Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  nebetováno
Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

 

 

Hřmot boje, ačkoliv zpočátku vzdálený, byl nepříjemný. Neviditelné trebuchety vydávaly svištivý zvuk, který byl doprovázen duněním dopadajících kamenů. Rachot způsobený blížícími se obry nabíral na síle. Z různých výkřiků se dalo soudit, že silné záblesky světla i tma z balvanů vrhaných trebuchety nepřátelskou armádu nepříjemně rozptylují. Trvalo několik minut, než se ozval další, pro bitvy typický zvuk - zvonění mečů a válečný pokřik Vikingů.

Na vrcholku nejvyšší věže se tísnila velká skupina lidí. Vešli se sem jen díky schopnosti hradu magicky zvětšit malé prostory. Ron Weasley a Draco Malfoy sem přivedli každého kouzelníka a čarodějku schopné vyčarovat Patrona, aby udrželi mozkomory mimo bitevní pole. Dokonce i studentům, kteří toto zaklínadlo ovládali, bylo umožněno se zúčastnit. Množství žáků, kteří uměli Patrona vyčarovat rok nebo dva před tím, než bylo oficiálně vyučováno, překvapilo hodně lidí.

 

Ministryně magie požádala každého, kdo zaklínadlo ovládal, aby se připojili k ostatním na vrcholu věže a samotný boj přenechali trénovaným bystrozorům. Ve výsledku se tak mezi přítomnými ocitlo i několik takových, kteří doufali v mnohem významnější úkol.

 

Remus se Siriem doufali, že budou moci využít svých zvěromágských schopností, ale byli výslovně požádáni o sesílání Patronova zaklínadla. Remova podoba byla nyní velmi dobře známá, což mohlo výrazně omezit jeho možnosti pomoci, ale přísný pohled, který ministryně věnovala Siriovi, jim napověděl, že žádost se vztahuje i na něj.

 

Lucius Malfoy přišel do Bradavic s cílem využít svého členství ve školní radě i ve Starostolci, aby se účastnil nastávajícího boje v nějaké významné pozici. Jeho plány mu však bohužel nevyšly. Sice byl usazen k profesorskému stolu ve Velké síni, ale to bylo všechno. Velmi rozmrzele přijal fakt, že vůbec nebyl informován o schůzce v kanceláři Harryho Pottera, a když následoval ostatní ven z hradu, aby se připravil k boji, madame Bonesová ho nesmlouvavě poslala na věž. Jen málo ho uklidnilo, že stejně přísného pohledu se dostalo Siriovi Blackovi a že nejvyšší věž mají na povel jeho syn s Ronem Weasleym, nicméně když zjistil, že se tam nachází velké množství zahraničních hostů, trochu ho to ukonejšilo.

 

Draco požádal o jejich pozornost, aby jim předal instrukce. "Máme zprávy, že k hradu se blíží větší množství mozkomorů. Chceme je zneškodnit dřív, než by mohli negativně ovlivnit bojující. Vy všichni jste potvrdili, že umíte seslat Patronovo zaklínadlo, takže budete dělat přesně to. Chceme zaplavit prostor nad Bradavicemi a bitevním polem Patrony."

 

Ron k tomu dodal: "Požádal jsem domácí skřítky, aby tady nahoře udržovali ohřívací zaklínadla, ale oni pro nás navíc připravili speciální místnost přímo pod námi. Pokud budete potřebovat přestávku, něco sníst nebo se ohřát, přikažte svému Patronovi, aby následoval ostatní, dokud se nevrátíte."

 

Lucius s výrazem nechuti se postavil mezi ostatní dospělé, daleko od dětí, a vyslal do vzduchu stříbřitě mlhavého hada. Doprovázeli ho psi, kočky, králíci, koně a další nepřeberné množství různých tvarů.

 

-----

 

Harry a Severus vyšli ven před hrad. Harry měl silný pocit, že se musí ukázat, i když všichni bojující věděli, že ohledně příkazů se mají obracet na paní Longbottomovou. A protože Severus nemínil pustit svého manžela z očí, byl tady venku s ním a jen co překročili práh, bezhůlkově kolem nich vyčaroval ohřívací zaklínadlo.

 

Nejpůsobivější byly záblesky z dopadajících balvanů. Severus byl nadšený pyrotechnikou, kterou speciálně na jeho žádost vytvořila Weasleyovic dvojčata. Neobsahovala žádný oheň, proto protipožární zaklínadla nebudou fungovat. Kromě toho se jim podařilo, že některé záblesky dokázaly na nějakou dobu nepřátele oslepit. Ještě lepší bylo, když Fred a George navrhli použít Rychlozatmívací prášek. Střídání oslepujícího světla a neprostupné tmy vyvádělo nepřátelskou armádu z rovnováhy.

 

Paní Longbottomová stála před hradem přímo pod Harryho zástavou s Hermionou a Nevillem po boku, kteří si neustále vyměňovali svoje postřehy a upozorňovali se na důležité okolnosti. Každou chvíli se u nich objevil nějaký domácí skřítek a buď Hermiona nebo Neville se k němu sklonili a mluvili s ním. Poté většinou následovala krátká porada všech tří a skřítek byl propuštěn s dalšími příkazy obráncům.


Harry k nim ze zvědavosti přistoupil. Hermiona a paní Longbottomová se spolu radily, takže to byl Neville, kdo jim podal zprávy o vývoji situace.

 

"Jako první dorazili obři - objevili se před chvílí. Teď útočí nemrtví s několika kouzelníky, a za nimi jsou připraveni další kouzelníci a čarodějky. Trollové se pokusili projít lesem, ale díky kentaurům se jim to nepovedlo, takže teď postupují po jeho okraji. Jsou tu také nějaké slizké bytosti - nevíme, co jsou zač, ale reagují na naše kouzla. Dále se blíží nundu, který by tu měl být každou minutu."

 

Severuse překvapila hloubka informací. Obři, trollové a nundu bylo možné zahlédnout už z dálky, ale nemrtví nevypadali tak odlišně od živých lidí, pokud jste se na ně nedívali z blízka. "Jak se Vám podařilo získat všechny tyto informace?" zeptal se.

 

"Pomáhá nám několik zvěromágů. Nad bitevním polem máme špačka, který každých pár minut předává informace domácím skřítkům. Mimochodem Dobby se ukázal jako jejich skvělý organizátor. Jeden se vždy přemístí ke stromu a přebere informace. Na kraji lesa, kde se půda začíná svažovat dolů k hradu, máme ježka, kterého domácí skřítek také zkontroluje, než se přemístí zpátky k nám s informacemi. A pak máme ještě pár dalších zvěromágů. Další skřítkové pak předávají informace a pokyny bojujícím."

 

Harry se neudržel a podíval se k obloze. "Objevili se nějací mozkomorové?"

 

"Hodně, ale na věžích je spousta lidí, kteří už před nějakou chvílí vyčarovali svoje Patrony, přes které se mozkomoři nedostanou. Je s nimi nějaký člověk odněkud z Jižní Ameriky, který tvrdí, že zná kouzlo, jež jeho předkové používali na zničení nějakých tvorů. Podle jeho popisu by se mohlo jednat o mozkomory. Z věží nemám zatím žádné zprávy, ale rozhodně se nikde v blízkosti bojujících žádný mozkomor neobjevil."

 

"Nepotřebuješ něco vzkázat černým wyrmům, dokud ještě nejsem tak zaneprázdněný?" zeptal se Harry.

 

Paní Longbottomová, která se k nim v tu chvíli přidala a slyšela Harryho poslední slova, přikývla. "Skvělý nápad, pane Pottere. Myslím, že nejvíce nám pomůžou tak, když se objeví vždy na několik minut, způsobí zmatek a zase zmizí. Pochybuji, že většina našich protivníků bude vědět, co jsou zač, a podle toho, co mi řekla slečna Grangerová, jsou prý vážně děsiví. Skutečnost, že se dokáží nenadále objevit a stejně rychle zmizet, to prý dělá ještě horší. Mohl byste jim to navrhnout?"

 

Harry přikývl. Severus mu položil ruku na rameno a řekl. "Ujistím se, že jsi v bezpečí, zatímco s nimi budeš mluvit."

 

S vděčným úsměvem Harry vyslal svou mysl do ley lines a našel ne jednoho nebo dva, ale hned celý tucet černých wyrmů.

 

"Děkuji, přátelé a spojenci ze severu!" pozdravil je. "Jsem potěšen, že tak mnoho draků mi přišlo pomoci porazit temné kouzelníky."

 

Ačkoliv se Harry nepovažoval za politika nebo diplomata, podařilo se mu zvolit správná slova, protože všichni wyrmové nadšeně přikyvovali.

 

"Požádal jsem paní Longbottomovou, aby koordinovala bitvu, která se právě odehrává nahoře na polích kolem bradavického hradu. Já se budu muset plně soustředit na boj s jedním konkrétním mužem, vůdcem temných kouzelníků. Protože paní Longbottomová neumí s Vámi přímo hovořit, požádala mě, abych Vám předložil tento návrh: většina lidí na zemském povrchu nikdy neslyšela o černých wyrmech. Ukažte se jim na tak dlouho, aby pochopili, jak obrovští a děsiví jste, a pak se zase ponořte do ley lines. Znovu se ukažte o chvíli později někde jinde. Tím nepředstavitelným způsobem pomůžete našim bojovníkům."

 

Hlavní wyrm souhlasně přikývl. "Mladý králi, bude na bitevním poli mnoho z tvého hnízda? Všimli jsme si, že mnoho obyvatel země z naší domoviny spolu s několika dalšími jsou shromáždění hned na kraji. Připojí se k nim ostatní?"

 

"Přál bych si, aby většina z mého hnízda zůstala v hradu, protože tam jsou chránění, ale někteří vyjdou ven, aby se zúčastnili boje. Pokud poznáte někoho, kdo byl předtím uvnitř ochran, neubližujte mu, prosím."

 

Wyrm přikývl. Všichni wyrmové dobře věděli, jak snadné je ublížit obyvatelům zemského povrchu, a respektovali královo přání chránit své spojence, dokonce i kdyby to znamenalo, že se mu nepodaří zničit všechny své protivníky.

 

"Budeme opatrní, abychom jim nijak neuškodili," odpověděl wyrm.

 

Harry se už chystal navrátit zpět do svého těla, když wyrmové utvořili kolem něj půlkruh a stejně jako tenkrát u Studny zoufalství se mu poklonili. Při této připomínce svého královského statutu jen naprázdno polkl.

 

"Děkuji vám, draci. Vážím si vaší pomoci."

 

Jakmile byl zpět ve svém těle, okamžitě zaznamenal zvýšenou aktivitu na bojišti. Všiml si čtyř černých wyrmů, již se náhle vynořili mezi nepřátelskými bojovníky. Jejich odolnost vůči kouzlům i mudlovským zbraním způsobila v nepřátelské armádě paniku, obzvlášť mezi obry, protože je nebylo možné porazit hrubou silou. Harry byl nyní šťastný, že svým obráncům o wyrmech řekl, protože i z dálky poznal zděšení nepřátel, když se hadům podobní obrovští tvorové zničeho nic objevili a stejně rychle zase zmizeli.

 

Nundu, který kráčel za Voldemortovou armádou, byl opravdu děsivý. Vystrašilo ho ale několik balvanů, které dopadly nedaleko a způsobily náhlou tmu. Paní Longbottomová sice přes léto připravila své studenty, jak se vypořádat s nundu, ale jejich znalostí nebylo naštěstí potřeba. Dva wyrmové se vynořili vedle něj a postarali se o jeho zničení mnohem rychleji.

 

Severus sledoval manévry a taktika jejich bojovníků na něj zapůsobila. Bylo očividné, že paní Longbottomová dokázala skvěle předávat informace o úmyslech nepřátelské armády. Každý manévr temné armády se setkal s efektivním protiúderem. Síla a statečnost Vikingů byla umocněna kouzly zahraničních hostů, kteří se k nim přidali v boji. Kombinace brutální síly zbraní a účinnostikouzel znamenaly pro útočící armádu skutečný oříšek.

 

Také si všiml, že poměrně hodně kouzelníků se vydalo bojovat tradičnějším způsobem. Usoudil, že se pravděpodobně jednalo o bystrozory a jejich zahraniční protějšky. Polkl, když ho napadlo, jak asi zareaguje Harry, pokud se jim nebude dařit. Pak se ale vzpamatoval a s kamenným výrazem se k němu otočil. Bojiště má na starosti paní Longbottomová. On musí pomoci Harrymu.

 

Hermiona zvedla ruku, aby ze svého hábitu smetla otravný hmyz, když se náhle rozeběhla se k hradu. V opuštěné chodbě položila brouka na zem a o chvíli později stála před ní zardělá a rozechvělá Rita Holoubková. Její vlasy už nebyly tak upravené jako předtím a rtěnku měla na jednom místě rozmazanou.

 

"Skryla jsem se na hábitu Toho-jehož-nesmíme-jmenovat," začala sotva popadajíc dechu, stále ještě pyšná na svou odvahu. Ne poprvé se jako brouk ukryla na hábitu nic netušícího člověka, ale tentokrát to bylo úplně o něčem jiném. "Drží se s malou skupinou v pozadí. Slyšela jsem ho někomu říkat, že v hradě mají spojence, který jim otevře bránu a pustí dovnitř. Muselo s ním být asi 20 nebo 30 kouzelníků. Vrátila jsem se hned poté, co se odpojili od zbytku jejich armády a vydali se podél hradeb." Zdálo se, že teprve teď si uvědomila význam svých slov, a nervózně se zeptala: "Skutečně se dokáží dostat skrz ochrany?"

 

Hermiona přikývla s vážným výrazem ve tváři. "Myslím, že je možné se sem dostat. Ochrany nebudou prolomeny, proto nehrozí žádná velká invaze, ale pokud tu mají nějakého spojence, který je pustí dovnitř, tak se jich tu může několik objevit. Rito, Vaše informace je velmi užitečná, děkuji Vám. Nezapomenu s Harrym promluvit, ale teď musím nutně mluvit s paní Longbottomovou."

 

Když Hermiona odspěchala pryč, Rita tam zůstala stát se spokojeným výrazem. Hrát si na hrdinu bylo mnohem víc vzrušující a zábavné, než si myslela. Potlačila pocit rozjaření a začala přemýšlet, jakým způsobem by mohla svůj zážitek zpracovat do senzačního článku pro Denního věštce nebo i do knihy, aniž by odhalila, jak to všechno zjistila. Také by nemuselo být špatné sledovat, co všechno se dneska ještě přihodí. Protože tato část hradu byla opuštěná, splynutí s davem nepřicházelo v úvahu. Aby ji nikdo nemohl poslat tam, kam uklidili všechny ostatní, přeměnila se zpět v brouka a posadila se na parapet okna, z něhož byl dobrý výhled před hrad. Usoudila, že nejvíc se jí vyplatí sledovat místo, kde se nachází Potter.

 

Paní Longbottomová okamžitě poslala tucet členů Fénixova řádu a skupinu bystrozorů k bráně s příkazem, aby se drželi ve stínu mimo hlavní stezky. Přesně jak řekla Hermiona, dvacet osm Smrtijedů včetně Voldemorta proklouzlo s malou pomocí za ochrany a mířili k hradu.

 

Vyslaná skupina se jim okamžitě postavila a snažila se je zastavit. Smrtijedi se možná dostali za ochrany, ale postupovali kupředu jen velmi pomalu. Výjimkou byl Voldemort, jenž svoje následovníky opustil hned poté, co byli odhaleni. Místo toho se stáhl více do stínů a pospíchal dále.

 

Zatím venku před hradem Severus vycítil, že Harry je pouhé minuty od konfrontace s Voldemortem. Stiskl paži svého manžela a kývnul hlavou. Harry se zhluboka nadechl a pokusil se uklidnit svou mysl tak, jak ho to Severus učil. Byl připraven. Dokáže to. Nemá jinou možnost.

 

A pak to nastalo.

 

Voldemort stál před nimi v bělostném rouchu, šklebil se na Harryho a vrčel na těsně za ním stojícího Severuse.

 

"Naše dlouho očekávané setkání, Harry," řekl slabým, neznělým hlasem.

 

"Je čas to ukončit," odpověděl mu mladík.

 

Voldemort si pohrával se svou hůlkou, zatímco si měřil Harryho od hlavy k patám. "Ach, vidím, že máš meč, takže to uděláme tradičním způsobem. Neuvědomil jsem si, že umění meče se v Bradavicích stále vyučuje. Byl jsem v tom nejlepší, víš, když jsem ještě studoval," posmíval se mu.

 

Harry přezíravě pokrčil rameny a tasil meč levou rukou, v pravé držel hůlku. "Už se nevyučuje. Měl jsem soukromé lekce."

 

"Hádám, že tě učil můj zrádný přítel Severus. Ale já byl vždycky lepší. Nemáš šanci," ušklíbl se Voldemort a vyčaroval si vlastní kord.

 

"Přesvědčme se," vyzval ho Harry s předstíraným sebevědomím a zaujal pozici, kterou se zahajoval duel.

 

Voldemort ho napodobil. Začala nejdůležitější bitva dne nejen za Bradavice, ale za celý svět.

 

Každý duel začíná obezřetnými pohyby, kdy se obě strany snaží pochytit protivníkův styl, určit jeho silné i slabé stránky. Severus odstoupil do bezpečné vzdálenosti, odkud mohl sledovat boj a být zároveň v bezpečí před rozmachy mečů i před kouzly obou duelantů. Nebyl si jistý, jak může Harrymu pomoci, ale věděl, že takhle je to správně.

 

Začal si místo Harryho představovat sebe sama a co by udělal na jeho místě. Právě teď by před sebou vztyčil štít a seslal na ostří meče kouzlo chřadnutí. Ačkoliv nic neřekl, Harry přesně to udělal. Sesílal kouzla a pohyboval se přesně tak, jak si Severus představoval. Vzduch se začal zaplňovat řinkotem mečů a suchým praskotem kouzel narážejících do štítů. 

 

Potom přestalo opatrné vzájemné oťukávání a začal skutečný boj.

 

Voldemort byl vždy mistrem meče a po technické stránce byl bezpochyby lepší. Harry byl však mladší a silnější a měl svaly vypracované roky hraní famfrpálu. Byl také úskočný a sebevědomý jako někdo, kdo nemá ani potuchy, jak moc za svým protivníkem zaostává. A co bylo nejdůležitější, měl Severuse.

 

Severus se usilovně soustředil na duel. Představoval si nejvhodnější pohyby a protiúdery, jimiž by odpověděl na Voldemortovy výpady. Harry předváděl všechno, co se naučil na jejich soukromých lekcích. V jednom okamžiku si Severus představil výpad, který Harryho neměl čas naučit - a k jeho překvapení ho Harry bezchybně provedl. Severus pak začal využívat svoje vzpomínky na duely, jimž byl za svůj život svědkem. Představoval si pohyby, které sám nikdy nevyzkoušel (a asi ani nebude mít příležitost je vyzkoušet) a s údivem sledoval, jak je jeho manžel vykonává.

 

Když duel začal, Albus se k nim přihnal, aby ho mohl také sledovat. Za normálních podmínek by to byl on, kdo by čelil Voldemortovi. Byl jedním z mála kouzelníků na světě, kteří měli dost zkušeností a moci se mu v duelu postavit. Ve skutečnosti se připravoval na to, že ve vhodný okamžik zasáhne. Zůstal však stát jako přikovaný při pohledu na Harryho, jenž předváděl neuvěřitelné schopnosti. Také si všiml jemné záře, která celé místo osvětlovala, a uvědomil si, že její příčinou nejsou louče v hradu ani světlo z vrhaných kouzel. Při bližším pohledu zjistil, že záře spojuje Harryho a Severuse. 


Albus od samého počátku předpokládal, že Merlinovo požehnání umožnilo Harrymu napojit se na Severusovu magickou moc, ale teď si uvědomil, že se mýlil. Harry se napojil na Severusovy zkušenosti a duelové schopnosti.

 

Rychle se rozhlédl a jeho oči padly na Molly Weasleyovou a Amélii Bonesovou, které duel sledovaly s fascinací i zděšením zároveň. Molly sice prohlašovala, že je nejlepší duelistkou v jejich rodině, ale její manžel a synové se postarali, aby se neúčastnila bitvy před hradem. Amélie zase toužila bránit hrad po boku bystrozorů, nicméně se držela zpátky, aby to nevypadalo, že nedůvěřuje vedoucímu bystrozorského oddělení. 

 

"Molly, Amélie, přijďte hned sem ke mně!" zavolal na ně Albus.

 

"Potřebuju, abyste dávaly pozor na Severuse. Nerozptylujte ho a ani nedovolte, aby cokoliv jiného odvedlo jeho pozornost. To je absolutně nezbytné. Pomáhá Harrymu a musíme se ujistit, aby byl schopný v tom pokračovat."

 

Pro Molly to byl divný požadavek, ale Brumbál byl známý svými zvláštními příkazy. Sice nechápala, proč má hlídat Severuse, když je to Harry, kdo bojuje, ale Albus byl neoblomný, a tak poslechla. Překvapilo ji, že se Severus docela potí na to, že tu jen tak postává a sleduje boj. Bylo však zřejmé, že se naprosto soustředí na duel. Postavila se nedaleko a dávala pozor, aby nebyl vyrušen.

 

Amélii také překvapil Albusův požadavek, ale vzhledem k naléhavému tónu neprotestovala a přidala se k Molly. Teď si také všimla zlatavého světla a překvapením se jí rozšířily oči. Tohle měl na mysli Albus, když jí popisoval Merlinovo požehnání! S hůlkou v ruce se postavila na stráž, nedokázala však aspoň občas nepohlédnout na zlatavou záři a nežasnout nad tím, co musela znamenat.

 

Harry máchal mečem a neustále dorážel na Voldemorta, zatímco hůlkou udržoval štít, který nebyla Voldemortova kouzla schopná prorazit, zatímco jeho vlastní štít se chvěl pod Harryho mocným náporem. 

 

Černokněžník začal zuřit, že se duel nevyvíjí tak, jak chce on. Myslel si, že bude mít obrovskou výhodu, proto také navrhl boj s meči, ale Potter se mu nějak dokázal vyrovnat. Pokud by bojovali jen hůlkami, určitě by už vyhrál. V návalu zuřivosti začal dělat chyby. Harry si to vůbec neuvědomil, ale Severus si jich všiml.

 

V okamžiku, kdy Voldemort musel odrazit Harryho ránu stranou a jeho štít zakolísal, rozpoznal Severus příležitost. Zatímco Voldemort vrhal jednu smrtelnou kletbu za druhou včetně nepromíjitelných, Severus věděl, že Harry se nesníží k podobné odvetě. Byl si jistý Harryho vítězstvím, ale vzhledem k jeho preferované volbě kouzel by se k němu mohli propracovávat dost pomalu.

 

Severus hledal vhodný okamžik a přemýšlel o pohybech, které musí Harry vykonat, aby donutil Voldemorta k tomu jednomu konkrétnímu vykrytí rány mečem. Jakmile k tomu došlo, okamžitě si představil vedení meče ze správného úhlu, aby došlo k devastujícímu zranění. Sice nedokázal odhadnout, jaké přesně zranění Voldemort utrží, ale i malá rána bude znamenat velký problém díky chřadnoucímu zaklínadlu, které Harry seslal na ostří. Možná tím neukončí boj, ale Harrymu to přinese výhodu.

 

Harry se pohyboval přesně podle Severusových představ. Provedl výpad za Voldemortův pokleslý štít, zasáhl jeho zápěstí, jímž meč projel a usekl mu ruku s hůlkou. Zbytek jeho paže začal okamžitě odumírat.

 

Voldemort zařval, když si uvědomil vážnost svého zranění. Ještě chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že ruka s hůlkou už není napojená na jeho tělo a že jeho štít se zbortil. Ačkoliv byl schopen kouzlit bezhůlkově, ztráta ruky ho učinila na přechodnou dobu neschopným cokoliv udělat.

 

Harry odmítal používat neodpustitelné kletby, a tak ani teď neseslal na Voldemorta Avadu. Místo toho mu potichu řekl: "Sbohem, Tome," namířil na něj hůlku a mnohem hlasitěji zvolal: "Exsilium Regalis Numen!"

 

Použil Královské vypuzení, aby tento svět zbavil Voldemorta navždycky.

 

Ti, kteří byli svědky jeho vypuzení pradávného démona na famfrpálovém hřišti, zadrželi dech. Dokonce i ti, kteří bojovali uvnitř hradu se Smrtijedy, polevili a sledovali podivnou záři vycházející z duelantů. Záře byla viditelná i z dálky, z věží i z bojiště před hradem. I brouka sedícího na okenním parapetu a pozorujícího dění pod sebou motivovala k tomu, aby opustil své teplé místo a rozletěl se dolů do zimy.

 

Světlo z Harryho hůlky udeřilo Voldemorta doprostřed hrudi. Černokněžník se chtěl bránit, ale jeho mysl měla potíže přijmout fakt, že sice drží hůlku v ruce, ale ta již není připojená k jeho tělu. Když se zmohl na bezhůlkové kouzlo, jímž by Harryho kouzlo odrazil, bylo zeslabené jak chřadnoucím zaklínadlem, které nyní proniklo až do ramene, tak i šokem z vážného zranění.

 

Severus okamžitě vytvořil vlastní štít na Harryho ochranu, přesně jako to udělal tenkrát na famfrpálovém hřišti, zatímco přemýšlel, jaké kouzlo Harry použil na ostří meče. Obyčejné kouzlo chřadnutí by oslabilo paži, ale nepostupovalo by takovou rychlostí. Nepředpokládal, že by Harry jeho štít za těchto podmínek potřeboval, ale nemínil ponechat nic náhodě.

 

Harry se usilovně soustředil na kouzlo. Cítil neuvěřitelné vypětí a odtok magie, krátil se mu dech a celý se třásl, zatímco ho udržoval. Uvědomil si, že nyní je to jiné než při vypuzení démona. Ačkoliv teď nic neútočilo na jeho mysl, musel do kouzla vložit mnohem větší sílu. Ředitel měl pravdu - vypudit něco, co do tohoto světa patří, byl opravdu těžký úkol. Čím déle však vytrval, tím více polevoval Voldemortův odpor.

 

Jasné bílé světlo pomalu zaplňovalo Voldemortovo tělo a na jeho tváři se objevil výraz zděšení. Neustále se bránil a občas se mu povedlo světlo odtlačit, nicméně po asi patnácti minutách, které se Harrymu zdály jako celá věčnost, ho nakonec světlo zaplnilo celého a Voldemort jednoduše zmizel, a jeho oddělená ruka s hůlkou s ním.

 

Když si uvědomil, že je po všem, Harry zakolísal. Albus k němu okamžitě přiskočil a podepřel ho. Molly a Amélie, obě překvapené svou reakcí, podepřely Severuse, protože ten se začal hroutit také. 

 

"Do hradu! Hned!" zavelel Albus.

 

Po zmizení Voldemorta se zbývající Smrtijedi, kteří s ním přišli dovnitř hradu, pokusili odmístit pryč, ale v tom jim zabránily protipřemisťovací ochrany. Znovu se rozpoutaly individuální boje, ačkoliv nyní bylo hlavním cílem Smrtijedů probojovat se ven na svobodu. Bystrozorům však netrvalo dlouho je magicky spoutat a odvézt na ministerstvo k výslechu a soudu.

 

Poklid, s jakým byl Voldemort poražen, způsobil venku na bojišti zmatky. Mnoho členů jeho armády předpokládalo, že Pán Zla pokračuje v boji proti Potterovi. Většina si ani nevšimla, že nemrtví, oživení Voldemortovým kouzlem, které jeho smrtí přestalo působit, se svalili nehybně na zem.

 

Paní Longbottomová poslala domácí skřítky s informací o zničení Voldemorta k vedoucím jednotlivých bojových oddílů, kteří tuto novinku hlasitě rozhlašovali všem kolem. Někteří z Voldemortových následovníků si mysleli, že se jedná o lest, ale jiní při pohledu na hromady bývalých nemrtvých začali přemýšlet, co se asi opravdu stalo. Sice bojovali dál, ale nyní si více všímali drobností, které by jim napověděly, zda byl Temný pán opravdu poražen či ne.

 

Zbytek Temné armády se brzy stal rozčarovaným davem. Bitva se neodehrála tak, jak čekali. Voldemort jim slíbil, že tu budou trebuchety, které budou moci použít v boji, ale žádný tu nenašli. Pak tu byli ti obrovští černí hadi. Voldemort mluvil hadím jazykem, tak proč hadi útočili na jeho armádu? A ačkoliv o Vikinzích bylo známo, že nejsou magicky silní a že dávají přednost boji s tradičními zbraněmi, z jejich středu vycházel silný proud magie. Kameny, které na ně vrhali - přestože nikdo neviděl, z čeho střílí, předpokládali, že používají ztracené trebuchety - prováděly podivné věci, a kouzla vysílaná z jejich skupiny byla také většině z nich neznámá.

 

Boj pokračoval ještě asi hodinu, během níž Voldemortovi spojenci dospěli k závěru, že informace o smrti Temného pána jsou pravdivé. Potom už bojovali jen o to, aby unikli postupujícím šikům bystrozorů.

 

Králův zástupce - 142. kapitola - část druhá

Bitva o Bradavice - 143. kapitola - část druhá