Hodnocení uživatelů:  / 13
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

 


Severus si nemohl nevšimnout, že Harry se večer stále tvářil uraženě. Ve svém oblíbeném křesle si četl noviny a přitom po očku pozoroval svého manžela. Harry seděl na svém obvyklém místě na pohovce před krbem s rukama zkříženýma na prsou a mračil se. Mladík strávil skoro celý večer se svými přáteli, a Severus opravdu doufal, že jeho špatná nálada kvůli zamítnutí setkání se skupinou mudlovských vojáků teď už bude pryč. Naneštěstí to tak očividně nebylo.

Když mudlové napadli hrad, většina jeho obyvatel si toho všimla. Vyučování pokračovalo jako obvykle, ale řeči se mezi studenty šířily jako požár. Válečníci ze Zimních zemí hlídali vstupní dveře – na Brumbálův příkaz měli udržet uvnitř hradu všechny studenty a především Harryho. Dokonce i Artur Weasley je musel přemlouvat, aby ho pustili ven. Avšak ani jeho dospělí synové, ani žádný ze studentů se ven nedostal. Nicméně očarovaná okna dokázala nabídnout širší výhled, než jaký by bylo lze očekávat podle jejich velikosti, a samozřejmě z nich bylo možné dohlédnout i na velmi vzdálené části hradních pozemků, včetně opačné strany hradu. Každý, kdo neměl právě vyučování, se mohl dívat. Harry stál s Weasleyovými a rostoucím počtem dalších studentů u malých okének ve vstupní hale, která poskytovala výtečný výhled na dění venku.

Když se ředitel a ostatní vrátili z ne příliš uspokojivého rozhovoru s generálem, byli přivítáni potleskem a jásáním studentů, návštěvníků, hostů i personálu. Někteří z nich oslavovali jejich návrat jako vítězství. Nicméně Brumbál byl aspoň tak slušný, aby se tvářil zarmouceně – opravdu se nejednalo o nic víc než ukázku středně pokročilého kouzla, přestože, technicky vzato, Leviosa maximus bylo kouzlo ze sedmého ročníku. Ochrany hradu nebylo možné zničit mudlovskými zbraněmi. Pokud by nechtěli zabránit zranění mudlů, k němuž mohlo dojít, mohli celý útok jednoduše ignorovat.

Ředitel poslal všechny tam, kde měli právě být, pouze Hagrida, Minervu a Severuse požádal, aby šli s ním.

Hagridovi se podařilo posadit se na jedinou židli v ředitelně, která nebyla speciálně vyztužená kouzlem, a samozřejmě ho nenapadlo, že by mohl na sebe seslat nadlehčovací kouzlo. Chvilku trvalo, než mu ostatní pomohli na nohy a než opravili polámanou židli, jejíž úlomky se pod Hagridovou váhou rozprskly po celé ředitelně.

Jakmile všichni bezpečně seděli a nehrozilo, že by se mohla přihodit další podobná nehoda, Albus se zhluboka nadechl.

"Nešlo to vůbec tak dobře, jak by mělo," začal.

Minerva nesouhlasila. "Jak můžeš něco takového říct, Albusi? Mudlové se vracejí tam, odkud přišli, a doufejme, že se už nevrátí. Nezdálo se, že by některý z nich byl zraněný. Co lepšího bychom mohli očekávat?"

"Ehm, profesorko," začal nervózně Hagrid, "jeden z nich moh´ mít ňáký problémy. Ten chlapík, co sem ho vynes z lesa – potkal malýho démona, kterej tam teď bydlí."

"Démona?" vyjekla Minerva s rukou na srdci. "Tady, v blízkosti školy?" Byla bledá, až to vypadalo, že brzy omdlí.

"Jen takovej malinkej – musel se sem dostat, když tehdá Neville vyhnal toho velkýho z Prasinek," odpověděl Hagrid a tvářil se trochu uraženě její negativní reakcí. "Aspoň myslím, že je tam vod tý doby. Ten nikomu neublíží, je to ještě takový miminko, podle toho, jak vypadá, vopravdu. Všeckeho se bojí, dokonce i jednorožců. Jasně že se vod něj držej daleko, ale von se bojí i pavouků a kentaurů. Vodehnal jsem ho, ale ten chlapík byl celej vyděšenej a zakopnul a pak na toho mrňouse jen zíral. Nikdá se nesmíte dívat přímo na démona, jenže to von nevěděl."

Severus byl zděšený stejně jako Minerva, že něco takového se nachází v okruhu jedné míle od něj i tím, že Hagrid je ochotný se zastat jakéhokoli nebezpečného tvora, ať už z tohoto světa nebo ne. Drak, jehož se kdysi pokoušel vychovat, byl ničím ve srovnání s démonem.

Ředitel byl k Hagridovi jako obvykle příliš shovívavý. Podle Severuse by měl být na hodinu propuštěný. Proto klíčníkovi věnoval neurčitý pohled a zašeptal: "Ještě si promluvíme později."

Albus začal znovu mluvit. "Abychom se vrátili k věci, jsem povzbuzený vzkazem, který nám naše ministerstvo přeposlalo od mudlů. Tohle byla malá skupina, jež je součástí větší mudlovské protikouzelnické a poměrně radikální organizace. Zdá se, že mudlovská vláda v ní má teď svého špeha, takže v budoucnosti budou mít lepší informace. Pro teď aspoň víme, že se nejednalo o významnou skupinu a že z dnešního útoku nezískali vůbec nic, čím by se mohli chlubit."

"Kromě toho chudáka mudly, který se díval přímo na démona. Nechci si ani představovat, co mu právě teď běhá po mysli," dodal Severus.

Hagrid se na Severuse uraženě podíval, ale než mohl něco říct, Albus znovu promluvil. "Mohli bychom přesunout jejich vozidla blíž k mudlovské silnici, která je odtud pár mil vzdálená. Bude to skvělá příležitost pro studenty pokročilých kouzelných formulí předvést své znalosti v praxi – možná i šesté ročníky by se mohly naučit Leviosa maximus. Mudlové si pak svoje věci můžou vyzvednout tam. Předpokládám, že Artur si přivlastní pár věcí kvůli svému výzkumu, samozřejmě, ale myslím, že bychom mu to mohli strpět."

Při poslední větě si Minerva odfrkla a potvrdila tak Severusovo podezření, že ten muž byl jejich létajícími stroji stejně nadšený jako narozením svého syna.

"Myslím, že několik paměťových kouzel seslaných na jejich stroje a vchody do budov, kde jsou mudlové ubytovaní, způsobí, že zapomenou na všechno, co by si mohli z dnešní návštěvy pamatovat," navrhla Minerva. "Za několik dní bude nov a vypadá to, že bude zataženo. Nemělo by proto vadit, když poletíme na košťatech, pokud budeme vědět, kde ty věci jsou – nemyslím, že by je tohle napadlo, a nevšimnou si nás."

"To je skvělý nápad, Minervo. Kdo by se měl o to postarat?" přidal se Severus.

"Myslím, že máme dost dobrovolníků, ale nechci, aby se to rozkřiklo. Dostane to za úkol pár členů Řádu," odpověděl Albus.

Ředitel se opřel, spojil prsty do stříšky a přes své půlměsícové brýle se podíval na své tři kolegy. "Čím méně lidí o tom bude vědět, tím lépe. Nezpravím ministerstvo o tomto incidentu do všech podrobností vzhledem k tomu, že útok neměl žádný dopad na hrad ani nedošlo k trvalé újmě na zdraví u mudlů. Nechci, aby odezva na dnešní události měla na kohokoliv negativní dopad. Předpokládám, že musím dát našemu ministerstvu vědět alespoň o tom, že jeden z mudlů může trpět nemocí, již mudlové nazývají psychotická porucha."

"Jelikož vím, co způsobilo jeho problém, můžu poslat lékouzelníkům několik návrhů, jak ho léčit," navrhl Severus. "Co ministerstvu navrhnete - aby se ten muž léčil u Sv. Munga nebo na jejich ošetřovně?"

Albus se na něj zamyšleně podíval a přikyvoval, zatímco si uhlazoval vousy. "Možná ani jedno, teď, když o tom přemýšlím. Na obou místech by lékouzelníci provedli podrobné záznamy o léčebném postupu, o kterém by se nikde jinde nic nevědělo. Byl bys ochotný toho muže léčit sám, Severusi?"

Když muž udělal zamítavý posunek, ředitel ihned pokračoval: "Nebude to vyžadovat žádný léčitelský zákrok, jenom magické ošetření, a vážně, kdo jiný by v tom mohl být lepší než ty? Uvaž – až poletíme uvalit ta paměťová kouzla na mudlovské budovy, ty a Hagrid byste mohli najít toho muže a postarat se o něj? A pak všichni odejdeme zase společně? Nikdo si nebude vzpomínat na Bradavice a nikdo nebude trpět nějakou psychickou újmou, kterou by nebylo možné vysvětlit."

Ne, opravdu, jak tak Severus sledoval Harryho trucovat kvůli tomu, že ho nepustili na školní pozemky, pokud v téhle místnosti byl někdo, kdo měl právo být mrzutý, tak to byl on. Otráveně si povzdechl a upoutal tím pozornost Harryho, který se na něj krátce podíval.

"Kvůli čemu jsi tak otrávený?" zeptal se mladík. Ani ho to tak moc nezajímalo, ale domníval se, že si Severus všiml jeho pohledu a naštve se ještě víc, když nic neřekne.

Starší muž si opravdu nechtěl povzdechnout tak... nahlas. To bylo alespoň to, co si namlouval sám sobě. Nicméně Harry se na něj díval docela vážně, a tak mu bylo jasné, že z toho jen tak nevybruslí.

"Když to musíš vědět," začal, "ne všechno šlo dneska odpoledne hladce. Dozvěděl jsem se od tvého přítele Hagrida, že jeden z mudlů mohl skončit docela špatně."

Harryho by nepřekvapilo, kdyby některý z mudlů zemřel při pádu helikoptéry. Byl některý z nich zraněn, přestože byl pád vrtulníku zpomalen? A kdykoliv o někom Severus prohlásil, že je Harryho 'přítel', ve skutečnosti si na něj stěžoval. Upřeně pozoroval staršího muže a čekal na vysvětlení.

"Ředitel nechce, aby se o tom moc mluvilo, vzhledem k tomu, že za tím stojí nejspíš jen malá radikální skupina. To znamená, že to nechce řešit prostřednictvím ministerstva nebo lékouzelníků, kteří by měli povinnost nahlásit ministerstvu určitá svá... zjištění."

"A co by mohli zjistit, Severusi," zeptal se nezúčastněně Harry.

"Dozvěděl jsem se, že na vyvolávání démonů Smrtijedy v Prasinkách minulý rok odpověděli dva démoni, nikoliv pouze jeden. O toho velkého se postaral Longbottom, ale je tu očividně ještě jeden malý. Když Longbottom vypudil toho velkého, tenhle se ukryl v Zakázaném lese. Hagrid našel jednoho mudlovského vojáka s vymknutým kotníkem, jak se od něj snaží odplazit a přitom na něj zíral. Hagrid démona zahnal a muže zachránil, ale dotyčný byl už v bezvědomí. Je nanejvýš pravděpodobné, že..."

Severus nemusel Harrymu vykládat o následcích, které má pohled na démona. Vždyť Harry sám se díval na prastarého démona, ale on byl mocný kouzelník. Mudla byl naprosto bezbranný, dokonce i proti tomu nejmenšímu démonovi. Následky nemohou být nijak příjemné. Oba, Severus i Harry, přikývli v naprostém porozumění.

"Můžeš tomu mudlovi sebrat vzpomínky?" zeptal se Harry. Dobře si pamatoval, jaký pocit vysvobození měl, když ho Severus zbavil té temnoty, útočící bez přestání na jeho mysl.

Severus si najednou uvědomil, že Harrymu nikdy nevysvětlil, že u něj zvolil ten nejjemnější a nejméně bolestivý přístup, aby ho zbavil démonova chaotického vlivu. Roky služby Tem... ne, Voldemortovi, mu poskytly mnoho příležitostí mnohem důrazněji odstranit vzpomínky a obrazy z myslí kouzelníků i mudlů. Jednalo se o velice účelný a účinný způsob, pokud vám bylo jedno, jak se dotyčná osoba cítí.

"Nikdy jsem to nezkoušel a nevím o nikom, kdo by to udělal. Samozřejmě, nemůžu vzít s sebou myslánku na noční přepadovku, a i kdyby, protože nemá magii ani hůlku, nelze očekávat, že jeho vzpomínky z něj v přítomnosti myslánky samy vylezou," začal a usmál se na Harryho reakci na 'přepadovku'. "Albus dá dohromady malou skupinu, která navštíví mudly o nadcházejícím novu, a zatímco oni budou umisťovat paměťová kouzla na dveře a další objekty, aby úplně zapomněli, že tady kdy byli, já a tvůj přítel najdeme toho chudáka. Vstoupím do jeho mysli a zničím temnotu, která by tam měla být. Je to možné, i když trochu bolestivé. Mám lektvar, který můžu kouzlem vpravit do jeho žaludku a který ho na několik dní uspí, dokud nepřejde nejhorší bolest. Hagrid říkal, že ten démon byl 'malý, ještě miminko', takže neočekávám, že by v jeho mysli bylo mnoho temnoty."

Zdálo se, že informace o té noční akci Harryho uklidnily, nicméně Hagridův popis démona ho donutil si odfrknout. "Takže Hagrid teď pečuje o démona, co?" zasmál se.

"Vskutku. Ředitel byl, jako obvykle, příliš shovívavý," poznamenal Severus kritizujícím tónem.

Harry se na něj usmál. "Znáš Hagrida. Nikdy nepotkal bytost, kterou by neměl rád. Spřátelil se ten démon s jeho třaskavými skvorejši?"

"Ne, očividně je velice bázlivý, bojí se dokonce i jednorožců. Předpokládám, že ředitel ještě nepřišel k rozumu a tu věc nevypudil."

Harry zaklonil hlavu a na chvíli zavřel oči. Když se zase narovnal a znovu se podíval na Severuse, jeho hlas zněl podivně klidně.

"Chvíli jsem si myslel, že tohle bylo ono – nějaký druh rozhodující bitvy. Byl jsem naštvaný, že jsem nemohl opustit hrad," řekl potichu.

Severus si tlumeně povzdechl. Musel říct Harrymu všechno, co věděl, dokonce i když nerozuměl tomu, jak to, že to ví. "Odehrají se tři bitvy, Harry, a ty budeš mít úlohu jen v té třetí. Dřív ne. Rozumíš?"

Harry se lehce překlonil, plně soustředěný na Severuse. Už dřív slyšel předpovědi a věštby, všechny z úst profesorky Trelawneyové. V Severusově hlase zaznívala jistota, ne nepodobná té v hlase profesorky věštění, ale ona samozřejmě zněla úplně jinak než obvykle. Severus zněl jako on sám, když to říkal. Zmateně se na něj podíval. Takové prohlášení se mu příliš nepodobalo.

"Co tě k tomu vede, Severusi? Proč si to myslíš?" zeptal se ho.

"Vážně sám nevím. Prostě to tak cítím, vlastně jsem si tím jistý, že se odehraje několik bitev a tohle byla první. Ty budeš nepostradatelný v té třetí, finální bitvě – a nemůžeš se zapojit do těch zbylých. Nemůžeme tě riskovat," odpověděl a vypadal, že je sám svou odpovědí překvapen.

Severus v duchu přemýšlel, proč řekl to, co řekl, kromě jeho absolutního přesvědčení, že to takhle bude. Harry ho chvíli pobaveně pozoroval, protože mohl v jeho obličeji jasně vyčíst jeho vnitřní zmatek.

"A co se stane se všemi těmi mudlovskými stroji, které jsou teď u lesa?" zeptal se, aby odvedl téma rozhovoru od poněkud ošemetného a překvapivého bodu, kam se před chvílí dostali.

"Domnívám se, že zítra či pozítří všechny pokročilé třídy kouzelných formulí budou pod dohledem bojovníků ze Zimních zemí ty přístroje zmenšovat, uvalovat na ně zlehčovací kouzla a učit se Leviosa maximus. Přemístíme je všechny k mudlovské silnici a řekneme jim, kde si je mají vyzvednout. Na těch strojích budou paměťová kouzla, takže nikoho nenapadne, proč nebyly tam, kde měly být."

Harry se zeptal na kouzlo, o němž nikdy předtím neslyšel. "Co je Leviosa maximus? Je to něco jako Wingardium leviosa?"

Události z loňského roku – opravdu to byl už celý rok? – vyvstaly Severusovi náhle v mysli. Potřásl hlavou nad tou vzpomínkou.

"Obě formule jsou variantami stejného levitačního kouzla," začal. "Většina kouzelníků zjistí, že Wingardium leviosa má svůj váhový limit – ani mocným kouzelníkům většinou nefunguje, když se snaží zdvihnout něco, co váží víc než oni sami. Pro těžké věci proto většina používá Leviosa maximus, která váhový limit nemá. Tohle kouzlo závisí výhradně na množství magické moci."

Harry byl zmatený tím, že pro většinu kouzelníků má Wingardium leviosa váhový limit. Severus si toho všiml a pokračoval.

"Minulý rok v Zimních zemích, když jsi přenesl uzávěr nad Studnu zoufalství pomocí Wingardium leviosa, jsme byli Remus i já ohromeni. Už předtím jsme žasli, když jsi tvrdil, že jsi dokázal pohnout s tím monolitem, ale nikdy by nás nenapadlo, že by někdo na to mohl použít Wingardium leviosa. Nedošlo nám, že ještě nejsi v sedmém ročníku a nemůžeš tedy kouzlo Leviosa maximus znát. A i kdybych si to uvědomil, nejspíš bych předpokládal, že tě ho naučila slečna Grangerová, nebo že ti řekla o nějakém jiném levitačním kouzle, které je už staletí zapomenuté."

Harry se usmál, když slyšel Severuse mluvit o Hermioně. "Takže to byla chyba? Měl jsem použít jiné kouzlo?" zeptal se.

"No, řekl jsi, že jsi ten monolit zvedl, a my ti věřili. Určitě jsme nechtěli říct nebo udělat něco, co by v tobě probudilo pochyby o sobě samém. Ale vážně, nemyslím, že by někdo jiný dokázal pohnout kamenem takové velikosti ani s jedním z těch kouzel. Myslím, že kdybys uměl Leviosa maximus, bylo by pro tebe uzavření Studny zoufalství jednodušší."

Severus se postavil a podal ruku Harrymu, aby ho zvedl.

"Připrav teplou koupel u krbu v ložnici a já to tady zatím poklidím. Oba dva potřebujeme před spaním relaxaci."

O čtvrt hodiny později již ležel ve vaně plné horké vody, do které se pohodlně vešli oba dva. Přítmí v místnosti bylo narušováno pouze několika svíčkami na zdech a měkkým zlatavým světlem z krbu.

Harry seděl před ním, s hlavou opřenou o jeho rameno. Spokojeně si povzdechl. "Víš, vůbec nechápu, proč lidi trvají na tom, aby měli vany v koupelně. Takhle je to mnohem lepší. Příjemnější, prostornější. Žádné kachlíky a příslušenství."

Severus si odfrkl. Zdálo se mu, že Harryho myšlenky se vždycky vydávají tím nejneočekávanějším směrem. "Domnívám se, že dosažitelnost vodovodních trubek bude tím důvodem, proč je většina van v koupelnách."

"To se týká mudlů," připustil Harry. "A když máš vanu velikosti bazénu, jako je ta v prefektské koupelně na pátém patře, tak předpokládám, že to dává smysl. Ale vana jako tahle – proč ji nepostavit ke koupelnové zdi, jenom z druhé strany, když musíš mít trubky?"

"Zajímavý nápad, Harry. Máš pravdu – mít vanu před krbem je opravdu příjemné. Ačkoliv předpokládám, že to by bylo také, kdyby byl krb v koupelně, ne?"

Harry se pootočil a rty se otíral o Severusův krk. "Hmmm... pára z horké vody a sprchy by asi znemožnila, aby dřevo zůstalo suché."

Severus vždycky silně reagoval, když ho Harry dráždil na tomhle místě na krku. A byla to jeho reakce, která mu zabránila poukázat na to, že kouzelníci mohou samozřejmě seslat kouzlo, jež by krb ochránilo před vlhkostí. Místo toho zahájil druhou část večera dlouhým vášnivým polibkem.

První vlna – 129. kapitola - část druhá

Úklid - 130. kapitola - část druhá