování, které už plánoval? Jeho srdcem projela ostrá bolest.
Hermiona pevně stiskla jeho ruku, čímž odpoutala jeho pozornost od myšlenek, které mu nyní běžely hlavou, na sebe. „Tohle je o tobě, ne o něm. Velice pochybuji, že by on požádal o anulování. Nemá důvod, aby to udělal.“
Nad tím se zamračil. „Proč ne?“
Jenom pokrčila rameny. „Byl vychován v kouzelnickém světě - vyrostl v očekávání, že jeho manželství bude dohodnuté. A pokud jde o manželství, nemohl si vybrat líp než tebe. Nemá žádný důvod ukončit vaše manželství, ledaže by absolutně nemohl vystát tvou společnost. A bezpečně bych si vsadila na to, že se do tebe zamiloval.“
„Jak to víš?“ zeptal se Harry a srdce se mu rozbušilo.
Její pohled změkl, jako by v jeho slovech zaslechla něco víc než jen prostou otázku. „Ty jsi neviděl výraz jeho tváře v Prasinkách toho dne, kdy jsi byl zasažen těmi šípy, nebo to, jak vedle tebe sedával, dokud ti nebylo líp. A to bylo před několika měsíci, Harry. A kdo byli ti, kteří šli za tebou do Zimních zemí? Sirius a Remus, kteří tě milují, a Severus Snape.“
Najednou se mu vybavila Severusova slova - 'Povinnost byla ta poslední věc, na kterou jsem myslel, když jsem pro tebe šel do Zimních zemí.' - ta slova ho naplnila hřejivým pocitem. Přimknul se k nim téměř zoufale, protože informace, které mu dala Hermiona, způsobily, že se cítil, jako by ztratil pevnou půdu pod nohama. Tahle rodina, o které doufal, že ji má, tento domov, po kterém tak toužil - ty mohly být velmi dobře pouze dočasné. Jako všechno ostatní v jeho životě.
„Lituješ, že jsem ti to řekla?“ zeptala se ho Hermiona.
Zíral na ni. Jestli litoval? Potřeboval to vědět - to si samozřejmě uvědomoval. O kolik horší by to bylo, kdyby ho za několik měsíců Severus překvapil tou novinou? Nebo možná by to nebyl Severus - třeba by se Sirius či Brumbál jednoduše postarali o věci za jeho zády a dali mu vědět až potom.
„Ne,“ odpověděl jí. „Je lepší to vědět.“
Po tváři jí přeběhl podivný výraz a znovu shlédla dolů na noviny. „Víš, Harry,“ začala pomalu. „To, že jsi ženatý s profesorem Snapem, tě chrání před mnoha věcmi. Musíš o tom vědět nejen pro případ, že bys je chtěl, ale i v případě, že bys o ně nestál.“
„Co máš na mysli?“
„Dokud jsi v Bradavicích, může od tebe Brumbál držet lidi pryč. A od té doby, co jsi ženatý, si spousta lidí nedovolí se k tobě přiblížit.“ Kývla na noviny. „Společenské rubriky jsou stále plné historek o zahraničních hodnostářích a dalších známých lidech - a tvoje jméno se mezi nimi vyskytuje často. Existuje tu reálná šance, že až ti bude sedmnáct, tak se spousta těch lidí pokusí k tobě dostat, pokud si budou myslet, že tvoje manželství není skutečné. Lidé by se mohli pokusit tě od profesora Snapea oddělit, pokud by tu byla sebenepatrnější možnost.“
Harry okamžitě věděl, že to má něco společného s těmi otázkami novinářů o faraonce a Shelongových bratrech. Vypadalo to, že jich existuje víc než jen tihle. A chápal důsledky, na které Hermiona narážela - že by mohl podniknout kroky, které by zajistily, že jeho sňatek bude platný, než se cokoliv stane. A jak těžké by to bylo? Opravdu se zdálo, že je k němu Severus fyzicky přitahován - bylo by tak těžké přemluvit ho k něčemu víc?
Problém byl, že se Harry na něco takového ještě necítil připravený. Kromě toho bylo morálně špatné úskokem přimět Severuse k něčemu, co možná doopravdy nechtěl. Unaveně si povzdechl, měl pocit, že váha na jeho ramenou minutu od minuty roste.
Najednou Hermiona noviny odstrčila a vstala. „Pojď, Harry,“ prohlásila a natáhla k němu ruku. „Pojďme dolů na famfrpálové hřiště podívat se na dělníky.“
Chopil se její ruky a postavil se na nohy. „Můžeme po nich házet věcmi?“ zeptal se s nadějí.
Přikývla. „Určitě!“
Bok po boku vyšli z Velké síně - dělat cokoliv, co by odvedlo jejich myšlenky od chaosu jejich životů.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Poznámka autorky: Inu, věděli jste, že na tento předmět nakonec dojde, že ano? Myslela jsem si, že Hermiona bude nejvhodnější osobou, která konečně Harrymu doplní tento malý kousek informací, protože ona je pravděpodobně ta jediná, která si uvědomila, jak je v této oblasti Harry neinformovaný.
Napsat tuhle kapitolu bylo dost zvláštní - většinou kvůli tomu, že se odvolává na tolik předchozích kapitol. Harry si začíná skládat dohromady kousky informací, které v průběhu školního roku získal. Jak většina z vás možná tuší - hodně z toho opravdu brzy vyvrcholí. V příštích kapitolách uvidíte jisté akce k hlavní zápletce, když konečně Voldemort začne předvádět své dílo, a spousta věcí bude konečně vysvětlena.
A pro ty z vás, kteří jste se vyptávali - ano, Dursleyovi se docela brzy znovu objeví. Měla bych vás všechny varovat - válka s Voldemortem se chystá ovlivnit mudlovský svět opravdu VELKÝM způsobem.
Dostávám od lidí hodně mailů, kde se mě ptají, 'proč si Harry a Severus spolu prostě nepromluví' - tedy, oni se pokoušejí, ale nejsou v tom zrovna příliš dobří. Statistiky ukazují, že většina lidí, kteří čtou slash muž/muž, jsou ženy, a my ženy milujeme mluvit o věcech. Nicméně muži ne. (Možná to moji mužští čtenáři potvrdí?) Oni raději věci dělají, než aby o nich mluvili. Severus hlasitě mluví, když Harryho učí šermovat. Harry mluví nahlas, když po večerech sedí doma v Severusově společnosti. Navzájem na sebe křičí - jen jsou oba trochu hluší. Takže trpělivost, moji mladí přátelé! Příběh je, jaký je.
Děkuji vám všem za ohromné komentáře! Nemůžu uvěřit, že se blížíme 5000 hodnocení. Nikdy jsem nečekala tak obrovský ohlas, když jsem s touto povídkou začala. Samozřejmě jsem také nečekala, že bude tak dlouhá - opravdu jsem předpokládala, že to bude běžné klišé, kdy se Snape ožení s Harrym. Jsem ráda, že si tu cestu užíváte se mnou!
P.S.: Při psaní této kapitoly nebyli zraněni žádní dělníci.
Poznámka překladatelky:
1) Tak tady to Draco pěkně zvojtil. :-) Jde o dvě rčení - „Lidé, kteří žijí ve skleněných domech, by neměli házet kamením.“ a „Tyče a kameny mohou zlomit mé kosti, ale slova mě nikdy nezraní.“ která smotal dohromady.