Hodnocení uživatelů:  / 16
NejhoršíNejlepší 

Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader:  Georgia, Mandragora a Jezinka

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating:  slash, 18+

Albus vzal Rema na ošetřovnu a nechal zbytek Řádu, aby se odebral do svých vytoužených domovů. Severus se vděčně vrátil do sklepení s přáním ukončit den a nechat ho za sebou. Nijak se netěšil na to, že bude muset ráno povědět Harrymu o Removi, ale snad by se, díky Merlinovi, mohl předtím pořádně prospat.

Dobby čekal v obývacím pokoji, poskakoval nahoru a dolů po pohovce a potichoučku si pro sebe prozpěvoval. Seskočil z pohovky, když uviděl do místnosti vstupovat Severuse.

„Dobby udělal přesně, jak profesor Snape žádal,“ oznámil mu šťastně. „Dobby uložil Harryho Pottera do postele a hlídal dveře. Dobby by udělal cokoliv pro Harryho Pottera!“

„Děkuji ti, Dobby,“ pokývl Severus a skřítka propustil. Zamířil do ložnice a cestou do koupelny pohlédl na postel. Uviděl, že Harry spí a zahlédl prázdnou ampulku od Bezesného spánku na nočním stolku vedle něj. Upokojený Severus vyklouzl ze svých kožených kalhot a zamířil do koupelny na rychlou sprchu.

Navzdory vyčerpání se cítil nesoustředěný a neklidný. Nedokázal se ubránit vzteku, který ho spaloval, když pomyslel na to, co Lucius právě udělal. Měl nechat Lucia, aby to vlkodlakovi oznámil sám - měl ho nechat riskovat jeho vlastní krk tím, že rozzuří stvoření temnoty. Vstoupit mezi vlkodlaka a jeho vytouženého druha bylo šílenství. Dokonce ještě nyní mohl cítit podivnou emoci, která proletěla místností, když nad sebou Lupin ztratil kontrolu - zdálo se, že se usadila hluboko uvnitř Severusových kostí a neopouštěla ho.

Přes horkou sprchu byl Severus stále ještě vyburcovaný a podrážděný, když koupelnu opouštěl. Ale věděl, že se musí trochu prospat, jestli má být vůbec schopen čelit zítřejším událostem.

S unaveným povzdechem vlezl do postele k Harrymu a na chvíli se zarazil, aby si prohlédl mladíka, který pokojně spal vedle něj. Světlo svíčky lehounce tančilo po pěkných rysech jeho tváře. Severusův pohled byl přitahován k bledému válci jeho hrdla - několik knoflíků kabátku pyžama se rozepnulo a Severus mohl vidět náznak hladké plochy jeho hrudi.

Chlapec se ve spánku posunul a jeho kabátek se ještě víc otevřel, odkrývaje jednu růžovou bradavku. Severusovi se zadrhl dech v krku, ten neklidný žár se z jeho hrudi posunul níž a probudil v něm náhle bolestivou touhu. Bez uvažování se natáhl, aby se dotkl toho, co leželo před ním, nechal své prsty lehce pohladit hebkou kůži na spodku Harryho krku, než se posunul níž a zlehka přejížděl přes zvednutou bradavku. Cítil, jak kůže v odpověď na jeho dotyk tvrdne a vraští se pod špičkami jeho prstů. Severusovo tělo náhle bolelo touhou, jeho penis byl tvrdý a těžký.

Mohl by ochutnat, řekl si v duchu. Chlapec si vzal svůj lektvar - když bude opatrný, nevzbudí se. Mohl by ochutnat jeho kůži, možná dokonce jemnou křivku jeho rtů a chlapec by se to nikdy nedozvěděl. Nebo možná, pokud by byl opravdu opatrný a použil zašeptané kouzlo, by mohl odkrýt víc z jeho kůže a podívat se, jaké potěšení je před ním ukryto. Snad by mohl odhalit dokonce i všechnu kůži - dotknout se jí, ochutnat ji.

A i kdyby se chlapec vzbudil - Severus by ho dokázal přimět, aby to chtěl. Byl by ospalý a zmatený, snadný cíl pro svádění, toužící po lásce. Severus ho mohl přimět, aby to chtěl, aby chtěl jeho - a koneckonců, proč ne? Chlapec byl jeho, podle práva, morálně i magicky. Proč by si neměl vzít, co mu náleží - bylo to jeho právo. Popírat to je šílenství - a bohové, bylo snad něco úžasnějšího než vůně Harryho horké kůže? Otíral se svými rty lehounce o chlapcovo nahé rameno.

Jen jednou ochutnám, slíbil si a dovolil svému jazyku kmitnout se jemně přes hladkou, teplou pleť. Zhluboka si povzdechl, vdechoval vůni - tak sladkou, jako slunce a jaro, a jeho život byl tak pustý a studený. A přímo pod povrchem cítil spodní proudy Harryho magie, pulsující životem a mocí - a naprosto opojnou.

Přesunul se nahoru, svými rty zlehka přejížděl po bledé pleti Harryho šíje, něžným polibkem podél linie čelisti - chlapec byl tak krásný. Aspoň jednou ve svém životě chtěl něco dokonalého, něco jasného a hřejivého. A hoch byl jeho, aby si ho vzal - když bude čekat příliš dlouho, mohl by vykročit někdo jiný a Harryho mu vzít. Při té myšlence v něm vzplál divoký vztek. Dokonce i Lucius, který měl jen malý zájem o muže, Harryho chtěl, viděl ten půvab, který k Harrymu mnohé tak přitahoval. V tom chlapci něco bylo, jakési prapůvodní jiskření života, které vyzařovalo sílu; Severus cítil, že k němu promlouvá stejně jako ke každému, s kým se setkal.

Ne, nikdo mu ho nevezme - nedovolí, aby se něco takového stalo! Harry byl jeho - jeho, aby si ho vzal. Polehoučku, opatrně se zmocnil Harryho rtů svými, berouc si tak polibek, který mu byl odpírán. Jeho tělo pulzovalo potřebou a on se přisunul blíž k chlapcovu teplu, zoufale toužíc po nějaké úlevě. Ten nejnepatrnější tlak rozdělil Harryho rty a on vtlačil svůj jazyk do těch horkých úst, ochutnávaje, dotýkaje se - a Merline, byl tak sladký! Dokonce i když chlapec spal a nevnímal svět, odpovídal mu, posunul se blíž k jeho teplu, uvítal ho ve svých ústech tichým zasténáním, když Severus pohladil jeho jazyk svým vlastním. Severusova ruka sklouzla podél chlapcova těla, uchopil jeho bok a přitáhl si ho ke své tvrdosti, která nyní zoufale toužila po uvolnění.

Chlapec byl tvrdý a Severusovi srdce v hrudi poskočilo. Sklouzl jednou nohou mezi Harryho a potěšeně zasténal, když se chlapec pohnul proti jeho noze a zatlačil svůj penis do svalstva jeho stehna. Prohloubil polibek, zkoumal jeho ústa pomalými, smyslnými tahy svého jazyka.

„Harry,“ zašeptal a nadzvedl své tělo tak, že se mohl posunout nad Harryho tělo a přitisknout ho do matrací postele. Zvedl hlavu, protože nyní hrozně zatoužil uvidět ty překrásné zelené oči, vidět, jak se plní vášní a konečně spatřit, jak se na něj Harry dívá tak, jak po tom touží, jak potřebuje, aby se na něj chlapec díval - jako by ho chtěl, jako by ho potřeboval, jako by ho miloval.

A pak v šoku ztuhl, když si uvědomil, že chlapec stále spí, oči má zavřené a ústa bezmocně pootevřená, když zasténal pod vlivem nějakého lektvarem vyvolaného snu, naprosto si neuvědomujíc, co se s ním děje. Severusova mysl se okamžitě pročistila, když si s hrůzou uvědomil, co se chystal udělat.

Hbitě se stáhl ze spícího chlapce, až se téměř svalil z postele. Rychle si prověřil svůj stav - byl tvrdý jako kámen, bolavě vzrušený a před okamžikem byl připraven vzít si, co chtěl, bez ohledu na to, co by k tomu mohl říci Harry. Otřesený do hloubi duše rychle opustil ložnici, přeběhl obývací pokoj a vstoupil do knihovny. Zamkl za sebou dveře a než sebou praštil do jednoho z křesílek před velkým krbem, zapálil v něm oheň.

„Merline!“ zašeptal si pro sebe. Na co to myslel! Takhle nad sebou ztratit kontrolu - přece nebyl tak unavený? Tak vyčerpaný, že si dokonce ani neuvědomil, co dělá, dokud nebylo téměř pozdě? Možná byl sám už příliš dlouho - možná jeho dobrovolný celibát nebyl až tak dobrý nápad? Věděl, že Harry má některé dost vyhraněné názory na manželství a věrnost, ale bylo mu teprve šestnáct let. I kdyby měl v úmyslu jednoho dne se dát Severusovi - a upřímně, Severus neměl kromě chlapcova puritánského pobouření jediný důvod tomu věřit - neznamenalo to, že byl připravený udělat to nyní. Pravděpodobně to potrvá několik let, než vůbec na toto téma dojde. Jestliže po pouhých čtyřech měsících manželství byl Severus tak zoufalý, že byl ochoten riskovat zničení Harryho důvěry, pak možná zachování celibátu nebyl ten nejlepší nápad?

Už to bylo dávno, co Severus potřeboval pravidelného sexuálního partnera - ale možná to, že už čtyři měsíce měl ve své posteli svůdného mladého muže, bylo příliš i pro jeho sebeovládání. Nikdy nebyl obzvlášť promiskuitní, a čím byl starší, tím méně. Ale to neznamenalo, že si čas od času neužil - jak s muži, tak se ženami. Většinou bylo během školního roku nemožné dokonce o takových věcech jenom uvažovat a jeho samota mu skvěle vyhovovala. Ale jestliže hrozilo nebezpečí, že ztratí kontrolu, jako se mu to právě téměř stalo, možná je to příliš dlouhá doba.

Divoce zakroutil hlavou. Bylo to naprosto šílené! A zcela nesmyslné! Byl unavený - to bylo všechno. A adrenalin z posledních několika dní ho navíc nemístně ovlivnil. Vše, co potřebuje, je pořádný noční spánek a ráno bude zase sám sebou.

Podíval se přes rameno ke dveřím a krátce zauvažoval o tom, že by se vrátil do postele.

K Harrymu.

Bylo by to samozřejmě teplejší a pohodlnější. Představil si Harryho, jak tam leží, a proběhla jím vlna očekávání. Bylo by to tak špatné vzít si ho? Vzít si ho dřív, než někdo jiný…

Zlostně se otřásl a poposedl v křesle. Dobrá, vrátit se do postele není dobrý nápad. Bude spát tady v knihovně - nebude to poprvé, kdy usne přímo před krbem.

Ano, řekl si, ráno budu zase v pořádku.

- - -

Harry se s trhnutím probudil a zběžně pohlédl na hodiny; všiml si, že ručička ukazuje stále 'čas vstávat'. Když viděl, že Severus je už z pokoje pryč, přitáhl si pokrývky zpět, ale uvědomil si, že předek jeho pyžama je vlhký a lepkavý. V tu chvíli se mu zcela jasně vrátil jeho sen a Harry se, navzdory faktu, že je v místnosti sám, krvavě zarděl rozpaky. Rychle vyskočil z postele a zamířil do koupelny pod sprchu, kde si pyžamo svlékl a strčil ho do prádla určeného pro domácí skřítky na vyprání. Rychle pustil sprchu, aby ze sebe smyl důkaz svého snu.

Dobrý bože, rozpačitě si pomyslel, zatímco uvažoval, jestli mohl ve spánku něco říct. Nevzpomínal si příliš dobře na podrobnosti svého snu, ale pamatoval si dost na to, aby věděl, že byl žhavý a vlhký a že paže, které ho ve snu objímaly, byly s konečnou platností mužské. Stejně tak tělo, o kterém snil, že se na něj tisklo, patřilo vysokému, silnému, urostlému muži.

Věděl, že není neobvyklé, aby během svých nočních můr křičel nebo plakal - vzbudil svými sny dost lidí. Ale byl právě tak hlučný i při tomto druhu snů? Slyšel ho Severus? Nebo, panebože, pomyslel si v panice Harry, co když ve spánku Severuse popadl a tiskl se k němu? Byl tohle důvod, proč už nebyl v posteli, když se Harry vzbudil, přestože musel jít spát mnohem později nežli on? Cítil, jak při této myšlence zrudlo rozpaky celé jeho tělo.

Tohle byla jediná nevýhoda lektvaru, který pro něj Severus dělal. Skutečný Bezesný spánek bránil jakýmkoliv snům - což, jak tvrdil Severus, je dlouhodobě nezdravé. Lektvar, který vařil Severus pro něj, předcházel pouze nočním můrám. Harryho nenapadlo, že existují jiné druhy snů, kterým by se možná rád vyhnul, když spí vedle někoho jiného. Jako kdyby už nebylo dost toho, s čím si musí dělat starosti.

S těžkým povzdechem vylezl ze sprchy, aby se připravil na další den. Vážně se na den, který měl před sebou, netěšil, protože tušil, že ho stráví odpovídáním nebelvírským na otázky o tom, co se mu stalo v Zimních zemích.

Ale aspoň jsem doma, řekl si. Byl zpátky v Bradavicích, bude pokračovat škola a on se může vrátit k věcem, které jsou normální a dobře známé.

Jakmile se oblékl, zamířil ven do obývacího pokoje. Těšil se na šálek dobrého, silného čaje, kterým odstartuje ráno. Severus už na něj v místnosti čekal a Harry se zastavil ve dveřích ložnice a sledoval muže s jistým překvapením. Severus vypadal rozrušeně a přecházel sem a tam před krbem, jako kdyby ho něco rozhněvalo nebo rozrušilo. Harry si ve skutečnosti nedokázal vybavit, že by kdy viděl Severuse takhle pochodovat - tam a zpět, jako zvíře v kleci, na tváři pochmurný výraz. Severus Snape, kterého znal, rychle kráčel z jednoho místa na jiné, ale nikdy nedělal něco tak bezmyšlenkovitého a zbytečného jako pobíhání. Harry cítil, jak se jeho tvář znovu zapálila - co když to bylo kvůli jeho snu? Harry si pomyslel, že umře hanbou, jestli se o něm Severus zmíní.

Ale nemohl tam jen tak stát a civět. Dříve či později bude muset čelit tomu, co se stalo - každý člověk má přece sny, ne? Nebyl za své sny zodpovědný - určitě i Severus Snape mívá čas od času trapné sny?

„Stalo se něco, Severusi?“ zeptal se, čímž muže překvapil - což samo bylo také překvapující. Severuse zřídkakdy něco zaskočilo.

Severus okamžitě přerušil chození a na chvíli tam jenom stál a na Harryho zíral, než mu z tváře zmizelo zamračení a on se zhluboka nadechl a vypadal zase klidný. „Promiň, jen jsem se zadumal,“ řekl mu. „Spal jsi dobře?“

Harry zrudl a jeho tváře vzplály. Měla to být narážka na jeho sen nebo si to všechno jen představuje? Možná to byla prostě obyčejná zdvořilost, nic víc? „Fajn,“ přikývl Harry a zoufale se pokoušel, aby jeho hlas zněl nenuceně. „Je všechno… stalo se něco?“

Severus se zamračil a pak strnule pokývl. „Vlastně ano. Možná bude nejlepší, když se posadíš.“

Po těch slovech padl do Harryho srdce neklid a tíseň a najednou tušil, že tohle nemá nic společného s jeho trapným snem. Na to vypadal Severus příliš rozrušeně. „Jsou všichni v pořádku? Stalo se někomu něco?“

Severus netrpělivě přešel ke křeslu před sebou, očividně s úmyslem usadit do něj Harryho. „Všechno je v pořádku - nikdo není zraněn.“ Jeho slova byla tak strohá, že Harryho mysl ve skutečnosti neuklidnila, ale stejně se posadil do křesla a nejistě vzhlížel na Severuse. Ten zase začal přecházet.

„Minulou noc mě Lucius Malfoy formálně požádal, abych přednesl nabídku k sňatku mezi Dracem a Siriem Blackem,“ zahájil Severus.

„To si děláš srandu?“ zeptal se Harry a pak se tomu nápadu zasmál. „To je ta nejsměšnější věc, jakou jsem vůbec slyšel!“

Severus se zamračil. „Ujišťuji tě, že nežertuji. A ani Lucius ne. Nevím sice, komu patří jeho oddanost, ale rozhodl se, že nechce, aby se jeho syn zapletl se Smrtijedy. Vidí Blacka jako prostředek k tomu, aby Draco unikl před životem, který by ho očekával.“

Harry na něj šokovaně civěl - pouhá představa, že by Lucius Malfoy mohl skutečně udělat něco, co by přineslo prospěch komukoliv, jeho syna nevyjímaje, byla absurdní. Ale to, že by si vybral takový nepravděpodobný způsob, bylo nad jeho chápání. „On si ale doopravdy nemyslí, že to Sirius přijme, že ne? Sakra, pochybuju, že by souhlasil Draco. Celý ten nápad je pitomý!“

„Zdá se, že jsi to nepochopil,“ odpověděl Severus. „Za prvé, Draco do toho nemá co mluvit. Jestliže mu jeho otec přikáže, že si vezme Siria Blacka, pak to udělá. Nemá na výběr. Stejně tak ani tvůj kmotr nemá jinou možnost. Nemá žádný legitimní důvod odmítnout manželství s tak skvělou reputací - udělat to by bylo zneuctění.“

„Není žádná čest něco takového přijmout!“ trval na svém Harry. „Miluje Rema!“

„Remus je vlkodlak.“

Harry vyskočil na nohy. „Já to vím! Co to s tím má společného?“

Severus se poněkud vztekle popotahoval za pramen svých vlasů, jako by ho něco nepochopitelně rozrušilo. „Nezdá se mi, že jsi pochopil, co ti říkám. Remus je vlkodlak - nemá na Blacka žádný legální nárok. Neuzavřeli žádný svazek. Kdyby ten zatracený vlk nebyl tak pitomě puritánský a nenechal Blacka čekat, tak by tenhle problém neměli. Ale ve skutečném životě čestná nabídka k sňatku s rodinou Malfoyových přebije opravdovou lásku.“

Harry po těch slovech zbledl, ale pak zrudl rozpaky, když si uvědomil, na co Severus narážel tím, že Remus nechal Siria čekat. Cítil se jako zaskočená naivka. „To není fér,“ protestoval.

„Život není fér,“ utrhl se na něj Severus.

„Sirius si nikdy Malfoye nevezme!“ trval na svém Harry. „Je mi jedno, jestli ho to zneuctí nebo ne!“

„Potom tedy zemře,“ odvětil Severus chladně. „A tak nějak pochybuji, že by to chtěl i ten vlk.“

„Zemře!“ vykřikl Harry. „O čem to mluvíš?“

Severus prsty projel svoje vlasy, které dnes ráno rozhodně vypadaly neupravené, protože je neměl uvázané dozadu jako obvykle. „Jestliže ten sňatek odmítne, půjde Lucius Malfoy rovnou na Ministerstvo a podá stížnost na odbor dědictví a pokrevních linií. Tvůj kmotr přijde o rodinné jméno a postavení hlavy Domu - a titul přejde okamžitě na Belatrix Lestrangeovou. Jakmile bude jmenována hlavou rodiny, použije pradávnou formu pokrevní magie zvanou Sang Mort, aby na dálku Siria zabila. A když už bude v tom, tak pravděpodobně zabije každého člena rodiny Blacků, který podle jejího názoru není hoden rodinného jména. A než zkusíš navrhnout, že by jí Sirius mohl udělat totéž, než převezme jeho místo, tak Sang Mort je velice černá forma magie a neodvolatelně poskvrní duši. Na světě je jenom hrstka lidí, kteří jsou schopni tohoto druhu magie a Belatrix je bohužel jednou z nich.“

„Nechtěl jsem nic takového navrhnout!“ zhrozeně protestoval Harry.

„Jistěže ne,“ chladně se na něj usmál Severus. „Nebelvír by takovou věc nikdy neudělal, že ano?“

„Máš dneska fakt hnusnou náladu!“ zařval na něj Harry, který nechápal, co se to tady děje. Proč je na něj Severus tak odporný? Nechoval se takhle už měsíce.

Severus na okamžik ztichl a překvapeně na Harryho zíral. Nakonec si jen povzdechl a potřásl hlavou. „Máš pravdu,“ souhlasil. „Omlouvám se. Nejsem dneska ve své kůži.“

Harry, poněkud uklidněný, se vrátil k diskutované záležitosti. „Přesto nechápu, jak se tohle může stát. Myslím tím, jak to může být čestná nabídka - když nic jiného, copak všichni zapomněli, že je Sirius pořád ještě hledaný zločinec? Jak se může Malfoy oženit s hledaným kriminálníkem a všichni to budou považovat za úctyhodné manželství?“

„Blackův status zločince nic nemění na jeho postavení hlavy Domu Blacků, stejně jako to nebrání Lestrangeovi, Averymu nebo Macnairovi hlasovat ve volbách, přestože všichni vědí, že jsou to Smrtijedi. Dokud nezemřou a jejich titul nepřejde na jejich dědice, pořád budou hlavami velice silných rodin - jejich práva a výsady jsou zaručena magií, nikoliv zákony nebo morálkou. Nedivil jsi se, jak může mít Sirius pořád ještě přístup k rodinnému trezoru, přestože je na útěku před ministerstvem?“

Upřímně, Harry se tomu divil - jak se Siriovi podařilo před lety koupit mu tak drahé koště, jestliže se nemohl ukázat na veřejnosti? Jak byl schopný získat zlato z trezoru u Gringottových?

„Ministerstvo má právo ho zatknout, uvěznit ho a dokonce popravit - ale dokud neudělá nic, co by znesvětilo čest Domu Blacků, tak mu nemůžou vzít jeho právo na titul, zemi nebo majetek. Zákony pokrevní magie patří k nejstarším, které existují - ministerstvo proti nim nic nezmůže.“

„A být na štíru se zákonem čest Domu Blacků neporušuje?“ zeptal se pochybovačně Harry.

Severus se tomu pobaveně zasmál. „Dům Blacků je temný Dům - používání nepromíjených kleteb cti rodu Blacků neublíží.“

„Sirius není temný!“

„Na tom nezáleží,“ trval na svém Severus a Harry se znepokojeně otřásl při nenáviděné připomínce rodiny, ze které jeho kmotr pochází.

„Takže mi tvrdíš, že si musí vzít Draca, protože na něj Remus nemá žádný legální nárok?“ ujasňoval si Harry.

„Přesně tak.“

„Ale co kdyby se teď vzali - nebo uzavřeli svazek - nebo jak to chceš nazvat? To by pak byl přijatelný nárok, ne?“ navrhl Harry.

„Ne,“ popřel Severus. „Kdyby to udělali po této nabídce, bylo by to totéž jako odmítnutí - Black by ztratil svoje jméno.“

„Ne,“ zakroutil Harry hlavou. „Tohle se prostě nemůže stát. Musí existovat něco…“ Najednou se zarazil, protože mu v mysli zaznělo něco, co mu řekl Remus. 'Víme, že pro každou duši ve světě existuje její duševní blíženec. Jestliže se těmto dvěma duším podaří se v životě nějakým zázrakem najít, tak víme, že je nesmíme oddělit. To by způsobilo chaos. Může to přivodit velkou bolest a zlo, které nakonec oslabí celou naši společnost.'

„Kámen manželství!“ vykřikl. „Můžeme použít Kámen manželství! Kámen manželství by určitě přebil Malfoyovu nabídku!“

Severus na něj nevěřícně zíral a znovu vypadal rozčileně. „O čem to meleš?“

„Kámen manželství,“ opakoval Harry. „Jestliže použijeme Kámen manželství jako důkaz, že Sirius a Remus patří k sobě, tak dokonce ani Malfoy nebude schopný nic namítat. Dokáže, že patří dohromady, že už byli vlastně spojeni - před tou pitomou nabídkou. Je to magický artefakt - dokonce i Malfoy bude muset v této věci přijmout jeho konečné rozhodnutí!“

Severus se na něj nedůvěřivě zadíval. „Co tě probůh vede k tomu, že Kámen manželství dokáže, že Lupin a Black patří k sobě? Je právě tak pravděpodobné, že Kámen manželství ukáže, že dokonalou partií pro Lupina je Alice Longbotomová!“

„Nebuď směšný!“ posmíval se Harry a ignoroval rozzuřený výraz, který přeběhl po Severusově tváři kvůli Harryho přesvědčení. „Jestliže může tvrdit, že ty a já, kteří nemáme nic společného, můžeme být duševními blíženci, tak určitě dokáže, že jsou i Sirius a Remus. Remus a Sirius jsou dokonalí pro-“

Harry šokovaně vyjekl, když se kolem jeho paže nečekaně sevřela silná ruka a divoce ho přitáhla k Severusovi. Byl naprosto omráčený, když zíral na hněv v Severusově tváři, mužovy oči hořely, jako by byly osvětlené nějakým vnitřním ohněm.

„Nemáme nic společného!“ vrčel Severus. „Nic? Chránil jsem tě vlastním životem, riskoval jsem kvůli tobě rok za rokem. Čtyři měsíce jsem tě zabezpečoval, poskytl ti domov, dal jsem ti, cokoliv jsi chtěl. Šel jsem kvůli tobě do války, bojoval jsem za tebe! A ty se odvážíš prohlásit, že nemáme NIC společného!“

Jak křičel, jeho sevření na Harryho paži bylo stále pevnější a pevnější, až si byl Harry jistý, že mu na těle zůstanou modřiny. Ale děsivější než tohle byl fakt, že Severusovy oči neprozařoval jenom vztek - ony opravdu blýskaly žlutě, tak jako to dělaly Removy oči, když se vlk dostal příliš blízko povrchu.

„Tvoje oči jsou žluté,“ přiškrceně pronesl Harry, obávaje se byť jen pohnout. Kousl Severuse vlkodlak? Jeho srdce se panicky rozbušilo.

Severus, který na něj zlobně hleděl dolů, nejprve nereagoval. A pak, když mu Harryho slova došla, jeho obličejem přeběhlo cosi zvláštního. Jeho tvář, která byla zardělá vztekem, najednou zbledla a rysy se zkřivily hrůzou, jak na něj zíral. Prudce Harryho od sebe odstrčil, až zavrávoral.

„Oh, Merline!“ zašeptal Severus a pak se hnal ke dveřím. Trhnutím je otevřel a zmizel v pochodněmi osvětlené chodbě.

Harrymu trvalo několik minut, než se uklidnil natolik, aby se mohl hýbat. Jeho končetiny se třásly; zvedl ruku, aby se dotkl podlitin, které se mu na paži určitě udělaly. Proběhla jím třesavka.

Otřesený a otupělý přešel do ložnice a otevřel dveře svého šatníku. Klesl na kolena, natáhl se pro svůj kufr a odklopil víko a začal se prohrabávat věcmi uvnitř. Trvalo to jenom chvilku, než našel složený pergamen, který hledal. Vyškubl hůlku z rukávu a jednou poklepal na pergamen. „Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti.“

Na pergamenu se objevily známé linie a nápisy Pobertova plánku a Harry přes ně přejel očima. Tady byl Severus Snape, posunující se čile směrem k ředitelově kanceláři. Bylo ještě pořád brzy ráno, takže venku bylo jen málo lidí - většina studentů byla ještě ve svých ložnicích. Na chvíli pomýšlel na to, že by běžel za Severusem, aby zjistil, co je špatně. A pak se mu najednou vrátil jeho sen spolu s podivným pocitem horka, které jím proběhlo, když ho Severus pevně přitiskl ke svému tělu. Jeho myšlenky mu chaoticky kroužily v hlavě a zanechávaly v něm pocit ztráty a nejistoty, co udělat. Potřeboval někoho, s kým by si promluvil, a nezdálo se, že by měl Severus náladu na rozmluvu s kýmkoliv.

Pátral po jméně Rema Lupina a byl překvapený, když ho uviděl na ošetřovně - byl Remus nemocný? Stalo se něco Siriovi - ale po Siriovi nebylo na mapě ani památky.

„Neplecha ukončena.“ Vyčistil mapu, strčil ji zpět do kufru a pak zamířil ven z bytu. Potřeboval si promluvit s Remem, a čím dřív, tím lépe. Právě teď měl pocit, že se celý svět zbláznil.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Poznámka autorky:
Pro případ, že vás to zajímá - ano, se Severusem není něco v pořádku. Ale hurá, alespoň teď políbil Harryho - i když při tom Harry spal. Pravá láska nikdy neprobíhá hladce.

Tahle kapitola ve skutečnosti prošla řadou přepisování, protože jsem nejprve nebyla nadšená směrem, kterým se obracela. Doufejme, že jste si užili verzi, kterou jsem nakonec vytvořila. Ano, v příští kapitole vysvětlím, co je za Severusovým chováním.

A jenom poznámka pro ty z vás, kteří jste propadli panice - ne, tohle nebude povídka Sirius/Draco. A ani nehodlám psát nic s trojicí Draco, Sirius a Remus. Moje pocity ve věci Sirius a Remus jsou velice podobné pocitům Harryho v této záležitosti - ti dva patří k sobě. Tak mi důvěřujte a čtěte dál.

Rodinná čest - 39. kapitola

Zdivočelý - 41. kapitola