Autor: Sharp Tongue
Překlad: sssnake
Přístupnost: nevhodné pro mladší 15-ti let
Páry: Severus Snape/Harry Potter
Varování: žádné
Shrnutí: Severus Snape se na vlastní kůži přesvědčí, jak chutná jeho vlastní kouzlo.
Poznámka: Povídka byla původně umístěna na UtC.

 

 

Ač chudý, jsem vlastníkem svých snů.
Já rozprostřel je ke tvým nohám.
Našlapuj měkce, když do nich vcházíš...

W. B. Yeats

********************

Harry nacpal učebnici lektvarů a svůj poznámkový blok do tašky, kterou si pak přehodil přes rameno. I když poběží, jen tak tak to stihne a Merlin mu pomáhej, jestli přijde pozdě. Protože jestli ano, tak to udělá jen jednou. Pak poletí. Vyběhl z knihovny, seběhl po schodech do sklepení a vrhl se ke dveřím pracovny učitele lektvarů.

Když Brumbál na začátku roku donutil Snapea pokračovat v lekcích nitrobrany, Snape se k tomu postavil pochopitelně po svém – dával najevo svou rozladěnost. Dokonce více, než obvykle. Harry si byl jistý, že jeden druhého zabije dříve, než skončí září. První měsíc školy se však blížil k závěru a oba byli stále naživu.

Neměl by podezírat Brumbála z toho, že očaroval stěny ve Snapeově pracovně uklidňujícím kouzlem. Pro to, že oba zůstali naživu, však neměl jiné vysvětlení. Jinak nedokázal vysvětlit ani jejich prozatímní… přátelství by bylo přeci jen silné slovo. Možná, že by se to dalo nazvat tolerancí. Ano, prozatímní tolerance.

To, co však Harryho znepokojovalo mnohem více, byly sny, ze kterých se poslední dobou budil s nepříjemným pocitem a celý zpocený. Harry si byl jistý, tedy, skoro jistý, že by Brumbál k uklidňujícímu kouzlu, kdyby ho byl opravdu použil, nepřidal žádostivé kouzlo. Nevěděl tedy, vůči komu vznést svá obvinění.

Hm. Za vším hledej Snapea. Tohle pravidlo se mu vyplatilo ctít při mnoha bradavických dobrodružstvích. Harry odmítal brát v úvahu případy, kdy se v tom bastardovi zmýlil. Ano. Za všechno může Snape.

Harry zatnul čelist. Jasně. Tuhle hru mohou hrát jenom dva, přemýšlel. Vůbec nevadilo, že si nebyl jistý, jestli jde skutečně o hru. A pokud ano, že nezná pravidla. Nebelvírská odvaha mu v minulosti už nesčíslněkrát pomohla vybruslit z mnoha nepříjemných situací. Tahle by neměla být výjimkou.

Zatlačil na dveře a když se otevřely, neomaleně vrazil do místnosti. Tašku nechal s temným žuchnutím dopadnout na nejbližší lavici a bojovně si založil ruce v bok.

„Srážím Nebelvíru pět bodů za váš příliš hlučný příchod,“ ucedil Snape aniž by zvedl hlavu od domácích úkolů, které opravoval. To bezpochyby zabránilo ztrátě dalších cenných bodů v držení Nebelvíru. Kdyby totiž Snape vzhlédl, zajisté by mu neunikl Harryho pohled. Byl zázrak, že ve Snapeově hábitu ještě nebyla díra.

„Promiňte, pane,“ donutil se Harry říci předtím, než pevně stiskl zuby. „Sednu si tu a budu zticha, dokud neskončíte s opravováním.“ Sesul se na stoličku a dál propaloval Snapea ohnivým pohledem svých zelených očí.

„To jsou ta nejinteligentnější slova, která jsem vás kdy slyšel vypustit z úst, Pottere.“

Harry cítil, jak mu ve spánku silně tepe žíla. Samozřejmě. Jak jinak. Jen si rýpni.

O hodnou chvíli později Snape konečně dokončil opravu domácích úkolů. Udělal poslední červenou čáru na zbývajícím pergamenu, odložil brk, uzavřel inkoust a vstal. „Tak si to pojďme odbýt. Čím dříve se zbavím vaší protivné společnosti, tím méně bídně se budu cítit.“

„To se vsadím,“ posmíval se Harry.

Snape mu věnoval zvláštní pohled, ale nechal ho projít bez poznámek. Pouze vytáhl hůlku a ukázal na místo u svých nohou. Harry sklouzl na stoličku. Jeho nohy se stěží dotýkaly podlahy. Pak Snape zavrčel: „Legilimens!“

Harry zakolísal. Naneštěstí, většina jeho myšlenek se točila kolem jeho nedávného snu, ve kterém se objevil Snape. A právě tyhle vzpomínky byly první, které se mu vybavily.

Ruce spočívající na bocích, palce laskající kyčle, horký dech na kůži, lapání po dechu, vzdechy, pohybující se stíny,… Harryho snaha byla marná. Nedokázal ho zarazit.

…proplétající se jazyky, hlazení, lízání, kousání, škrábání,… Harry začal panikařit. Nefungovalo to. Znova se o to pokusil a

…nenasytnost, pohlcení, potřeba, chtíč, … Ne, ne, ne! Harry se horečnatě pokoušel zbavit se Snapeovi přítomnosti ve své mysli. Křečovitě stiskl hůlku a

…hladící prsty, tlak, napětí, odevzdání,…

Harry přestal. Počkat! Tohle přece nebyl jeho sen. Odpočíval a nechal ty představy klidně proplouvat skrz svou mysl.

U Merlina, tak horký a tak úzký. Tvrději, ještě tvrději,…

Jednotlivé útržky se spojily v jediný obraz Snapea na posteli s nebesy jak se sklání nad pružnou, mužskou postavou. Harry zkoumal osobu klečící před Snapeem. Chlapec měl zavřené oči a hlavu zvrácenou dozadu. Srdce se mu skoro zastavilo, když poznal sám sebe.

To byl Snapeův sen. Harrym projel žhavý blesk. Tohle byly Snapeovy sny, ne jeho. Když bylo po všem, Harry si uvědomil, že leží na podlaze, celý se třese a divoce lapá po dechu. Navíc byl tvrdý jako skála. Jeho nitrem se jako hurikán prohnal záchvěv hlubokého ponížení.

Jakmile měl sám sebe opět pod kontrolou, vzhlédl. Snape k němu stál otočený zády. Byl od něj tak daleko, jak mu jen dovolovaly rozměry komnaty. „Lekce skončila, Pottere. Vypadněte.“

Harry z jeho klidného, dokonale ovládaného hlasu nedokázal poznat, co právě cítí ani co si myslí. Možná, že to ponížení necítil Harry. Proč by se k němu Snape otáčel zády, kdyby zuřil? Harry vstal a rozpačitě se poškrábal ve vlasech. Hledal slova. Nějaká slova. Jakákoliv.

„To bylo…“ Harry se rozhlédl po místnosti a snažil se najít nějaký bod, od kterého by se mohl odrazit. Nic však nenašel a tak se pohledem znova vrátil ke Snapeovým zádům. „Ehm, to bylo…“

„Mlčte!“ nebezpečně zasyčel Snape. Harry mohl vidět, jak se každičký sval v jeho těle napjal.

„Já jen… Chci říct… To byl ten důvod, proč se naše myšlenky propojily, že? Vycházelo to z nás obou. Byli jsme pohlceni vlastními sny. Je to tak?“

Jedinou odpovědí mu bylo ticho.

„Vaše mlčení považuji za ano,“ zamumlal. Zaťal ruku v pěst a zase ji uvolnil. Znepokojeně se kousl do spodního rtu. Nakonec si povzdechl. „Pro mě je to také nepříjemné.“

Snape se prudce otočil a Harry instinktivně ustoupil o pár kroků vzad. Málem zakopl o stoličku. „Mlčte, vy drzé dítě. Nic jste neviděl. Nic nevíte. S nikým o tom nebudete mluvit. S nikým, rozumíte?“

Harry cítil, jak mu spadla čelist. Tohle na něj bylo opravdu moc. Jak hloupý si Snape myslí, že je? Dobře, tak jinak… Jak slepý a nevšímavý… Když viděl, jakým směrem se jeho úvahy ubírají, radši to vzdal.

„Vy… vy… vy pokrytče!“ Harry udělal tři rychlé kroky proti druhému muži, přičemž divoce gestikuloval oběma rukama. „Stalo se to. Nemůžete předstírat, že ne.“

„Myslím, že byste byl velmi překvapen zjištěním, co mohu a co ne, Pottere.“ Snape odhalil zuby v hrozivém, krutém úsměvu, pod nímž Harry překvapivě tál jako jarní sníh. Když se to sečetlo s urážkou, která měla Harryho ranit, jeho penis ještě dokonce ztvrdl.

Možná, že ústup by byl v tuto chvíli tím nejlepším řešením. Snape vypadal, že je připravený ho roztrhat na kusy jestli s ním bude dále debatovat. Asi by mu měl dát nějaký čas, aby se s tím vyrovnal. Sám cítil, jak mu penis pulzuje v kalhotách a touží po uvolnění.

„Někdy o tom pochybuji,“ pokusil se Harry působit dospěle. Nemyslel si však, že by se mu to povedlo. Když vzal v úvahu to, že se mu nepodařilo navázat oční kontakt a navíc, že velkou část jeho pozornosti vyžadoval jistý, dosud nevyřešený problém… „Už půjdu. Tímhle to ale neskončilo!“ upozornil Snapea. Sebral svoji tašku a vyběhl z místnosti aniž by dal Snapeovi čas jakkoliv zareagovat.

Potřeboval koupelnu, a to rychle.