Hodnocení uživatelů:  / 7
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  nebetováno
Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

 

 

Jeho kancelář byla poměrně zaplněná, když tam se svými přáteli dorazil. Harry metodicky všechny obešel a s každým se přivítal. Jakmile se dostavil poslední host a usadil se, Harry se postavil ke krbu. Nebyl si jistý, co by jim měl říct, ale havrani ho ujistili, že je na to připravený a že si povede skvěle. Zhluboka se nadechl a začal. 

"Jsem vděčný za Vaši přítomnost zde i za každého dalšího člověka, kteří přišli do Bradavic, aby nám pomohli zbavit se Voldemorta." Ignoroval zafunění několika přítomných, když řekl jeho jméno, a pokračoval: "Myslím, že se všichni navzájem znáte, ale i tak mi dovolte vás všechny představit."

Postupně jmenoval všechny přítomné a krátce přitom shrnul jejich úlohu v nadcházejícím boji. Většina z toho, co řekl, byla už všeobecně známá, ale přesto došlo k několika překvapením. Artur Weasley reprezentoval Fénixův řád a Brumbál reprezentoval Bradavice. Madame Bonesová a šéf bystrozorů Darmut po tomto oznámení zvedli obočí. Hodně lidí ostražitě sledovalo Asgeira Branda, ale souhlasně přikývli, když ho Harry představil a vysvětlil úlohu vikinských bojovníků. Ty, které potkal na Volání, Harry po představení požádal, aby sami shrnuli, jakým způsobem chtějí přispět, ačkoliv mnoho z nich nemělo ponětí, jak by mohli pomoci. Možná jen Albus Brumbál neprotočil očima, když Harry představil Dobbyho jako statečného a ceněného přítele.

Čtyři studenti, kteří přišli společně s Harrym, obdrželi nemálo zvědavých pohledů, které Harryho vysvětlení nijak neutlumilo. "Hermiona Grangerová, Ron Weasley, Neville Longbottom a Draco Malfoy mi pomáhali s mnoha věcmi vztahujícími se k dnešnímu boji. Pracovali jsme jako skupina a dosáhli jsme tak lepších výsledků, než bychom měli jako jednotlivci. Jak se bude situace postupně odvíjet, rád bych věděl, že lidé, kteří mne znají a podělili se se mnou o jejich zkušenosti, jsou nedaleko, posuzují vývoj a přemýšlí o našem dalším kroku. Mnozí z vás se příprav také účastnili a v žádném případě nechci snižovat hodnotu vaší pomoci, ale toto je tým, kterému věřím, že pohlíží na věci stejně jako já."

Ty, kteří měli stále pochybnosti, upokojil pohled na Brumbálův souhlasný úsměv. Paní Longbottomová se zdála být trochu v rozpacích Dracovou přítomností, ale všimla si, že ho Weasleyovi podporují, a tak odsunula své obavy stranou.

Úplně nakonec si k představení nechal Harry Severuse a paní Longbottomovou.

"Než objasním, jak se zapojí paní Longbottomová a profesor Snape, musím vám něco vysvětlit. Dnes dojde ke dvěma bitvám. Jedna z nich bude veliká, důležitá, mezi námi a Voldemortovými spojenci. Víme, že na sever od školy je pět táborů plných Smrtijedů a různých druhů temných stvoření. Vy všichni budete v této bitvě hrát důležitou roli. Ale uskuteční se ještě jedna bitva, mnohem menší a osobnější, mezi mnou a Voldemortem. Tento boj byl předpověděn v proroctví ještě předtím, než jsem se narodil, takže není součástí mého postavení jako krále. Jsem však tím, kdo musí Voldemorta zabít. Musím se soustředit na svůj boj s ním a abych uspěl, potřebuji mít u sebe svého manžela. Proto jsem požádal paní Longbottomovou, aby byla mým zástupcem v té větší bitvě a koordinovala úsilí vás všech, abychom zvítězili nad Voldemortovou armádou."

Místností se začal šířit šepot, ale Harry pokračoval: "Než předám slovo paní Longbottomové, chci Vám ještě říct, co víme o našich protivnících a způsobu, jakým jsme se to dozvěděli. Někdy okolo Svolání jsem si uvědomil, že mne doprovázejí dvě kouzelná zvířata - havrani." Harry ignoroval hlasité mumlání, které jeho slova vyvolala. "Hovořili ke mně, ale nezdálo se, že by cokoliv z toho bylo významné. Postupem času mi začali ukazovat obrazy. Dnes vím, že se týkaly stavu světa, do jakého ho chce dostat Voldemort. Když Voldemort seslal kouzlo spánku, byli to havrani, kteří mi řekli, abych vyslal svoje protikouzlo a všechny probudil. Havrani se vrátili krátce poté, co se probudili mudlové. To už jsem lépe chápal, o co jim jde, a tak jsme jimi zprostředkovaným vizím věnovali větší pozornost. S jejich rozborem mi hodně pomáhal můj manžel, a v poslední době také Hermiona Grangerová, Ron Weasley, Neville Longbottom a Draco Malfoy. Tyto vize nám pomohly překazit pár útoků na mudly. Před nedávnem jsem však v nich viděl, jak na nás útočí kouzelníci. Ministerstvo kouzel nám pomohlo určit umístění táborů, v nichž se Voldemortovi následovníci připravují k boji. Dnes mi havrani neukázali žádné vize, ale vyjádřili spokojenost s tím, co děláme. Myslím, že jsme na střet dobře připraveni."

Potom převzala vedení paní Longbottomová. Nejprve došlo k diskusi o tom, co je již uděláno a připraveno. Severus popsal, co spustí boj: "Získal jsem větší množství kusů kouzelné zlatice a Dobby je zasadil ve Voldemortových táborech. Tato rostlina špatně snáší přesazování, a to dokonce i když má po přesazení ideální podmínky. Právě teď rostliny umírají, a až zemřou, vytvoří kolem sebe oblast bez světla, temnotu. Doufáme, že bitva začne jako důsledek vzniklé paniky a nikoliv tehdy, až o tom rozhodne Voldemort. Nevylučuji ani to, že někteří z jeho následovníků budou tmu považovat za špatné znamení a utečou."

Harry kývnutím předal slovo Dobbymu. Skřítek se nervózně postavil, ruce sevřel za zády a neodvažoval se vzhlédnout na lidi v místnosti. Zhluboka se nadechl, než promluvil.

"Paní Longbottomová, paní, a vážení ostatní, Dobby byl v táborech chvíli před tím, než začala tato schůze. Zlí kouzelníci a jiné věci byli zděšeni, když nastala tma. Většina z nich popadla zbraně a utíkali tak rychle, jak dokázali, ale zlí kouzelníci nevěděli, kudy běžet, a tak se vydali špatným směrem. Ten, který nesmí být jmenován právě zlé kouzelníky shromažďoval a posílal je k Bradavicím, když jsem se vrátil."

Asgeir Brand informoval o stovkách vikinských válečníků, kteří měli luky a palcáty a byli připraveni spustit neviditelné trebuchety. Mnoho z balvanů, které v nich použijí, bylo pokryto zářivým práškem a po dopadu způsobí záblesky ostrého světla. Na jiných byl naopak zatmívací prášek, který zase po dopadu vytvoří neproniknutelnou tmu.

Bystrozor Darmut promluvil za ministerstvo. Informoval všechny o posledních zprávách z průzkumu táborů a uvedl odhad množství jednotlivých druhů temných stvoření, které se pravděpodobně útoku zúčastní. V jednom tábořišti bylo asi 20 obrů. V ostatních táborech bylo přibližně několik set kouzelníků a s nimi různé temné bytosti včetně nundu a velkého množství nemrtvých. Nedaleko se shromáždili též mozkomoři a čekali, až bitva začne.

Albus Brumbál hovořil o bradavických ochranách. Jezerní lidé slíbili, že budou sabotovat jakékoliv pokusy využít jezero v boji. Kentaurové souhlasili, že vyženou každého, kdo by chtěl Zakázaný les využít jako úkryt před bojem. Když Nitocris přikývla, popsal také její příspěvek k posílení hradních ochran.

Jeden kouzelník ze zahraničí se nervózně zeptal na mozkomory - měl obavy, že účastníci bitvy by se mohli přestat soustředit na boj, protože by museli často vykouzlit patrona. "Budeme chráněni před jejich vlivem?"

"Naše ochrany jsou starobylé a velmi mocné," chopil se odpovědi Albus, "ale nedokáží zahnat mozkomory. Budeme muset seslat Patronovo zaklínadlo. Máme tu mnoho lidí - studenty, bývalé studenty a další, kteří ho dokáží vykouzlit, a máme tým, který má na starosti koordinaci sesílání patronů zpoza ochran. Při této příležitosti bych chtěl upozornit, že Bradavice nejsou soukromou rezidencí. Nemáme tu krevní ochrany ani zde není žádný příbuzenský vztah mezi současnými obyvateli hradu. Nevylekejte se, když menší počet nepřátel najde cestu dovnitř. Máme tu krby napojené na letax a nemohu ani vyloučit, že tu naši protivníci nemají spojence nebo nenajdou nějakou nechráněnou cestu dovnitř. Jsem si jistý, že ochrany nepadnou ani že nedojde k jejich masivnímu prolomení, ale musím bohužel připustit, že nejsou absolutní."

Místností se začal šířit rozruch a paní Longbottomová musela zasáhnout. "Proto jsme všichni zde, abychom posílili naše ochrany a porazili nepřátelskou armádu. Všichni jsme schopní kouzelníci a čarodějky a všichni máme nějaký talent či schopnost, jak to zabezpečit. Je ještě něco, co byste chtěl zmínit, pane Pottere, než budeme pokračovat?"

Harry chvíli přemýšlel a pak si uvědomil, že nezmínil černé wyrmy. Hermionu by to určitě napadlo, ale lepší to zmínit teď, aby jejich objevení se nevyděsilo lidi. "Ještě jednu věc. Na naší straně bude bojovat i skupina černých wyrmů. Požádal jsem je, aby zůstali mimo hradní ochrany, ale jejich náhlé objevení se může lidi snadno vyděsit, proto mějte na paměti, že se mohou ukázat."

Ti, kteří nebyli přítomni poslednímu útoku ze strany mudlů, se zatvářili zmateně. "Harry, jestli ty a profesor Snape potřebujete odejít, já to všem ráda vysvětlím," navrhla Hermiona. Severus jí úklonem hlavy poděkoval, okamžitě popadl Harryho za loket a vydal se s ním pryč.

Jakmile byli venku, Hermiona je informovala o mudlovském útoku a jak černé wyrmy popsali její rodiče. Jelikož většina kouzelníků nepochopila, co tím myslí, Albus jim to vysvětlil. Jak to vypadalo, na celém světě vyčarovávali rodiče hejna špačků k zábavě svých dětí. Pochopení však brzy vystřídaly obavy - pokud si wyrmy někdo spletl s mnohatisícovým hejnem ptáků, muselo se jednat o obrovské tvory.

Paní Longbottomová pak s každým probrala oblast, za niž bude on a jeho tým zodpovědný. První opustil jednání bystrozor Darmut, kterému podléhalo nejvíce lidí - všichni, kteří budou bojovat v bitvě, a to včetně zahraničních občanů. Jako další odešel lord Brand a spolu s ním - k překvapení mnohých - asi polovina čarodějek a kouzelníků ze zahraničí.

Australský domorodec, asi tak poloviční výšky než lord Asgair, se lehce uklonil paní Longbottomové. "Já a mí lidé disponujeme jak silnou magií, tak schopností ovládat zbraně. Mnozí Vaši nepřátelé dozajista nikdy neviděli naše bumerangy a kopí. Jsem si jistý, že budeme schopni těmto statečným mužům ze severu pomoci."

Indka stojící vedle něj přikývla. "Nemám žádné zbraně, ale věřím, že má magie dokáže poskytnout dostatečnou ochranu těmto statečným bojovníkům. Kromě toho pocházím z daleké země a naši nepřátelé tak nebudou znát žádná z mých kouzel. Věřím, že toto je způsob, jak Vám mohu pomoci, madame."

Ostatní kouzelníci, kteří se postavili zároveň s vikinským vůdcem, vyjádřili sborově souhlas s jejími slovy. Vikingové jim byli sympatičtí - chystali se do boje pouze se svými zbraněmi a oni jim chtěli poskytnout alespoň magickou ochranu.

Paní Longbottomová jim všem věnovala vzácný úsměv a poděkovala jim pokývnutím hlavy.

Jako další se postavil Artur Weasley. "Řád plně podporuje Harryho Pottera a zůstane ve škole v jeho blízkosti. Postavíme se každému Smrtijedovi, který by pronikl do hradu, a zabráníme jim, aby Harryho rozptylovali od jeho úkolu."

Paní Longbottomová přikývla a krátce pohlédla na Albuse, zda se necítí nepříjemně, že se někdo "vecpal" na jeho území. Albus se na Artura ale usmíval.

"Jsem vážně rád, že mohu přenechat zodpovědnost za ochranná zaklínadla na členech Řádu. Zbylí z řad zaměstnanců budeme monitorovat úroveň ochran a rádi ti v čemkoliv poradíme. Také všechny zabezpečíme vším potřebným. Jsem si jistý, že Harry již požádal Dobbyho, aby předával důležité informace přímo tobě, nicméně promluvím si i s ostatními skřítky a požádám je o pomoc."

Paní Longbottomová s povděkem zaregistrovala, že její vnuk a jeho přátelé nijak nezareagovali na záměr zapojit domácí skřítky. Neville nebyl na skřítky zvyklý, protože doma žádné neměli, ale někteří z jejích přátel měli jednoho nebo dva. Předpokládala, že mladý Weasley na ně také není zvyklý, vzhledem k situaci jeho rodiny, a slečna Grangerová přišla z mudlovského světa. Ale dokonce i Malfoy vypadal, že si myslí, že budou schopni pomoci - a Malfoyovi vlastnili hodně skřítků. Opravdu zvláštní.

V místnosti nyní zůstalo pár kouzelníků a čarodějek a všichni se tvářili rozpačitě.

Jeden z nich promluvil. "Nejsem si jistý, jak mohu pomoci. Měl jsem silný pocit, že mě tu bude třeba, ale teď, když tu jsem, mne nenapadá nic, co bych mohl udělat."

Odpověděl mu Ron Weasley. "Předpokládám, že jste Harryho potkal na Volání?"

Muž nervózně přikývl.

"Nu, při práci s Harrym jsme se naučili, že musíme věřit, že všechno má svůj význam. Musíte věřit magii, že Vás sem přivedla z dobrého důvodu. Možná ho zatím nevidíte. Ostatní to měli jednoduché - oni svou úlohu mají přímo před očima. Vy tu ale také jste z nějakého důvodu, a tak musíte mít jen oči otevřené a být připravený. Poznáte, až Vás bude potřeba."

Neville zamyšleně dodal: "Necítil byste nutkání sem přijít, kdyby pro to magie neviděla důvod."

Draco se už dlouhou dobu divil, proč zbývající skupina kouzelníků sedí tak potichu. Ještě nedávno by se jim kvůli tomu posmíval, jenže strávil se svými přáteli hodně hodin rozborem vizí plných naprosté tmy, aby nakonec odhalili jejich význam. Vize měly svůj účel a jemu nezbývalo než souhlasit, že pokud magie tady tyto lidi chtěla, tak pro to měla dobrý důvod. Ale to neznamenalo, že tu musí plýtvat časem.

"Paní Longbottomová, můžeme pro Vás ještě něco udělat?" zeptal se. "Většina lidí zná svůj úkol a připravují se, ale není ještě něco, co je potřeba zařídit?"

Stará dáma sevřela rty. "Už jsem nad tím přemýšlela, mladý muži. Domácí skřítek potvrdil, že nepřátelské tábory jsou prázdné a jejich obyvatelé míří k Bradavicím. Bylo by užitečné vědět o jejich pohybu či úmyslech, jakmile se přiblíží. Předpokládám, že můžeme postavit do věží hlídky, které je budou sledovat."

Albus si uhladil vous a přikývl. "Ve všech věžích budu mít někoho, kdo bude sledovat nepřátelskou armádu a bude nás informovat o jejich akcích. Já sám budu hlídat pevnost ochranných kouzel kolem školy. Jenže tohle všechno se uskuteční, až když budou tady. Mnohem více by se nám vyplatilo, kdybychom se o jejich plánech dozvěděli předem a ne až na poslední chvíli."

"Nemohli bychom někoho poslat na koštěti, samozřejmě pod silným zastíracím kouzlem, aby se letěl podívat tak míli od hradu, co se tam děje?" napadlo Nevilla.

Začali jeho nápad probírat ze všech stran, zkoumali každé riziko v porovnání s možným přínosem, když vtom dvěma ze zbývajících kouzelníků došlo, v čem by mohli být prospěšní.

"Jsem zvěromág," prohlásil první. "Mou formou je špaček. Mohu doletět až k nepřátelské armádě a sledovat je, aniž by mi kdokoliv z nich věnoval pozornost."

Druhý mu přitakal. "Já též, ale mou formou je ježek. Ten není tak flexibilní v pohybu, ale můžu se posadit někde stranou a dívat se."

Paní Longbottomová byla jejich nabídkou pomoci nadšená a okamžitě je požádala, aby se domluvili s týmem, který měl na starosti komunikaci a koordinaci.

"Ale pořád bychom potřebovali nějakého zvěda, který nás zpraví o Voldemortových příkazech," zapřemýšlel nahlas ředitel. "Jakmile se armáda dá do pohybu, zanechají domácí skřítky za sebou, takže nám Dobby a další skřítci nepomůžou."

Hermioně zasvítily oči. "Mám nápad! Myslím, že vím o zvěromágovi, který by nám mohl velmi pomoci. Budu hned zpátky, jenom si to musím ověřit." S těmito slovy se postavila a vyběhla z místnosti.

Po jejím odchodu odsouhlasila paní Longbottomová postup při sesílání Patronova zaklínadla, jakmile bude důvod se domnívat, že se blíží mozkomoři. Ron a Draco dostali za úkol pomoci řediteli s rozmístěním lidí na vhodné pozice.

Vše začalo do sebe náhle zapadat.

- - - - - 

Hermiona si byla jistá, že v chodbě před Velkou síní viděla nějaké reportéry z Denního Věštce, zdánlivě hledající úkryt v Bradavicích, ale ve skutečnosti spíše dychtící po informacích, které by mohli otisknout v novinách. Ona však hledala jednoho konkrétního novináře - a našla ji s uchem přitisknutým na dveře detašovaného pracoviště Ministerstva kouzel.

Rita Holoubková nebyla potěšena, když ji Hermiona pevně uchopila za loket, sebrala jí očarovaný rychlobrk a notes a odvedla ji do výklenku na konci chodby, který jim zajišťoval soukromí.

"Rito, potřebuji Vaši pomoc. Hledáme zvěromága, jehož podoba mu umožní cestovat spolu s nepřátelskou armádou, a získané informace nám pak sdělí. To znamená pobyt někde blízko Voldemorta, odposlech jeho příkazů a pak podání zprávy přímo mně. Vaše zvěromágská forma je jednou z nejmenších, o kterých jsem kdy slyšela, a protože nejste registrovaná, nikdo nebude podezřívat malého brouka sedícího na hábitu ze špiónství." 

Rita začala promýšlet všechny výhody, které by jí to mohlo přinést. Hermiona viděla, jak zoufale toužila po nějakých interních informacích, ale zároveň jak se jí vůbec nechtělo angažovat se takovým způsobem. Byla si celkem jistá, že její ego zvítězí, nicméně bylo zajímavé sledovat, jak se mění výraz Ritiny tváře podle toho, o čem zrovna přemýšlí.

Samozřejmě že si Hermiona vše důkladně promyslela cestou dolů a mohla jí nabídnout něco navíc. Naklonila se k ní a důrazně zašeptala: "Podívejte, když to pro nás uděláte, získáte skvělý příběh. Uvědomuji si, že Vaše zvěromágská forma může být problémem. Pokuty pro neregistrované zvěromágy jsou vysoké a myslím, že hrozí i uvěznění v Azkabanu. Vy ale máte profesionální zájem, aby se nikdo - včetně ministerstva - o Vaší formě nedozvěděl, jelikož z toho pro Vás plynou velké výhody. Ministerstvo kouzel uznává, že se mohou vyskytnout konkrétní vysoce delikátní případy, kdy se někdo nebude cítit na to, aby se na ministerstvu zaregistroval. Souhlasili, že Harry Potter může všechny takové registrace kontrolovat místo nich. Pokud chcete svou registraci dokončit a vyhnout se tak potenciálním problémům, přesvědčím ho, aby Vaši registraci přijal."

Rita uviděla příležitost. "Chci exkluzivní..."

Hermiona ji však okamžitě přerušila. "Ne, žádné exkluzivní rozhovory. Tohle je válka, je absurdní myslet si, že můžete mít exkluzivní práva. Pokud budete chtít využít cokoliv, co se při špionáži dozvíte, do svého článku, tak v tom Vám nemohu zabránit, ale musíte pečlivě zvážit, kolik toho zveřejníte, aby se neobjevily otázky, jak je možné, že to víte."

Hermiona věřila, že Ritina forma jí umožní propašovat se na setkání Smrtijedů a usadit se na místě, kde bude schopná vyslechnout tajné informace. Merlin ví, že to tak dělala celá léta, aniž by to někdo zjistil. Ať už psala o čemkoliv, její vlastní zájem v udržení své zvěromágské podoby vždy převážil touhu se vychloubat.

Hermiona byla ale také ochotná ke špinavé hře. "Pokud nám pomůžete, ať už se rozhodnete registrovat se u Harryho nebo ne, pronesu kouzelnický slib, že nikdy nikomu Vaše tajemství neprozradím."

Rita měla dobré důvody, aby nesnášela tuhle otravnou Nebelvírku. Se špatně skrývanou mrzutostí, že byla zahnaná do kouta, nakonec souhlasila. Ta nedospělá čarodějka měla pravdu, že bude muset být velmi opatrná s tím, co zveřejní, ale byla si jistá, že ji něco napadne. Najde způsob, jak napsat trhák a možná i knihu nebo dvě, aniž by musela prozradit svoje tajemství, tedy aspoň do té doby, než bude ochotná se o ně podělit. A nebude ani na škodu, když se zaregistruje u Pottera, pokud ji to udrží mimo Azkaban.

Jakmile dostala od Hermiony pokyny, kam letět a jak ji kontaktovat, až se vrátí, Rita se přeměnila v brouka a když na ni Hermiona seslala ohřívací kouzlo, vyletěla z okna.

Po svém návratu do Harryho kanceláře Hermiona pouze oznámila, že očekává zprávy od někoho s mnohem nenápadnější zvěromágskou formou. Nikdo se neodvážil vyzvídat, kdo je oním kouzelníkem, a ona nic víc neřekla.

Paní Longbottomová byla připravená jejich schůzi ukončit. "Věřím, že jsme připraveni. Myslím, že bychom měli požádat domácího skřítka, aby zástavu vyvěsil před hradem, pokud s tím, Albusi, souhlasíš."

Ředitel přikývl. Postavit Harryho do centra pozornosti byl ten nejlepší přístup a použití zástavy tímto způsobem byl dobrý nápad.

"Ráda bych, aby zde pan Weasley a pan Malfoy připravili lidi, kteří budou svými patrony udržovat mozkomory z dosahu. Mozkomoři pokaždé lidi rozruší, takže myslím, že nejlepší bude je udržet dost daleko na to, aby je většina ani nezahlédla. Já se postavím před hrad pod zástavu. Neville, připojil by ses ke mně - a vy, slečno Grangerová, také? Chci si být jistá, že máme venku dost očí a uší, abychom byli schopni reagovat na nejaktuálnější zprávy."

- - - - -

Dobby odešel společně s Harrym a Severusem. "Pánové, máte pro Dobbyho nějaký úkol?" zeptal se, protože si nebyl jistý, zda se má také účastnit toho druhého setkání.

Severus potlačil kousavou odpověď a nechal to na Harrym.

"Dobby, ty se můžeš dostat prakticky kamkoliv a nepřitáhnout přitom žádnou pozornost. Chtěl bych tě požádat, abys dával pozor na různé věci, a když uvidíš něco, o čem si budeš myslet, že bychom měli znát, řekneš to buď profesoru Snapeovi nebo paní Longbottomové. Neostýchej se za nimi přijít, a pokud ti to pomůže, až půjdeš za paní Longbottomovou, řekni jí, že jsem tě o to požádal, ano?"

Dobby se pyšně napřímil a odmístil se.

Harry se Severusem odešli do svých komnat. Oba dva byli ztraceni v myšlenkách, ale důvěřovali ostatním, že naplánují a zabezpečí všechno potřebné. Harry se chystal obléknout si kabátec z baziliščí kůže, když za ním přišel Severus s brněním, které nosil v Zimních zemích. Pomohl mu připevnit všechny části a obléci kabátec. Jako poslední připevnil k jeho opasku meč a teprve potom se šel sám převléci. Než v tichosti odešli, přitáhl si Harryho do náruče a jemně ho políbil.

"Jsi připravený, Harry, a já budu po tvém boku."

Před Velkou síní to bzučelo aktivitou. Ministerstvo seslalo nějaká kouzla, která jejich vybrané pracovníky upozorní, až se nepřátelé dostanou na míli daleko od Bradavic, a ta se spustila před malou chvílí. Pozorovatelé zahlédli několik obrů, kteří by měli dorazit zhruba do půl hodiny. Za nimi následovaly řady dalších tvorů a temných kouzelníků, a vzhledem k mlze ve vzduchu to vypadalo, že nechybí ani mozkomorové.

Všude panovala vážná nálada, která ale sálala sebevědomím. Všichni věděli, co mají dělat a nepanikařili. Harry se na ně povzbudivě usmál a postavil se stranou, aby pobíhajícím lidem nepřekážel.

Ti, kteří se aktivně nepodíleli na obraně, včetně většiny studentů a jejich rodičů, byli bezpečně schováni ve společenských místnostech a chráněni těmi nejsilnějšími kouzly. Pokud by došlo k nejhoršímu, měli dost lidí v záloze, kteří je budou bránit, ale ochrany jim umožňovaly, aby se obránci mohli soustředit na boj někde jinde, dokud se věci nevymknou z rukou.

Z hradních věží vylétlo obrovské množství patronů - koně, králíci, psi, ptáci a dokonce i slon a bílý leopard, a zaútočili na mozkomory. Po okolí se rozlehl třaskavý zvuk, protože profesorka McGonagallová povolala všechny sochy a brnění, aby pomohli bránit hrad.

Pak nastalo ticho před bouří. Za pár minut začne bitva.

- - - - -

[A/N– autorka zanechala poznámku, v níž se omluvila za dlouhou nečinnost a oznámila, že budou následovat už asi jen tři kapitoly - jedna o bitvě samotné, další o situaci krátce po ní a poslední ze vzdálenější budoucnosti]

PP: kapitoly jsou ještě čtyři, tedy Vás čeká ještě 8 částí. Děkuji všem za milé a povzbuzující komentáře. Nemusíte mít strach, příběh rozhodně dopřekládám až do konce, i když mě překládání začíná poněkud zmáhat. Předem se omlouvám, protože další část bude nejspíš o něco později.

Králův zástupce - 142. kapitola - část první

Bitva o Bradavice - 143. kapitola - část první