Hodnocení uživatelů:  / 7
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  nebetováno
Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

 

 

Sekretář Potter-Snapeů si málem vytrhal všechny vlasy, a že jich zase tolik neměl. Martin Martovský byl vysoký hubený muž se světle zrzavými vlasy a postupující pleškou. Byl osobním sekretářem mnoha různých politiků, volených funkcionářů a příslušníků sociální smetánky, ale tohle bylo jeho nejprestižnější a zároveň nejvíce frustrující zaměstnání. Většina lidí potřebovala jeho služby, aby mohli vést aktivní společenský život. Byl proslulý svou schopností nejen pomoci lidem vstoupit do vyšší společnosti a udržet se tam, ale také vést ty nejkomplikovanější kalendáře akcí, které nezbytně následovaly. Být sekretářem dvou mužů, kteří se společenskému životu snažili ze všech sil vyhnout, se ukázalo jako velice neuspokojivé. Nikdy nemusel tolika lidem říci “ne”.

Když lord Potter a lord Snape opustili Bradavice a vrátili se do Snape Manoru, doufal, že se situace zlepší, ale nezdálo se, že by tomu tak bylo. Nakonec požádal lorda Snapea, který ho najal, o rozhovor.

“Omlouvám se, že plýtvám Vaším časem,” začal s úmyslem podat výpověď. “Lorde Snape, přemýšlel jsem o tom, jak moje role sekretáře zapadá do způsobu života, kterému Vy a lord Potter dáváte přednost. Obávám se, že nejsem schopen ho nijak zlepšit tím, co pro Vás vykonávám.”

Pan Martovský se na chvíli pro větší efekt odmlčel, než předá svému zaměstnavateli písemnou výpověď. Byl však překvapen, když lord Snape okamžitě odpověděl.

“Pane Martovský, nebojte se, to se změní. Máme práci, kterou je třeba udělat, a pan Potter potřebuje udržovat vztahy s ostatními. Náš pobyt v ústraní se nachýlil ke svému konci.”

- - - - -

Zhruba po měsíci společného bydlení na Snape Manor si začal Severus dělat starosti o svého manžela. Stal se zamlklým a náladovým, v jídle se spíš šťoural než aby něco skutečně pojedl. Překládal dál z hadího jazyka, ale po hodině nebo dvou ho vždy rozbolela hlava. Navíc se zdálo, že se vyhýbá fyzickému kontaktu se Severusem.

Pár dní před rozhovorem s Martovským spolu leželi v posteli a Severus ho pohladil po ruce. Dříve Harry na podobná gesta reagoval a často skončili u mnohem intimnějších aktivit. Tu noc však Harry předstíral, že spí. To se mu vůbec nepodobalo. Když se ho na to ráno zeptal, Harry to celé smetl pod koberec.

“Nic se neděje, Severusi. Včera jsem byl vážně unavený a musel jsem prostě usnout.”

“Tomu nevěřím,” namítnul Severus a ušklíbl se, když Harry jenom pokrčil rameny. “Takhle to nemůže pokračovat. Nemůžeme to ignorovat, musíme zjistit, co je špatně. Vypadáš zbědovaně, tohle prostě nejsi ty. Je něco, co můžu udělat?”

“Severusi, já nevím, co je špatně, tak jak bys mohl něco dělat?” To byla jediná odpověď, kterou Harry dokázal vymyslet.

Protože si nemohli dovolit publicitu, kterou by vyvolala návštěva u Sv. Munga, Severus sám provedl diskrétní průzkum. Dospěl k názoru, je jeho manžel se nudí a upadá do deprese.

To ho přivedlo k otázce, proč se Harry nudí. Chybí mu něco? Severus byl s jejich pobytem na Snape Manoru spokojený. Měl hodně času na své zájmy a výzkum v oblasti lektvarů. Ale Harry byl Nebelvír. Možná byl ostýchavý v přítomnosti lidí, které neznal, ale potřeboval vést společenský život.

Když si v duchu promítl jejich poslední rok v Bradavicích, uvědomil si, že Harry nebyl skoro nikdy sám. Scházel se Albusem a ostatními profesory, pomáhal s hodinami létání na koštěti, trénoval famfrpálové hráče, při jídle seděl s ostatními studenty. Večer si četl nebo pracoval buď ve společenské místnosti, v jejich pokojích nebo byl s ním v laboratoři.

Neutrálním hlasem Harrymu oznámil: “Mám určité podezření. Myslím, že se potřebuješ víc vídat s ostatními lidmi. Kdy naposledy jsi se sešel se svými přáteli? Nebo mluvil s někým jiným než se mnou nebo našimi zaměstnanci?”

Harry jen pokrčil rameny. Nedokázal si vzpomenout, kdy se jen tak s někým bavil.

“Tak je to jasné. Pověřím tím Martovského.”

Harry na něj upřel rezignovaný pohled. Poslední věc, po které teď toužil, byly návštěvy.

Jakmile Martin Martovský pochopil, co se po něm žádá, ihned se vrhl do práce. Nyní své úsilí viděl v jiném kontextu. Jeho úlohou nebylo dohodnout co nejvíce schůzek s lidmi, kteří touží po jejich společnosti či pozornosti, ale udržet takové lidi co nejdále, aby jeho zaměstnavatelé, především lord Potter, měli čas na budování vztahů s těmi, na nichž jim záleželo.

Okamžitě vypracoval plán, který jim chtěl předložit ke schválení. Severus mu už sdělil určité požadavky - Harry potřeboval mít čas se scházet se svými přáteli, především s panem Weasleym a slečnou Grangerovou. Weasley pracoval na ministerstvu, takže jeho vlastní volný čas byl poněkud omezený, a slečna Grangerová studovala na Oxfordu, takže sice může být občas velmi zaneprázdněná, ale je více flexibilní. Harry mu může dodat další jména přátel, s nimž chce zůstat v kontaktu, ale tyto dva se museli dostat do jeho rozvrhu co nejdříve.

Za druhé, potřebovali opouštět Snape Manor a setkávat se s lidmi. Harry se s mnoha z nich seznámil již při Svolání. Tyto považoval Severus za prioritní skupinu, stejně tak jako zaměstnance Ministerstva kouzel a školy v Bradavicích. Všichni mohli Harrymu poskytnout své názory a pomoci mu tak s jeho vlastními plány. Navíc by bylo možná vhodné je požádat, aby doporučili další kouzelníky a čarodějky, s nimiž by se měl Harry setkat.

Za třetí, museli najít způsob, jak by Harry mohl hrát famfrpál. Severus při tom sice protočil oči, ale Martovský věděl, že tento požadavek je oprávněný.

A nakonec Harry potřeboval mít naplánovaný čas, kdy bude pracovat na svých vlastních projektech. Měli dost vlastních dokumentů v hadím jazyce, které bylo potřeba přeložit, a další mu neustále docházely. Jeho překlady byly považovány za spolehlivé a každý, kdo nějaký takový dokument vlastnil, usiloval o možnost ho o překlad požádat. Harrymu to podle všeho nevadilo a Severus se ujistil, že budou mít právo na kopii každého překladu. Byl udiven, co všechno jim přišlo - nejednalo se pouze o lektvarové poznámky, ale také historické zápisy, několik nepříliš povedených básní a jiné, mnohem zajímavější materiály. Ty upoutaly Severusovu pozornost natolik, že byl dokonce ochotný Harrymu pomáhat.

Martovský se domníval, že pochopil, co je pro oba muže nejdůležitější. Předtím pracoval pro dva hráče famfrpálu a udržoval kontakt s několika dalšími, takže stačilo poslat pár sov a měl pro lorda Pottera zajištěný společný trénink se čtyřmi týmy, kdykoliv mu to časové možnosti dovolí. Mezi famfrpálovými hráči byl Harry znám jako nadějný chytač, a než se stal králem, očekávalo se, že se bude famfrpálu věnovat profesionálně. Vedení týmů i jeho členové byli tedy ve skutečnosti docela nadšení tím, že se k nim připojí.

Pozvánky ke společnému tréninku bez prodlení předal Harrymu a navrhnul mu, aby si vybral čas, kdy se mu to bude nejvíce hodit, a on pak už všechno ostatní dojedná. Harry se rozhodl, že se zúčastní odpoledních tréninků dvou týmů každý týden. Jeho nálada se viditelně zlepšila a Martin Martovský měl poprvé pocit, že je ve své práci užitečný.

Když kontaktoval slečnu Grangerovou, sama ho okamžitě požádala o schůzku. Několikrát napsala Harrymu a začala si o něj také dělat starosti. Martovský v ní okamžitě rozpoznal spřízněnou duši. Středeční odpoledne mívala volná a byla ochotná se v nich setkávat se svým kamarádem. Navrhla také každotýdenní společné večeře s ní a Ronem, buď v jejich bytě nebo v nějaké restauraci v Příčné ulici, nebo dokonce i v mudlovském Londýně. Oznámila mu, že se o jejich organizaci postarají oni, protože Ron svého přítele velice postrádal.

Svým zaměstnavatelům také předložil několik cestovních návrhů. Vypsal si všechny členy Mezinárodního sdružení kouzelníků, o nichž objevil zmínku v novinách a které považoval za vzorek těch, již byl přítomni Volání. Potom naplánoval několik hodně dlouhých výletů, na nichž by se lord Potter a lord Snape sešli alespoň se třemi nebo čtyřmi z nich. S jejich kontaktováním se však rozhodl počkat, než jeho plány odsouhlasí.

Když vše po několika dnech probíral s lordem Snapem, Severus byl překvapený, kolik toho stihl udělat. Harryho nálada se markantně zlepšila s vyhlídkou na famfrpálové tréninky a dokonce už absolvoval jeden oběd s Hermionou. Severus také schválil prvních pár týdenních cest a ujistil svého zaměstnance, že přesně takhle si to představoval.

Ten samý den u večeře nadnesl otázku výletů.

“Zdáš se být mnohem veselejší, Harry,” začal nenápadně. “Myslím, že možnost si zalétat - kdo to byl dneska? Puddlemerští spojenci nebo Montroské straky?”

Harry se šťastně usmál. “Puddlemerští. Tenhle víkend mají zápas, a tak trénují celý týden. Bylo to úžasné! Vím, že jsi Martina požádal, aby si vybral pár laskavostí a zařídil mi to. Opravdu si toho vážím.”

Severus přikývl. “Jestli jsi s Martovským mluvil, možná se ti zmínil o další věci. Myslím, že potřebujeme zapracovat na tvém kralování.”

Harry se na něj zmateně podíval, takže mu to Severus vysvětlil. “Myslím, že bychom měli iniciovat individuální schůzky s lidmi, které už znáš. Navrhuji začít těmi, jež jsi potkal při Volání. Potom se můžeš sejít s lidmi, které znáš z Bradavic nebo možná i z Ministerstva kouzel. Mluv s nimi. Zjisti, co by dobrý král měl dělat, naslouchej jejich obavám. Pak je někdy můžeš požádat, aby tě představili dalším lidem. Navrhl jsem našemu sekretářovi, aby vypracoval itinerář pro několik týdenních cest, během nichž se setkáme se třemi nebo čtyřmi lidmi. Moc rád se k tobě připojím, pokud o to budeš stát, nebo můžeš jet klidně i sám.”

“Opravdu jsou to jen týdenní cesty?” ověřoval si Harry, šťastný, že se nejedná o nic delšího a že bude mít po boku Severuse.

“Řekl bych, že bychom měli ze začátku podniknout jen jednu cestu měsíčně. Pokud ale budeme cestovat jen po Anglii, můžeme se přemisťovat z domova, takže se nebude jednat o skutečné cestování. Možná jeden týden bude příliš dlouhá doba nebo dojdeme k názoru, že potřebujeme podniknout delší cesty. Navrhnul jsem to, protože předpokládám, že jako král budeš chtít zůstat v určitém druhu kontaktu s kouzelnickým světem. Můžeš se samozřejmě rozhodnout, že nechceš nic z toho, a bude to také v naprostém pořádku.”

Harry se zamyšleně podíval na svoje ruce. “Ne, máš pravdu,” oznámil nakonec. “Nemůžu jen tak posedávat v koutě. To mě deprimovalo. Musím něco dělat, a tím nemyslím najít si zaměstnání nebo překládat celé dny z hadího jazyka. Jak daleko je Martin s itineráři?”

“Zatím jsem viděl jen dva. Vypracoval je jen jako ukázku, abychom věděli, co očekávat. Pokud budeme souhlasit, začne rozesílat sovy a domluví termíny.”

Ten večer si Severus uvědomil, že jeho úsilí nebylo k ničemu, když jim Harry před spaním napustil vanu a oni si užili večerní očistu mnohem víc než kdykoliv za poslední měsíc.

- - - - -

S pomocí Martina Martovského začal Harry kontaktovat kouzelníky a čarodějky, s nimiž se setkal na Volání. Severus se na Harryho žádost účastnil většiny schůzek také, přestože velice rychle zjistil, že Harry nemá vůbec žádné problémy při setkáních jeden na jednoho. Každý se cítil polichocen, že si na něj Harry našel čas, a každý přemýšlel o tom, co pro ně osobně znamená skutečnost, že byli zavoláni. Harry zjistil, že tím, že se s nimi setkal, jim také pomohl uvědomit si jejich vlastní cíle a směr. Pro něj to nebyla pouze setkání s nejmocnějšími, nejchytřejšími či nejzasvěcenějšími osobami, nýbrž díky tomu pochopil, jak své kralování využít k co největšímu prospěchu celého světa. Našel svou vlastní stezku života.

Týdnů, v nichž necestovali, se Severus naučil vážit. Radoval se z vaření lektvarů a bádání. Čas trávený s Harrym mu přinášel velké uspokojení. Byly to především cesty do vzdálených krajů, které jim přinesly společné zážitky, přestože musel odložit stranou své vlastní zájmy. Také se ujišťoval, že Harry nepřestal překládat rostoucí hromadu dokumentů napsaných hadím jazykem. Asistoval mu vždy, když se jednalo o spisek z oblasti lektvarů, ale nakonec mu pomáhal i při překladech týkajících se bylinkářství, jakmile si uvědomil, jakou výhodu mají tyto dokumenty při pátrání po rostlinách, u nichž v průběhu staletí došlo ke změně jména. Vždy si ale zajistil povolení ponechat si kopii všech překladů, které ho zaujaly.

Severus začal také s pomocí jejich sekretáře budovat svou vlastní sbírku textů v hadím jazyce, z nichž nejcennějším byl Harryho překlad Salazarových Deníků světla. Harry si byl jistý, že někde musí být také Deníky temnoty. Martovský kontaktoval všechny antikváře a aukční domy, ty seriózní i ty méně solidní, a požádal je, aby ho informovali, pokud by se jim dostal do rukou jakýkoliv text psaný zvláštním nečitelným písmem. Severus se domníval, že když Voldemort svěřil Luciovi Malfoyovi některé ze svých knih, mohl jiné své knihy zanechat ve správě ostatních Smrtijedů. Doufal, že některé z tradičně temných rodin by je mohly chtít prodat, aby doplnily své finance po zaplacení velkých válečných poplatků. Martovský již začal s diskrétním dotazováním. Bohužel tímto způsobem získali pouze několik dokumentů, jejichž autorem zcela jistě nebyl Salazar, a ani nebylo jisté, zda patřily původně Voldemortovi.

Nakonec Severus přišel s jinou strategií - požádal Martovského, aby koupil mudlovský dům v Malém Visánku, starý Raddleův statek. Nemovitost byla dlouhou dobu neobydlená a místní představitelé už začali uvažovat, zda ji nezbourat. Zatímco děti a mládež věřily, že tam straší, obecný názor byl, že dům je tak starý a v tak žalostném stavu, že se nejspíš zřítí, jakmile do něj někdo vstoupí. Nabídku ke koupi, podanou prostřednictvím londýnské realitní kanceláře, všichni ve vesnici přivítali s jásotem, zvlášť když realitní agent prohlásil, že nový majitel hodlá polorozpadlý dům zbourat.

Dům naštěstí nenesl známky starých prokletí, přestože jeho zdi byly prostoupeny magií. Po sérii stabilizačních kouzel a kouzel na odpoutání pozornosti mudlů budovu prohledal tým stavebních kouzelníků, kteří objevili sklepení, jež bylo podle všeho přidáno k budově až po nastěhování Voldemorta. Jeho součástí byla velká audienční síň a další prostorné místnosti. To nejdůležitější ale našli v patře, v bývalé Voldemortově ložnici - několik krabic s knihami a pergameny, napsanými neznámým písmem. Jejich obsah zabalili a odeslali Severusovi. Krátce nato byla budova zdemolována. Po vyčištění pozemku byla najata mudlovská firma, aby na místě vybudovala veřejný park, který byl po dokončení věnován obci.

Knihy zachráněné z Raddleova statku pocházely skutečně z Tajemné komnaty. Severus je přidal k ostatním textům, které on a Harry měli v plánu někdy přeložit.

Časovým programem, který odsouhlasil, se Harry řídil několik následujících let. Za tu dobu získal množství kontaktů na zajímavé lidi, kteří mu předávali své nápady a názory, čemu by se měl věnovat. Během svých cest po světě trénoval famfrpál s lokálními týmy. Přestože se smířil s tím, že jeho sen věnovat se famfrpálu na profesionální úrovni se mu nikdy nesplní, dostal se mu tak blízko, jak bylo možné, trénováním se skutečnými hráči. A pořád se scházel se svými nejlepšími přáteli. Jednou či dvakrát týdně obědval či večeřel s Hermionou nebo Ronem, někdy s oběma, někdy se k nim dokonce přidali další jeho bývalí spolužáci.

Z Rona se stal bystrozor. Výcvik byl přesně takový, jaký si myslel, že bude. Často přemýšlel, o kolik větší by to byla zábava, kdyby tam s ním mohl být Harry, ale místo něj měl Seamuse Finnigana. Hermiona vystudovala Oxford za pouhé tři roky a poté, co obdržela červený diplom z chemie, matematiky, historie a filosofie, se konečně rozhodla, čemu se chce v životě věnovat. Vzhledem k její lásce ke knihám a výzkumu skutečně nikoho nepřekvapilo, když se rozhodla pro kariéru knihovnice. Byl to Harry, kdo Ministerstvu kouzel navrhl zřízení Odboru pro výzkum a normy. Ministryně se dohodla s Hermionou, a ta se ujala řešení různých problémů, s nimiž se potýkala ostatní oddělení. Svou práci milovala.

Samozřejmě, když mladí lidé ukončí školní docházku a začnou pracovat, většina z nich se dříve či později vdá či ožení a pořídí si děti. Neville s Nitocris byli první, kdo se vzali, a byli také první, kterým se narodil potomek. Necelý rok po svatbě porodila faraonka syna a Harry se stal jeho kmotrem. Chlapec byl prvním z jejich celkem sedmi dětí. Nitocris se Harrymu svěřila, že narozením prvního syna se situace pro oba zásadně změnila. Nitocris byla nyní vnímána jako zakladatelka nové dynastie a Neville byl přijat Egypťany jako jejich vlastní.

Hermiona a Ron začali společně bydlet hned po skončení Bradavic, přestože se svatbou počkali, až Hermiona dokončí studium. Protože oba pracovali na ministerstvu, našli si v Londýně větší byt, ale brzy se jim začaly rodit děti. Nejprve přišla na svět dvojčata, pak trojčata. Harry věděl, že Hermiona touží po své práci. Přestože se ministerstvo ukázalo jako dostatečně flexibilní a poskytlo jí volno a umožnilo pracovat z domova, Hermiona stále bojovala s péčí o pět dětí mladších tří let. Harry nejprve navrhnul domácího skřítka, ale Ron mu okamžitě připomenul SPOŽÚS, takže od této myšlenky upustil. Místo toho požádal Martina Martovského, aby pro ně našel au-pair, a jako dar svým přátelům hodlal platit její mzdu. Ron s Hermionou tuto nabídku přijali a Hermiona byla konečně schopná začít znovu pracovat.

Naneštěstí kouzelnický svět je nebezpečné místo. Ačkoliv kouzelníci a čarodějky si vedli velmi dobře, když se jednalo o problémy a nebezpečí typická pro mudly, jejich vlastní svět nabízel jiná nebezpečí. Harry to bohužel poznal na vlastní kůži.

Asi sedm let poté, co se stali bystrozory, v době, kdy si Ron začal budovat dobrou pověst svým odpovědným přístupem ve vyšetřování všech druhů trestných činů, byl on a Seamus vysláni prověřit podezřelou činnost ve velkoobchodě v jednom nezakreslitelném hrabství. Bystrozoři často vedli vyšetřování těchto případů, zvlášť když se nevědělo, o jakou aktivitu se jedná. Oba brzy zjistili, že v budově nejsou žádní kouzelníci, a tak začali prověřovat zboží. Seamus seslal na dřevěné barely kouzlo, jež mělo odhalit jejich obsah, jenže místo toho barely vzplály. Celá budova vybuchla v jediné kolosální explozi a oba muži tam zahynuli.

Když se to Harry dozvěděl, byl zdrcen. Vždy velmi špatně reagoval na zprávy o něčí smrti, ale až dosud se pokaždé jednalo o lidi, které neznal. Jeho rodiče zemřeli předtím, než je mohl skutečně poznat, a mrtví, kteří ho pronásledovali ve snech, byli většinou jen jeho spojenci, nikoliv blízcí přátelé. Severus si dokonce vzpomněl, že Harryho se negativně dotkly i zprávy o smrti Kornelia Popletala a Vernona Dursleyho. Nechal Harryho vypít větší dávku uklidňujícího lektvaru a zrušil všechny jeho schůzky na příští měsíc.

Hermiona i všichni Weasleyovi na tom byli podobně. Do Doupěte plynuly zástupy lidí, aby jim vyjádřili svou soustrast a podpořili je v těžké chvíli, mezi nimi i Harry se Severusem. Kdysi se Hermiona Harrymu svěřila, že by si s Ronem chtěli někdy pořídit dům v blízkosti Doupěte. Nyní bylo nad slunce jasné, že Molly s Arturem ji ve svém domě rádi uvítají, pokud si bude přát vychovávat svých pět dětí společně s jejich malým Harrym, a zdálo se, že očekávají její souhlas. Ale Hermiona měla své rodiče, aby jí pomohli. Vzchopila se a poté, co pominulo období největšího smutku, jí Harry pomohl shromáždit děti a přestěhovat je do jejich bytu v Londýně.

Teprve později se oba dozvěděli, že to byl ve skutečnosti Severus, kdo ten den utěšoval Molly s Arturem a pomohl jim zbavit se hněvu na svou snachu. Chápal Hermionin pocit, že se musí postavit na vlastní nohy. Pro Harryho i její rodinu bylo důležité, aby byla schopná se po Ronově smrti dát zase dohromady, a tak se postaral o to, aby jí v tom nic nebránilo.

Když se po pohřbu vrátili na Snape Manor, Harry měl konečně příležitost Severusovi poděkovat.

“Byl jsi úžasný, Severusi. Bez tebe bych to nezvládl.”

“Děkuji, ale i tak bych to nemohl udělat jinak. Harry, ty jsi můj manžel a moje rodina. Možná nemám tak moc rád některé tvé přátele, ale vážím si jich kvůli tobě. Ronova smrt byla nesmírná tragédie, ne proto, že ministerstvo přišlo o dva kompetentní bystrozory, ale protože to zanechalo díru v tvém srdci. Věř, že vždycky budu stát při tobě.”

Harrymu zazářily oči při tom vyznání. Nikdy neměl samozřejmě nejmenší důvod k pochybám. Severus ho bez stížností doprovázel na mnoha cestách a setkával se s lidmi, které by normálně s největší pravděpodobností ignoroval. Nepřekvapivě se ale na toto téma nikdy nebavili.

Jeho manželovi neušlo, že se cítí trochu přemožen emocemi, a tak pokračoval, aby mu odlehčil náladu.

“Vím, že si obědy a večeře se svými přáteli užíváš. Jestli chceš, tak občas pozvi paní Weasleyovou i s dětmi, aby se k nám u stolu připojili. Myslím, že ji to potěší. A neboj, určitě najdeme způsob, jak jejím dětem zabránit ve zboření našeho domu.”

Harry se poprvé po mnoha dnech pousmál. Během následujících týdnů s nimi Hermiona s dětmi večeřeli jeden den během týdne. Výsledkem byly jejich pravidelné každotýdenní návštěvy, kdykoliv byli Harry a Severus doma.

Jejich přítomnost měla pro Severuse jeden pozitivní rys. Tím byly rozhovory s Hermionou o jeho experimentech s lektvary. Jednou jí vysvětlil, že se znovu dívá na své staré výzkumy o proudění magie tělem, a že se domnívá, že se to neděje podél nervových drah. Tím, že Harrymu pomáhal posílit magické dráhy a při trénování bezhůlkové magie došel k názoru, že nervový systém do toho není zapletený vůbec. Hermiona mu položila několik otázek, které mu vnukly nové nápady. Severus se tomu začal věnovat s nově probuzeným zájmem, přestože musel výzkum přerušit, jakmile začali zase cestovat.

Jiným pozitivním rysem Hermioniny přítomnosti bylo to, že se Harry se Severusem spřátelili s jejími dětmi. Byly srdcem i duší Weasleyové, ale některé typické weasleovské rysy byly zjemněny genetickým vkladem matky. Na přetřes přišlo založení vlastní rodiny, ale toto téma se nijak neposunulo dál a zůstalo v přihrádce možná jednou. Když Ron zemřel, byly dvojčatům tři roky a trojčatům necelý rok, takže oba muži získali zkušenosti s výchovou mnohem mladších dětí, než se kterými kdy přišli do styku.

Po nějaké době se Severusovi podařilo vyvinout lektvary na posílení magických drah, ale naštěstí ho nemohl otestovat na sobě nebo Harrym. Hermiona měla u sv. Munga známého lékouzelníka, pro kterého kdysi něco dělala, a navrhla, aby mu svůj lektvar ukázal. Lékouzelník byl spoluprací se Severusem nadšený a měl dokonce několik dobrých nápadů. Netrpěl - jeho pohledu naneštěstí-nedostatkem pacientů, zvláště těmi dlouhodobě hospitalizovanými, jejichž zdravotní problémy mohly být díky Severusovu výzkumu zmírněny. Podařilo se mu získat povolení Ministerstva kouzel, aby je mohl těmito novými lektvary léčit. Při jejich podávání byl velmi opatrný, a tak se výsledky objevovaly velice pomalu, ale přeci jen postupem času bylo zřejmé, že se stav jeho pacientů zlepšuje. Dokonce Nevillovi rodiče si zapamatovali svého syna a jeho ženu do jejich příští návštěvy, přestože ještě mnoho let nebudou schopni žít mimo nemocnici.

Poslední rána osudu udeřila několik let po Ronově smrti. 

Albus neúnavně pracoval na budování archivu dokumentů o Merlinově požehnání a o kouzelnických králích. Naléhavost, s níž se tohoto úkolu ujal, měla dobrý důvod. Ve věku 187 let zemřel na důsledky rozštěpení při přemísťování, kdy bylo nenávratně poškozeno několik jeho životně důležitých orgánů.

Byla to smutná, ale ne tak šokující událost vzhledem k jeho pokročilému věku, pokud se samozřejmě nebralo v potaz rozštěpení. Jeho pohřeb byl veřejnou událostí, protože Albus pracoval ve veřejných funkcích více než 100 let. Jeho bratr Aberforth se vzdal svého práva uspořádat pohřeb ve prospěch Minervy McGonagallové. Smuteční obřad se konal v Bradavicích a na pozemcích školy byl Albus také pochován.

Harry se Severusem také stále častěji zvažovali možnost rodičovství a měli v úmyslu požádat o pomoc Poppy, když je zastihly zprávy o Albusově smrti. Okamžitě odcestovali do školy, aby se rozloučili se svým dlouholetým mentorem a přítelem. Harry při té příležitosti požádal Minervu, zda by mohl vidět Albusův portrét v životní velikosti, který byl dokončen jen několik týdnů před jeho smrtí a zatím stál opřený o zeď v ředitelně. Minerva tam zanechala Harryho samotného a se Severusem se usadila ve svých komnatách, kam také pozvala Poppy.

Harry studoval Albusův portrét. Nebyl si jistý, co vlastně hledá. Pravidelně se s ředitelem scházel, ale stále měl na něj tolik otázek. Portrét ho nezaujatě pozoroval nazpátek. Po smrti chvíli trvalo, než se portrét zemřelého zcela probudil, ale určitá míra vědomí byla v obrazu přítomna už od okamžiku smrti dotyčného.

“Nejsem si jistý, jestli to bez Vás zvládnu, pane,” prohlásil Harry potichu, skoro jako kdyby mluvil sám se sebou.

Albus ho ale zaslechl a odpověděl. “Nesmysl, chlapče. Oba jsme si řekli přesně tolik, kolik bylo nutné. Naučil ses toho víc, než si uvědomuješ, a máš jiné skvělé rádce, kteří mohou zaujmout mé místo. Severuse, Hermionu nebo Augustu, abych jmenoval aspoň několik, a všichni budou stát při tobě.”

Portrét se odmlčel a znovu tiše sledoval, jak ho Harry studuje.

Byl to zajímavý obraz. Albus měl na sobě jeden ze svých pověstných hábitů. Tento byl křiklavě oranžový a byly na něm stříbrné hvězdy, které měly tendenci se rozprsknout. Muž seděl u stolu a vedle jeho židle stálo něco, co vypadalo jako cestovní zavazadlo. Na stole leželo jedno z Albusových udělátek, zhasínadlo, hned vedle Kamene manželství.

Portrétový Albus sledoval, jak Harry pozorně zkoumá předměty, jež si tam jeho živý předchůdce nechal namalovat, a v tichosti čekal na jeho otázku.

“Nechápu, proč máte vedle sebe to zavazadlo,” řekl nakonec Harry.

“Ach, to je proto, že jsem na cestě za mým dalším dobrodružstvím a že se na to těším.”

“A co ty věci na stole?”

Portrét přikývl. “Tyhle věci představují to nejdůležitější z mého předchozího života. Bez ohledu na překážky a problémy vždycky existuje cesta vpřed. Vytvořil jsem zhasínadlo, aby mi pomohlo najít mou cestu životem, když jsem měl nejvíc pocit, že tam žádná není. A Kameni manželství vděčím za nejpamětihodnější události mého předchozího bytí.”

Harry mlčel a přemýšlel o ředitelových slovech. Kámen manželství. Spojil nejnepravděpodobnější lidi - jeho a Severuse, a přesto se toto spojení ukázalo být nezbytným pro záchranu celého světa. Potřeboval mít Severuse při sobě v tolika situacích ještě předtím, než byl vyvolen za kouzelnického krále, a potřeboval ho o to víc teď. Bez něj by nezvládl být králem.

Severus byl jeho skutečnou spřízněnou duší. Nikdy ale nezapomněl na rozhovor s Hermionou, který spolu vedli před dávnou dobou. Severus byl jeho spřízněnou duší, ale to neznamenalo, že on je spřízněnou duší pro něj. Nemuselo to automaticky fungovat stejně na obě strany. Byl tedy šťastný na úkor Severusova štěstí? Když Hermiona poprvé nadnesla tuto otázku, trápilo ho, že je možná sobecký, a tato myšlenka byla vždy někde na pozadí jeho mysli. Potom si uvědomil, že skutečný Kámen manželství je položený na polici na opačné straně místnosti. Teď měl konečně příležitost zeptat se na to, co chtěl vědět už dávno.

S obavami přešel místnost a zvedl Kámen manželství. Připravil se na nepříznivou odpověď a zřetelně pronesl jméno muže, kterého se naučil milovat:

“Severus Snape.”

K jeho nekonečnému úžasu a úlevě, v kameni se objevilo jméno: “Harry Potter.”

- - - - -

Pozn. překladatelky:Tak, a to je konec. Děkuji, že jste mi zachovali věrnost a neztratili trpělivost, když se intervaly mezi jednotlivými kapitolami prodloužily. Když jsem se ohlédla nazpátek, zjistila jsem, že překladu KM jsem věnovala 10,5 roku (začala jsem s ním na podzim 2010) a přeložila jsem celkem 64 kapitol. To je sice pořád méně než kolik přeložila má předchůdkyně Pyriel, ale i tak je to - alespoň z mého pohledu - hodně.
Autorka na konci této kapitoly jednak děkuje (to překládat nebudu), jednak se rozepisuje o důvodech, proč zvolila různé dějové zvraty nebo proč se její postavy vyvíjely zrovna tak a ne onak. Někdy (v průběhu několika následujících měsíců) to přeložím a přidám sem ve zvláštní kapitole.

 Začátky kralování - 145. kapitola - část druhá

Závěrečné poznámky autorky - 147. kapitola