/ 17
Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Georgia, Mandragora a Jezinka
Párování: Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 18+
Vánoční ráno v domě Wesleyových byla dokonalá studie chaosu. Ačkoliv Weasleyovi nebyli bohatí podle jakýchkoliv kritérií, objevila se tu spousta dárků - včetně Weasleyovského svetru pro každého. Vidět Severuse a Siria v podobných modrých svetrech, každý s rudým 'S' na hrudi, byla jedna z nejzábavnějších věcí, jakou si kdy Harry dokázal představit. Ron a Remus se sobě zase podobali svým kaštanovým 'R'.
Sirius si dal velkou práci s hledáním dárků pro všechny Weasleyovic děti - i když měl Harry podezření, že Bill a Charlie, kteří nebyli zase o tolik mladší než Sirius, byli trochu v rozpacích, že byli zahrnuti mezi 'děti'. Přesto byli potěšeni dlouhými štíhlými meči, které dostali. Harry si vzpomněl na rozhovor o čistokrevných rodinách a mečích, a proto pohlédl na Artura Weasleyho. Artur zesmutněl, když viděl v rukách svých synů meče, ale přesto Siriovi pokývnutím poděkoval. Byli ve válce, a i když si to Artur nechtěl přiznat, jako členové Fénixova řádu byli jeho synové v přední linii. Sirius chápavě poklepal Artura po rameni, ale nic dalšího neřekl.
K Harryho překvapení také Severus přinesl pro každého dárek. Většinou měly podobu drahých knih, o kterých věděl, že by si je Weasleyovi nejspíš nemohli dovolit, ačkoliv pro Freda a George koupil přísady do lektvarů, ze kterých se mohli zjančit. Přestože kvůli svým nezbednostem byli příšerní lektvaroví studenti, byli ve skutečnosti skvělými výrobci lektvarů. Výroba jejich žertíků vyžadovala stupeň schopností, který Severus nepochybně oceňoval.
Koupil také knihu o dějinách kouzelnického světa pro Grangerovy - z čehož měli zřejmou radost vzhledem k povaze rozhovorů, které se několik posledních večerů vedly. K Harryho úžasu měl Severus dárek také pro Rema a Siria. Byla to stará kniha vázaná v kůži. Harry byl naprosto omráčený, že vůbec něco jeho kmotrovi dává, ale když ji předával Siriovi, uviděl, jak mu jeho kmotr podává podobnou knihu.
Když Sirius viděl nedůvěřivý výraz v Harryho obličeji, jenom se na něj usmál a pocuchal mu vlasy. „To jsou knihy rodokmenů,“ vysvětlil. „Měli jsme si je správně vyměnit ještě před tím, než jste vy dva byli vůbec oddáni. Je to velice dávná tradice. Později ti ji ukážu, pokud budeš mít zájem.“
Harry jen přikývl, protože odhadl, že to je další ze zvyků, o kterých nic neví.
Harry byl nadšený z nového koštěte, které dostal od Siria a Rema, a byl potěšený jak samotným koštětem, tak faktem, že na lístku byla jména obou mužů, jako by už byli spolu. Jeho Kulový blesk byl poškozen, když ukradl z Voldemortovy ruky Odinovo oko, a přestože byl ještě použitelný, už nebyl tak pohyblivý jako dřív.
Seděl na podlaze spolu s Ronem, Hermionou a Ginny a obdivovali koště, když ho po rameni poklepal Severus, aby upoutal jeho pozornost. Byl trochu překvapený, když mu o chvíli později Severus podal velice malou, elegantně zabalenou krabičku. Očekával od mistra lektvarů knihu, stejně jako dostali Ron a Hermiona. Zvědavě krabičku otevřel. Uvnitř byla lahvička s lektvarem. Vyndal ji a nahlas přečetl štítek. „Oculus Reparium Infinitas.“
Při tom názvu se ozvalo několik překvapených zalapání po dechu a Harry se zamračil, když se rozhlédl kolem. Dokonce i Sirius vypadal překvapeně a ohromeně. „Není to to kouzlo, které používáš na opravu mých brýlí, Hermiono?“ zeptal se Harry.
Ale Hermiona zakroutila hlavou. „Ne, to je Oculus Reparo. To, co držíš v ruce, je tisíckrát lepší než laserová operace očí nebo kouzlo na opravu očí.“
To upoutalo pozornost obou Grangerových, ale ostatní přirovnání nepochopili. „Co je to laserová operace?“ chtěl vědět Ron.
„To je mudlovská metoda, která opraví špatný zrak,“ vysvětlila Hermiona. „Lékaři použijí lasery, aby změnili tvar čočky, ale ne vždycky to funguje a vyžaduje to asi dva týdny rekonvalescence. Navíc tvoje oči se v průběhu let budou zase zhoršovat.“ Pohlédla na své rodiče. „A kouzlo opraví oči jenom na jeden den - něco jako ekvivalent kontaktních čoček.“
„Co dělá tohle?“ chtěl vědět Harry.
„Tohle spraví tvůj zrak nastálo, drahoušku, pro zbytek tvého života,“ informovala ho Molly. Pohlédla na Severuse. „Troufám si odhadnout, že na celém světě není víc než deset mistrů, kteří dokážou uvařit tento lektvar.“
Harry ohromeně vzhlédl na Severuse. Ten se na něj jen samolibě usmál a pokynul k lahvičce v jeho ruce. „Takže do toho, vypij to.“
Nemusel mu to říkat dvakrát. Harry pečlivě odstranil uzávěr, pak pozvedl lahvičku k ústům a rychle obsah vypil. Chutnal nápadně jako velice silný ocet a tak se zhnuseně zašklebil, když mu klouzal dolů hrdlem, zatímco v očích ho ze silných výparů bodalo. Rychle zamrkal, aby se zbavil slz, které výpary způsobily, a okamžitě si uvědomil, že se celý pokoj rozmazal. Výrazně rozmazal.
Zmateně se zamračil a pomyslel si, že se možná něco nepovedlo. „Ale všechno je rozmazané!“ namítl.
„Nebelvíři,“ Severus si jenom povzdechl, naklonil se vpřed a jemně sejmul z Harryho tváře jeho brýle. Místnost se okamžitě zaostřila a viděl ji tak zřetelně, jak to nikdy předtím nezažil. Měl tytéž brýle od deseti let a nikdy nekorigovaly jeho zrak tak, jak by měly. Vidět teď všechno dokonalým zrakem bylo jako získat zcela nový smysl. Jeho úžas musel být na jeho tváři jasně čitelný všem v pokoji.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě Sirius.
„Takhle vy vidíte celou dobu?“ zeptal se nevěřícně. Mohl vidět stříbrné skvrnky v Ronových modrých očích a načervenalé prameny v Hermioniných vlasech. A Sirius měl na nose několik světlých pih, zatímco Remus vybledlou jizvu těsně pod spodním rtem. A Severus - jeho oči měly opravdu ten nejúžasnější odstín černi. „Děkuji ti,“ řekl mu, dojatý tak, že to slovy nedokázal vyjádřit. Až do této chvíle si neuvědomil, jak skutečně špatný jeho zrak byl.
Severus jen pokývl hlavou, jeho oči jasně zazářily: „Bylo mi potěšením,“ řekl laskavě.
Pak kolovaly další dárky - včetně několikerých šatů od Grangerových pro Hermionu a Ginny, nad kterými Ginny zajásala. Zatímco dívky si zkoušely nové šaty, Harry vstal a vytáhl dva balíčky, které při svém příjezdu ukryl pod velkým stromečkem. Jeden z nich podal Siriovi a mlčky sledoval, jak ho rozbaluje.
Pohled naprostého úžasu na Siriově tváři, když vytáhl sněžící kouli, řekl víc než všechna slova na světě. Na okamžik to vypadalo, že Siria dojetí přemůže, ale rychle si jednou rukou zakryl ústa, jako by zadržoval vzlyk. Když byl konečně schopný znovu jednat, nahnul se a přitáhl si Harryho do náruče, sněžící kouli stále pevně v ruce.
„Kde jsi tohle objevil?“ zeptal se a v jeho hlase byly zřetelně slyšet slzy.
„Ve svém trezoru,“ prozradil mu Harry. „Když jsem uviděl, co je napsané vespod, napadlo mě, že bys to možná měl rád zase zpátky.“
„Jsi si jistý, že mi to chceš dát, Harry?“ zeptal se váhavě.
„Co je to?“ zeptal se zvědavě Remus. Upoutali pozornost většiny lidí v pokoji, ačkoliv ostatní se zdvořile pokoušeli neposlouchat, když bylo Siriovo rozrušení tak zřejmé.
Sirius kouli podal Removi, který ji opatrně uchopil do ruky. Nebyla to nijak elegantní koule - na čaroděje dost podivně udělaná. Ukazovala dům, který vypadal, jako by byl postavený z karamelek. A přímo před domem stály postavičky dvou chlapců, ačkoliv nebyly větší než sirka. Celá ta věc byla uzavřená v křišťálové kouli na hrubém dřevěném podstavci. Ale na rozdíl od mudlovských sněžítek tohle nebylo naplněno vodou - spíš to bylo kouzlo, které způsobilo, že natrhané kousky papírků neustále vířily kolem celé scény, ať už jste koulí zatřásli nebo ne. Vzdor použitému kouzlu vypadala celá ta věcička, jako by byla ručně vyrobená amatérem. Když Remus kouli převrátil a uviděl, co je na spodku napsáno, zadržel překvapením dech. „Siri a Jamie, věk 7 let,“ četl. Tázavě se na Siria podíval. „To jsi udělal ty?“
Sirius přikývl. „James a já jsme se poprvé setkali na letním táboře, když nám bylo sedm let. Tohle byl náš umělecký projekt. Neměl jsem ani tušení, že si to po všechny ty roky schovával.“ Obrátil se k Harrymu. „Jseš si jistý, že mi to chceš dát? Nemáš tak moc věcí, které by patřívaly tvému otci.“
Ale Harry se na něj jenom usmál a zakroutil hlavou. „Mám jeho dva nejlepší přátele. Co víc bych mohl chtít?“ Oba muži ho zase objali, očividně dojati. Když ho konečně pustili, pohlédl Harry dolů na poslední balíček ve své ruce. Byl malý a měl tvar knihy. „Mám dárek taky pro tebe, Reme, ale…“ ohlédl se na Severuse, který mlčky sledoval jejich výměnu. Severus možná neměl rád Jamese Pottera, ale věděl, že právě teď by jakákoliv připomínka tohoto faktu nebyla vítaná ani vhodná. „Je to částečně i Severusův dárek.“
Všichni tři muži na něj bezradně pohlédli, protože ani jeden z nich nechápal, co by Harry mohl vymyslet jako společný dárek pro Severuse a Rema. On jenom pokrčil rameny. „Podívej se,“ řekl, zatímco podával zabalený balíček Severusovi.
Zmateně se chmuřící Severus od něj dárek převzal a pečlivě ho rozbaloval, zatímco všichni ostatní ho ve zvědavém tichu sledovali. Jak odhadoval, vybalil Severus malou, tenkou knížečku. Na deskách nebylo nic napsáno, tak ji otevřel na první stránce a jeho oči se zúžily, když poznal rukopis. „To je tvoje písmo,“ prohlásil. „Ty jsi napsal knížku?“
„Ne,“ řekl Harry tichounce a čekal.
Severus najednou zalapal po dechu a celé jeho tělo ztuhlo, když přečetl několik prvních řádek, které tam byly napsané. Jeho ruce se třásly, když vzhlédl a probodl Harryho svým pohledem. „Harry, co je to?“ zašeptal do ticha, které zavalilo místnost.
Harry se napřímil. „Je to první svazek Knih světla od Salazara Zmijozela.“
Ozvalo se několik šokovaných nedůvěřivých zajíknutí následované tichým mumláním ke dvěma Grangerovým, kteří nechápali důležitost toho jména. Všechny pohledy v místnosti se zaměřily na Harryho pro vysvětlení. „Našel jsem je před několika měsíci v Tajemné komnatě,“ vysvětlil.
„Ty ses vrátil do Komnaty?“ zeptala se Ginny roztřeseným hlasem.
Harry se zamračil. Zapomněl, že Ginny také byla v Komnatě, i když, pokud věděl, si toho moc nepamatovala. Její tvář byla bledá a její otec ji jemně objal a pevně k sobě přitiskl.
„Měl jsem sen,“ vysvětloval Harry. „O sérii knih, které napsal Salazar Zmijozel - Knih zla. Tom Raddle je už dávno odnesl z Komnaty, ale Knihy světla tam nechal. Připadaly mu bezcenné. Věřil, že dobro znamená slabost. Ale jen proto, že on pro ně neměl žádné využití, neznamená to, že jsou bezcenné pro nás. Vrátil jsem se do Komnaty, abych se podíval, jestli tam ještě jsou a pokud ano, měl jsem v úmyslu dát je řediteli. Ale když jsem je našel, zjistil jsem, že jsou napsané hadím jazykem. Voldemort a já jsme jediní dva, kteří je dokážou přečíst. Tak jsem je začal překládat. Tahle je první, kterou se mi podařilo dokončit. Ale jakmile jsem zjistil, co v tomto svazku je, věděl jsem, že bude užitečnější ve tvých rukách, Severusi, než u kohokoliv jiného.“
„Co je v ní?“ zeptal se Severus, ruce pevně sevřené na nedocenitelné knize.
„Zmijozelovy experimenty a poznámky, většinou o lektvarech.“
„Harry,“ řekl Severus a jeho hlas byl emocemi zbarvený víc než kdykoliv dřív. „Máš vůbec tušení, jak drahocenná je?“
„Tedy, vlastně jo,“ souhlasil Harry, pohledem přeskočil na Rema a uvažoval, jak muž přijme zbytek jeho novinek. „To je důvod, proč jsem řekl, že je to také dárek pro tebe, Reme.“
„Nerozumím,“ pronesl vlkodlak nejistě. Co má vhodné využití knihy o lektvarech, napsané Zmijozelem, co dělat s ním?
Harry se zhluboka nadechl: „Salazar Zmijozel věřil, že lykantropie není nemoc.“
„Cože?“ zeptali se jednohlasně Sirius i Remus, napětí v jejich tvářích jasně patrné.
„Podle Zmijozela byla lykantropie výsledkem neúspěšné zvěromágské přeměny,“ objasnil Harry. „Zvěromág má schopnost transformovat se do zvířete - nemagického zvířete, jako kočka nebo pes nebo jelen. Podle Zmijozelových poznámek existoval před dávnou dobou kouzelník, který se pokusil přeměnit do magického stvoření - přesněji řečeno do pekelného psa.“
„Nemůžeš se transformovat do magického tvora,“ protestovala Hermiona. „To nebude fungovat. Kouzelníci a magické bytosti mají odlišný typ spojení mezi svou myslí a svým magickým jádrem. Taková přeměna by odpojila tvou mysl od tvého magického jádra a ty už bys nebyl dál schopný kontrolovat magii - což by automaticky přerušilo transformaci.“
Harry přikývl. „Podle Zmijozela, když se zvěromág přemění do nemagického zvířete, spojení mezi myslí a magickým jádrem zůstane nedotčené. Ale když se člověk pokusí přetransformovat do magického stvoření, spojení se přeruší. Kouzelník, který se o magickou přeměnu pokusil, dospěl k závěru, že jediné, co potřebuje udělat, je vytvořit lektvar, který přemostí propast mezi jeho myslí a magickým jádrem pekelného psa tak, že bude nejenom schopný kontrolovat jeho magii, ale také si udrží svou lidskou mysl. Ale něco se nepovedlo - měl špatný lektvar nebo fungoval pouze částečně. Udržel si svou magii, takže transformace se uskutečnila, ale ztratil spojení se svou myslí a zmutoval do nemyslící, vlku podobné bestie. Nikdy se nepřeměnil zpátky a než byl zabit, podařilo se mu pokousat několik dalších lidí. Jeho sliny byly nakažené lektvarem, který si vzal.“
„Nyní je jasné, že jeho transformace byla spuštěna kouzlem zvěromágské proměny. Ale lektvar byl nestabilní a jakmile došlo k první úplňkové noci, spustil automaticky oslabenou verzi kouzla přeměny. Oběti čarodějova pokousání se proměnily do nemyslících bestií, dokud následující den nevyšlo slunce. Zrodili se první vlkodlaci. Ale jde o to, že si Zmijozel nemyslel, že by v logice toho čaroděje byla nějaká chyba. To je to, co si zapsal do toho zápisníku - svoje vlastní experimenty s lektvarem. V tom původním byly dvě chyby - za prvé použil několik lunárních rostlin, které způsobily, že lektvar zareagoval na úplněk tak, jak neměl, a za druhé kouzelník sám neměl dost silné magické jádro, aby řádně dokončil transformaci. Podle těchto poznámek Zmijozel lektvar stabilizoval a dal ho několika vlkodlakům. Jestliže byli dostatečně silní, tak je to vyléčilo.“ S tím se Harry otočil k Removi a jeho oči zářily.
„Já vím, že ty jsi dost silný, Reme. Testem pro určení jejich magické síly bylo Patronovo zaklínadlo. Jenom ti vlkodlaci, kteří byli silní natolik, aby vyčarovali Patrona, se vyléčili. Ty jsi mě to kouzlo naučil. Vím, že Severus dokáže ten lektvar uvařit, a vím, že ty jsi dost silný, aby ses vyléčil.“
Remus se teď otevřeně třásl, na tváři nevěřícný výraz. V tu chvíli Sirius ovinul kolem jeho ramen svoje paže a pevně ho držel.
„Vyléčil,“ zašeptal Remus. „Žádná další proměna? Žádný další úplněk?“
Harry zakroutil hlavou. „Žádný další úplněk,“ souhlasil. „Ale myslím, žes to nepochopil, Reme. Ty nebudeš vlkodlak, budeš magický zvěromág. Léčba ti dá schopnost přeměnit se v pekelného psa, kdykoliv si to budeš přát, úplněk neúplněk, ve dne či v noci. A nikdy nebudeš riskovat, že ztratíš své lidské já. Budeš se muset naučit kouzlo přeměny, ale vím, že tě ho Sirius může naučit. A Severus se bude muset naučit, jak uvařit ten lektvar, ale nedokážu si představit nikoho povolanějšího. Vím, že to bude fungovat. Musí.“
Oba muži teď hleděli na Severuse téměř zoufale, ve dvou párech očí se rozhořela naděje, když Severus listoval knihou. Harry sice věděl, že mezi Poberty a Severusem nevládne žádná láska, ale neměl žádné pochyby, že udělá vše, co je v jeho silách, aby vytvořil lék, o němž Zmijozel psal. „Vidím podobnost s Vlkodlačím lektvarem,“ oznámil. „Tytéž základní principy, ale tady je jednou z komponent kouzlo.“ Pohlédl na oba muže. „Musím provést nějaké experimenty, abych se ujistil, že je to bezpečné. A uvařit samotný lektvar zabere několik měsíců. Ale udělám vše, co budu moci.“
Po těch slovech Remus stěží potlačil vzlyk. Rychle se postavil a vyběhl z pokoje se Siriem v patách. Poplašený Harry se obrátil k ostatním pro vysvětlení.
„Nech je na chvíli o samotě, Harry,“ naléhal Bill. „Rema většinu jeho života ovládalo velice bolestivé a děsivé prokletí. Nedokážu si představit, jaké to pro něj musí být, když teď ví, že v dohledu může být jeho konec.“
Harry s pochopením přikývl a doufal, že má pravdu.
„Harry, řekl jsi, že tam byly další díly,“ připomněl se Severus. „Kolik a přečetl jsi je všechny?“
„Celkem deset,“ upřesnil Harry. „Prohlédl jsem si je - jsou plné všemožných věcí. Kouzel, lektvarů, zaklínadel, léků, někdy prostě jen nápady a teorie. Ale naneštěstí se hadí jazyk nesnadno překládá. Mně připadá jako angličtina. Nedokážu ani spočítat, kolikrát, když jsem pracoval na tomto dílu, jsem zjistil, že to prostě píšu taky v hadím jazyce, přestože jsem si myslel, že píšu anglicky.“ Zasmál se poněkud omluvně. „Je to opravdu škoda, že taková schopnost byla vyplýtvána na mě místo na tebe nebo Hermionu. Já rozumím jenom zlomku toho, co v knize je.“
„Nebuď k sobě tak kritický, Harry,“ řekla mu Hermiona rychle. „Myslím, že chápeš víc, než si uvědomuješ. Očividně jsi porozuměl tomu, co říkal Zmijozel o lektvaru proti lykantropii.“
„A já z osobní zkušenosti vím, že není tak snadné překládat starobylé rukopisy,“ přidal se Severus a tímto otevřeným komplimentem ostatní studenty ohromil. „Je to nedocenitelný dar, Harry. Děkuji ti.“
Harry se na něj jen široce usmál, tváře radostí zardělé. „Rádo se stalo.“
„Tohle rozhodně volá po oslavě,“ prohlásila Molly a vstala. „Co byste řekli na snídani u stolu, abychom se mohli najíst všichni spolu. Máme před sebou hodně práce, abychom připravili na dnes večer vánoční večeři, a Albus, Minerva a Hagrid tady budou za pár hodin.“
Zatímco zbytek osazenstva se strkal, aby pomohl Molly, Harry šel hledat Rema a Siria. Našel je venku u předního vchodu, jak se svírají v objetí. Remus měl tvář zabořenou do Siriova krku a ten ho něžně hladil po zádech. Ani jeden z mužů nic neříkal. Harry se zdráhal rušit je v tak důvěrné chvíli, proto se obrátil, že se vrátí do domu, ale Remus ho musel zaslechnout.
„Harry,“ zavolal.
Harry se obrátil a váhavě se na ně zadíval. Oba muži na něj hleděli s tolika emocemi v očích, že se mu chtělo plakat. Místo toho přešel k nim a oni ho společně objali.
„Děkuji ti, Harry,“ řekl Remus jednoduše a tón jeho hlasu mluvil za vše, co k této záležitosti snad potřebovalo být řečeno.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Poznámka autorky: Tato kapitola se zabývá jedním z mých oblíbených problémů v HP světě. Kouzelnický svět dokáže nechat dorůst kosti, vyčarovat věci ze vzduchu, proměňovat zvířata do předmětů a věci na zvířata - ale neumí opravit špatný zrak? Mudlové dokážou opravovat oči už roky - tak proč, u všech všudy, to nedokážou kouzelníci? A jestliže to jde, proč Harryho zrak neopravila madame Pomfreyová během jednoho z jeho nesčetných pobytů na ošetřovně?