Autor: Darkness deStination
Fandom: Harry Potter
Hlavní postavy: Sirius Black/ Remus Lupin
Shrnutí: Milostné dopisy
Poznámka: Jednu přezdívku jsme vzali z angličtiny, druhou z českého překladu. Nějak se nám ty druhé podoby nelíbí…

 

Buď zdráv, Tichošlápku,

Albus mi řekl, že je možné se s Tebou spojit prostřednictvím Fénixe. Proto jsem ho požádal, jestli by Ti mohl doručit tento dopis. Nemusíš na něj odpovídat. I já nechal před lety Tvůj poslední dopis bez odpovědi.

Říci, že to byl šok, když jsem na plánku uviděl Tvé stopy, by bylo stejné, jako neříci vůbec nic. Jistě, všichni jsme tak trochu tušili, že se dříve či později objevíš, ale vidět Tě na vlastní oči… Proto jsem vlastně tak spěchal do Chroptící chýše. Že Petigrew žije, jsem už nějakou dobu věděl. Vlastně mi o tom řekl Harry, který ho našel na plánku. Jen Merlin ví, jak se mu dostal do rukou… Snažil jsem se ho trochu vystrašit, když jsem mu vynadal, že mi plánek hned neodevzdal. Ale nemyslím, že by se mi to podařilo. Na to se Harry příliš podobá svým rodičům. Je pohotový, jako oni. Bystrý, když chce. A na koštěti létá jako bůh! Ale to brzy poznáš sám. Harry pochopil, jak se věci mají a myslím, že bude obtížné ho přesvědčit, že musí alespoň do konce školy vydržet, než Tě zase uvidí.

Vlastně se těším i já. Zároveň se toho všeho tak trochu obávám. Upřeš na mě ten svůj úžasně modrý pohled a okamžitě Ti bude jasné… Pro boha, Siri! Jsem jen obyčejný, chybující člověk. Tenkrát to bylo všechno tak strašně zamotané, tak… tak zoufalé! Odpusť mi to, prosím.

Chtěl jsem říci, že jsi jediný přítel, který mi zůstal a i když ses vlastně stal ztělesněním mého špatného svědomí, jsem šťastný, že jsi konečně volný. Ale jak bys mohl být mým přítelem, když já nedokázal být Tvým?

Vím, že bych Ti tohle všechno měl říci osobně a pokusit se Ti přitom dívat do očí. Alespoň to si po všech těch letech zasloužíš. Ale já to nedokážu. To jsem prostě já. Vždy jdu cestou nejmenšího odporu ze strachu, aby mi někdo nevmetl do tváře pravdu o mém prokletí.

Mohu jen doufat, že mi odpustíš, protože já si odpustit nedokážu. Opatruj se.
Moony

 

*****

 

Buď zdráv i Ty, Moony,

Jsem moc rád, žes mi napsal, proto odepisuji obratem.
Ale pořád nemůžu pochopit, žes o mě pochyboval. Já, který bych za každého s pobertů dal život, já, který byl Jamesovi a Lilly bratrem, já, který byl a stále jsem kmotrem malého Harryho...

Nedovedeš si představit, jaké to bylo v Azkabanu. Jen díky tomu, že jsem se měnil v psa, jsem to dokázal přežít. Ještě teď mi je stále zima. Nedokážu se zahřát, ani v přetopené místnosti.
Víš, Moony...Ta zima je zažraná hluboko ve mně. Hlavně proto, že jste všichni uvěřili, že bych zradil. Já... nedokázal jsem být strážcem Fideliova zaklínadla. Ten, jehož jméno se stále neříká věděl, že jsem Jamesově rodině nejblíž. Bál jsem se.
Ano, já se bál, že když budu zajat, že...
Nemůžeš to nikdy pochopit. Nevíš, co jsem zažíval doma a ...Nejsem tak silný, abych …
Ne, to nepochopíš.
Červíček mi připadal, jako nejvhodnější možnost. Nenapadlo mě, že slouží zlu. Koho by to napadlo? Nenápadný, neprůbojný...ČERV JEDEN. Ale až ho dostanu...
A já ho dostanu, to mi věř, Moony, Zabiju ho. Opravdu ho zabiju.

Monny, stýskalo se mi. Když jsem tě uviděl v Chroptící chýši, vrátily se mi naráz všechny vzpomínky. A taky mi došlo to, že nikdy nic už nebude takové, jaké bylo. Ty jsi profesor a já?
Zablešenec z Azkabanu. Když si mě objal, já... ach Merline, tak špinavý a...

Stejně mi ale Harry udělal radost. Musel jsem se smát a na chvíli mě to vrátilo do školních let, jak odstřelil Srabuse. Ten koukal. Harry je opravdu synem svého otce. Vůbec mě nepřekvapuje, že létá jako bůh. I James tak létal. Harry je...mám ho rád. Moc rád.
A tebe taky

Tichošlápek

P.S. Já ti odpustil už dávno, Moony

 

*****

 

Profesor, Tichošlápku? Možná kdysi. Nějakým nedopatřením se po škole roznesla informace o pravém původu mé… nemoci. Nerozčiluj se, prosím. Tahle dětská a zároveň dětinská nenávist nikdy k ničemu dobrému nepovede. Jsme už dospělí, zkusme se tak alespoň občas chovat. Jsme teď na jedné lodi.

Dal jsem výpověď dřív, než by mi ji musel dát Albus. Ale i tak jsem mu vděčný za to, že mi tuhle možnost dal. Bavilo mě vyučovat. Víš, jak vypadá bubák Nevilla Longbottoma? Nevěřil bys. Je to Severus. V nedělních šatech Nevillovy babičky mu to vážně moc slušelo. Harryho bubákem je mozkomor. Není se čemu divit. Nějak zvlášť si na něj zasedli. Naučil jsem ho vyvolat patrona, určitě tě nepřekvapí, že má podobu jelena. Je toho ještě tolik, co bych ho rád naučil… Snaží se být tvrdý, odhodlaný. Jak to od něj Albus a ostatní očekávají. Ale ve skutečnosti je tak bezbranný…

Ano, Severuse odstřelil skvěle. Albus musel použít veškerou svou sílu, a tím nemyslím jen magii, aby ho Severus nezabil. Víš, co je na tom všem příšerně ironické? Že všechny argumenty, které Severus uvedl, byly pravdivé. Ostatně, jako vždy. I když tě to štve, já ho tak trochu obdivuji. Nejsem si jist, jak bych se zachoval na jeho místě já. A než se zeptáš, ano, jsem přesvědčen o tom, že je na naší straně. Možná je to tím, že cítím víc, než ostatní lidé a naučil jsem se rozpoznat, co vlastně cítím. Dokážu srovnat, co z něj cítím, když mluví s Albusem s tím, co cítím, když je řeč o tom, kterého Harry vždy nazývá jménem a o smrtijedech. Ne, nevyjádřil jsem se přesně. Nezajímá ho dobro a zlo. Je věrný Albusovi.


Máš pravdu. Nikdo z nás si nedokáže představit, co všechno jsi v Azkabanu vytrpěl. Ale ta zima, o které mluvíš, tu já znám. Zažívám ji každý měsíc po přeměně. Jediné, co ji dokázalo spolehlivě zahnat, bylo tvé objetí. Když jsi mě ráno, sotva jsem se přeměnil, zabalil do svého hábitu a pevně objal. Pamatuješ? Ostatní se nám smáli. Bylo mi to jedno. Za jedno takové objetí jsem byl ochoten klidně říci, že jsem vlkodlak a že pokud mají nějaké námitky, příští úplněk si na ně počkám. Když jsem tě objal před pár dny v Chroptící chýši, cítil jsem to úplně stejně.

Mám Tě rád, Tichošlápku. Dávej na sebe pozor

Moony

P.S. Ano, stále jsi Harryho kmotrem. Nemohl bys mu, prosím, povolit sobotní návštěvy Prasinek?

 

*****

 

Moony,

Nebyl to doufám Srabus, kdo prozradil tvůj malý chlupatý problém?
Jestli ano, já...já.. Podal bych si ho. Jak mohl? Po tolika letech. No ovšem. Možná, kdybych ho tenkrát nevylákal k vrbě mlátivé... Ale já ho chtěl jen vyděsit. Proč se mám chovat jako dospělý, když ani on se tak nechová?

Škoda, že jsem toho bubáka neviděl. Srabus, oblečený jako Augusta Longbottomová... To jsem se dlouho tak nezasmál...Jen nechápu, jak se může někdo Srabuse tak bát, že se mu v něj mění bubák.Ale co se divím. On je bubák.

Harry umí patrona? No ovšem, jak jsem mohl zapomenout. Bez Harryho bych nikdy nepřežil ty hnusný mozkomory u toho jezírka. Jelen, říkáš? No já ho vlastně neviděl...Jak jinak, než jelen. Ovšem asi by mě těšilo, kdyby to byl velký pes. Víš, Moony, když jsem viděl tu krysu Petera, myslel jsem, že se zblázním. Tolik jsem chtěl Harryho ochránit.
Moment, jak to myslíš, že Srabuse obdivuješ? Moony, přišel jsi o rozum? Já mu nikdy nevěřil, nevěřím a věřit nebudu, dokud dýchám. A ty bys taky neměl. A jestli má nějaký potíže se svou minulostí, je to jen jeho problém. Patří mu to.
Moony, snad ti ho není líto? Toho hnusnýho umaštěnýho ksindla. Fuj.
Moony...

Moony, je mi zima. Přál bych si, tě znovu vidět. Kdo se o tebe stará teď? Kdo ti pomáhá po přeměně? Ano, smáli se nám. Já tě ale mám opravdu rád, Moony. Znovu bych tě chtěl obejmout. Podívat se do tvých zlatých očí...Vím, že uvidím jen tvou bolest. A nebo...Moony, je možné, že bych viděl i něco jiného? Něco, co pomůže zahnat tu zimu...Ach Moony...
Kdybys jen věděl, kolikrát jsem chtěl zabořit svůj obličej do tvých vlasů a...a...

Jak se má Harry? Líbilo se mu to nové koště? Škoda, že se nemůžu podívat, jak hraje famfrpál.
Moony, myslíš, že bych mohl...jako pes...Nikdo by si mě ani nevšiml.
A taky bych se mohl setkat s tebou...
Asi ne, já vím. Musím zůstat v tomhle starým, prašivým hnusným domě. Nikdy bych nevěřil, že se sem vrátím. Jak rád jsem utekl a teď? Všechno mi tu připomíná dětství. A Krátura? Zabil bych ho. Schovává si všechno, co je nějak spjato s mou hnusnou a nelidskou matkou. A já to všechno chci vyhodit. Všechno, rozumíš, Moony?
Moony, blíží se úplněk. Budeš v pořádku? Prosím, buď v pořádku...

Tichošlápek.


P.S. Jo a Harrymu to povolení návštěv Prasinek pro další roky pošlu.

 

*****

 

Můj lehkomyslný Tichošlápku,

proč se mě ptáš, jestli se můžeš přijít podívat na Harryho zápas, když oba moc dobře víme, že přijdeš, ať už ti odpovím cokoli. Harrymu se koště moc líbilo, přestože způsobilo mezi studenty i členy profesorského sboru nemalé pozdvižení. Nebojím se dokonce použít slovo zděšení. Zvlášť Minerva. Rozebrala koště do poslední metličky, aby se přesvědčila, jestli náhodou není začarované. Nakonec jsme ho zvládli zase poskládat a zítra na něm Harry poletí.

Nevím, jestli už to víš, ale Albus naznačoval něco o tom, že tě snad pošle někam pryč. Z důvodu tvého bezpečí. Možná tedy nejsi k pobytu v domě tvé matky odsouzen navěky. Rád bych se s tebou do té doby setkal.

Máš pravdu. Úplněk se blíží. Vždy mě překvapí, když zjistím, že to kromě mě sleduje ještě někdo další. Obracím do sebe jeden lektvar za druhým. To, co se stalo minulý měsíc, se již nikdy nesmí opakovat. Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem zapomněl. Je to moje nejhorší noční můra, ta představa, že se jednou ráno probudím a zjistím, že jsem někoho zabil. Nebo hůř, poranil.

V mých očích můžeš uvidět leccos, proč to zapírat. Ach ano, Tichošlápku. To jsou ty myšlenky, ty úvahy, které zřejmě oba sdílíme, ale bojíme se je vyslovit nahlas. Tolik mě láká zjistit, co jsi myslel tím odstavcem plným nedokončených vět. Je to to, v co doufám? Ztratím tvé přátelství, když se zeptám a zjistím, že jsem se mýlil? Už jsem ti někdy řekl, že nádherně voníš?

Právě přiletěla sova od Albuse. Píše, že tě mohu navštívit někdy příští týden. Až se tedy trochu vzpamatuji po úplňku, zašel bych za tebou. Třeba v úterý. Smím?


Moony

 

*****

 

Můj drahý Moony,

Ani nevíš, jak rád jsem tě zase viděl. Musel jsem tě obejmout. Prostě musel a určitě jsem ti ublížil, protože i když ses snažil to utajit, bolestivé syknutí jsem slyšel. Proč ti sakra někdo nedá něco na tvé rány? Moony, neublížil jsem ti? Vyčítám si to.
Moony, víš, najednou jsem vůbec necítil žádnou zimu.
Políbil jsem tě. Bál jsem se, že ucukneš, ale stejně jsem tě políbil. Nedovedeš si představit, jak jsem šťastný, že ses neodtáhl, žes mě políbil také. Ach Moony, já nedoufal...
Škoda, že přišla Molly. Viděla nás?
A víš co? Mě to je jedno.
Ať to ví klidně celý svět. Já tě miluju, Moony. Vždycky jsem tě miloval. Konečně to umím říct. Konečně se nebojím, to říct. Teď, když vím, že cítíš to samé.
Proč to trvalo tak dlouho, než jsem si to uvědomil?
Moony, musíš zase přijít. Když tu nejsi se mnou, zase mi je zima...

Moony, blíží se Turnaj Tří Kouzelníků. Cítím, že se něco stane. Dej prosím pozor na Harryho. Psal mi. Nejraději bych se tam sám šel podívat, ale přesvědčils mě. Byl by to risk.
Divíš se? Já, který vždycky riskoval cokoliv...Víš naposled to odnesl James a Lilly. Už nikdy nehodlám riskovat životy svých nejbližších.

Moony, řekni Albusovi, ať mě nikam neposílá. Já nechci být ještě dál od tebe, než už jsem.
Prosím...
Řekl bych mu to sám, ale ...víš, vděčím i jemu, za to, že jsem naživu.
Moony, zachraň mě. Nastěhuj se ke mně. Buď tu se mnou. Chci tě tady. U mě. Blízko. Nejblíž, jak jen to jde. Moony, prosím...
Spolu zaženeme ten stravující mráz.
Spolu. Navždy. Moony...
Zase se o tebe budu starat. Pomáhat ti po úplňcích. Ošetřovat tě...ale hlavně, budeš tu se mnou.
Prosím...Buď tu se mnou

Navždy tvůj Tichošlápek

 

*****

 

Milovaný,

u Merlinových vousů, Tichošlápku, co jsi to se mnou udělal? Určitě něco podivného. Jak jinak vysvětlit, že jsem ještě nezačal pochybovat o tvém zdravém rozumu? Že jsem tě neupozornil na nepatrnou drobnost, a sice, že vlkodlaka nelze milovat? Že jsem neřekl, že jsi v tom Azkabanu skutečně strádal, když dokážeš obejmout a políbit zrůdu, jako jsem já?

Že mě zabolelo, když jsi mě objal? K čertu s tím! Toužil jsem po tvém objetí tak dlouho, tak neskutečně dlouho, že kdybys mi při něm polámal všechny kosti v těle, bylo by mi to jedno. Tohle prostě není normální. Určitě jsem nějak mimo, určitě se mi to všechno jen zdá. Ale prosím, prosím, ať to tak zůstane. Nechci se vrátit do reality. Pokud to není možné, zůstane mi alespoň něco. Chuť tvých rtů, tvá vůně, to, jak ti zářily oči…
Molly nás zřejmě viděla. Nabídl jsem jí pomoc Obliviate, ale místo odpovědi se mi vrhla kolem krku a povídala cosi o tom, že je šťastná.

Ale, já se tady rozplývám o svých nesmyslných pocitech a tužbách a zatím jsem nenapsal to nejdůležitější. Zase jsi měl pravdu. Něco se stalo. Nějakým způsobem se Harryho jméno objevilo v Poháru a on ho vybral. Ne, nevím, jak se to stalo. Albus zabezpečil Pohár silnými kouzly, nikdo mladší sedmnácti let prostě nemohl přijít a své jméno do Poháru vhodit. Bohužel, je nás jen málo, kteří si to myslí. Všichni studenti a zřejmě i několik málo vyučujících si myslí, že to Harry přece jen nějak dokázal. A s urputností sobě vlastní mu ztrpčují život na každém kroku. Dokonce jeho nejlepší kamarád Ron se chová… no… jako idiot. Protože se Albus a ostatní domnívají, že to není jen tak, dostal Harryho na starost Moody.
Ty, Tichošlápku, mě se ten Moody nějak nelíbí. Nevím, v čem to vězí. Jistě, moc ho neznám, ty ho znáš určitě lépe než já, ale… prostě mám pocit, že nám něco tají. Něco dost důležitého.
Ale něco ti řeknu. Ti chlapíci z Kruvalu skutečně budí respekt. Připouštím, že Karkarova bych klidně oželel. Jistě, jeho zásluhou jsme pochytali mnoho smrtijedů, ale on to nedělal z dobré vůle. Dělal to z vypočítavosti. Mezi jeho studenty jsou nejrůznější charaktery, jako ostatně všude. Většina z nich je stejná, jako on, ale například Viktor Krum na mě působí tím nejlepším dojmem.

Když se teď tak dívám na to, co ti píšu, vidím, že je mé písmo poněkud roztřesené. Víš, Tichošlápku, musel jsem se trochu napít, abych mohl pokračovat a napsat to, co chci a ne to, co je správné. Albus tě chce poslat do bezpečí a tak bych měl jeho plány podpořit a být rád, že se o tebe postará zrovna on. Ale já to nedokážu. Už teď mi chybíš. Opovrhuji sám sebou, když vidím, jak své vlastní zájmy stavím nad tvé bezpečí. Jsem egoista.

K něčemu se ti přiznám. Kromě všeho ostatního jsem taky šmírák. Sledoval jsem tě, když jsi byl ve sprše. Neudělal jsem to schválně, že bych si řekl, HA! je určitě ve sprše, jdu za ním. Původně jsem myslel, že jsi ještě u sebe a spíš. Přece jen, přišel jsem dost brzy. Šel jsem si umýt ruce a při té příležitosti jsem to zjistil. Nechtěl jsem se dívat, vážně, ale… Merline, Tichošlápku, jsi tak krásný! Vždycky jsi byl. Tak mužný a přitom tak jemný… Brzy jsem musel z koupelny vycouvat, bál jsem se, že udělám něco… něco, co by se jen obtížně vysvětlovalo. Teď si představuji, že stačí zvednout ruku a mé prsty se dotknou tvých zad. Přejedu jimi podél páteře, ne lehce, ne tvrdě, prostě tak, jak si myslím, že by ti to mohlo být příjemné. Pak se přiblížím a přitisknu se k tvým zádům. Ruce ti položím na ramena, odhrnu vlasy, abych odhalil tvůj krk a …
Merline! Láhev je téměř prázdná a já začínám psát nesmysly. Nezlob se, že jsem se nechal tak unést svými představami.
Ne, Tichošlápku. To nemohu. Nemohu chtít po Albusovi, aby tě nikam neposílal. Ty musíš odjet na tak dlouho, jak bude třeba. Jsi stále ještě uprchlý trestanec a pátrání po tobě je v plném proudu. Ale těch pár dní, než odjedeš, bych rád prožil s tebou.

Moony

 

*****

 

Ty jeden bláznivý Moony,

Já, co že jsem s Tebou udělal? A cos udělal Ty se mnou? A co to povídáš za nesmysly? Myslíš si, že Tě nelze milovat? To si opravdu myslíš? Moony, já nevěřím svým očím... Zasloužil bys naplácat pěkně na holou. Merline, Moony, to já nejsem hoden lásky. To já jsem ten, kdo je tady zrůda. Podívej se na mě a řekni, jak vypadám?
Uprchlík z Azkabanu. Špína. Nikdo. Zatracenec. A pro spoustu lidí i zrádce.

Moony, vím, žes byl v té koupelně. Cítil jsem tvou přítomnost a Merline...Toužil jsem, abys ke mně přistoupil. Chtěl jsem cítit tvé ruce, jak odhrnou mé vlasy, chtěl jsem, abys mě políbil.
Chápu, žes odešel, i když... Ne, vlastně mě to mrzí.
Chtěl jsem, abys něco udělal. Něco, co bys pak rozhodně nemusel obhajovat. Moony, já tě také chci.
Víš, trochu jsem za dlouhých ledových nocí v Azkabanu přehodnotil svůj život a teď vím, že chci každý den prožít naplno. S tebou, s Harrym...
Bojím se, aby každý nový den, co přijde, nebyl zároveň tím posledním...
Stále musím myslet na tvé nádherné ruce, na pohled tvých očí, Moony, zdá se mi o tobě.
Ach Moony. Dokud budu dýchat, budu tě milovat a nikdy nepřestanu. Ani já netoužím po realitě, pokud v ní nebudeš ty, Moony.

Moony, ten Pošuk, jak si to myslel, že se ti nezdá?
Víš, teď když o něm tak přemýšlím, dlouho nebyl na schůzi řádu. Je to divný. Tuhle říkal Srabus, že Pošuk má pořád nějakou neodkladnou práci. Víš co, Moony, dej na něj pozor. Možná už mu z těch honů na Smrtijedy opravdu přeskočilo. Snad Albus ví, co dělá, když mu svěřil na starost Harryho bezpečí.
Ale měl bych to být já. Já bych měl Harryho hlídat. Já bych mu měl být nablízku.
Dlužím to Jamesovi a Lilly. Dlužím jim to.

Moony, tobě učarovali Kruvalští? Karkarov je slaboch. Počkej, že na to jednou dojede. Stejní musí být i ti jeho studenti. A Krum? Co je zač? A nebo ne. Nechci to vědět. Nechci se bát, že tě může zajímat víc, než já. Ano, jsem sobec. Moony, chci tě mít jen pro sebe. Asi jsem se zbláznil.
Leze mi to tady v tom prašivým baráku na mozek. Zkurvenej Krátura, zkurvenej obraz mý zkurvený matinky a vůbec celej ten zkurvenej rod Blacků.

Moony, někdy mám pocit, že to tu nevydržím. Chce se mi zmizet. Kamkoli a s Tebou. Nechci nikam bez tebe a pokud bude Albus trvat na mém odchodu někam do „bezpečí”, bez Tebe nepůjdu.
Přijď brzo, Moony. Každý den čekám, kdy se otevřou dveře a za nima uvidím Tvou tvář.
Chtěl bych se Tě dotknout. Obejmout Tě. Ucítit tlukot Tvého srdce v blízkosti toho mého. V těsné blízkosti, Moony.
Moony, viď, že když zase náhodou vejdeš do koupelny, kde budu já...že neodejdeš, Moony, že ne?
Moony, já bych neodešel.

Tvůj Tichošápek

 

*****

 

Žárlivý Tichošlápku,

abych tak nějak komplexně odpověděl na Tvůj předchozí dopis, a to navzdory tomu, že jsme se mezitím viděli, věnuji tomu dnešní večer. „Ukradl“ jsem Nym další skvělý Modrý Portugal, v krbu praská oheň, za okny něco padá. Prostě skvělá atmosféra.

Harry zvládl první úkol z toho šíleného turnaje. Zajímalo by mě, k čemu jsou v turnaji rozhodčí, když podmínky nebyly pro všechny zúčastněné stejné. Harryho drak se totiž utrhl a pronásledoval ho po celém okolí. Nakonec ale Harry zvítězil a zlaté vejce mu sebral. V tom vejci je prý nápověda pro další úkol, ale nejsem si jist, jestli se Harrymu podařilo tajenku rozluštit. No, má na to ještě nějaký čas.

Pošuk se mi líbí čím dál méně. Učí děti zakázané kletby. Použil Imperius na našeho Harryho! Jistě, Harry mu dokáže vzdorovat, ale… nevím, asi jsem nebyl tím nejlepším učitelem obrany, ale tohle bych nikdy neudělal! Používat studenty jako pokusné králíky! Víš, co mě děsí nejvíc? Odhodlal jsem se a naznačil Severusovi, že mi na Moodym něco nesedí. Odpověděl, a to doslova: Zdá se, Lupine, že tvůj vlkodlačí nos může být k něčemu dobrý… Tichošlápku, tohle mi odpověděl Severus. Znáš ho, normálně by si raději jazyk ukousl, než by připustil, že bych mohl mít pravdu a teď tohle…

Něco se děje, Tichošlápku. Severus je neobvykle vážný, dokonce mě přestal urážet, a Karkarov? Máš pravdu, je to slaboch, ale v posledních týdnech se chová jako… no jako ještě větší zbabělec, než jsme doufali. Mám strach byť jen přemýšlet o tom, co by to mohlo znamenat.

Viktor Krum je Harryho největší famfrpálový vzor a Hermionin přítel. Řekl bych, že Karkarov ho ve škole trpí jen proto, že je to taková famfrpálová hvězda. Jinak je totiž chlapec úplně jiný. Je… je dobrý. Ve smyslu charakteru. Je to žárlivost, co jsem vyčetl v Tvém dopise? Víš, musím se tě zeptat, protože kvůli mně ještě nikdy nikdo něco takového necítil, tak nevím. Pokud ano, musím Tě ujistit, že je to naprosto zbytečné. Viktor je zajímavý chlapec, to ano. Ale ne tak, jak sis to možná vysvětlil z toho, co jsem Ti psal.

Ty, to s tou koupelnou děláš úmyslně, viď. No dobře, mohl jsem to předpokládat. Mám ve zvyku, když přijdu zvenčí, jít si umýt ruce. Já vím, když jsem vlkodlak, nejsem tak náchylný k různým virózám a podobně, ale je to návyk z dětství. Po každé procházce do koupelny a vydrhnout ruce, nebo bylo zle. Tak by mě zajímalo, jak dlouho jsi v té koupelně čekal? Nebo to byla zase jen náhoda?

Ať tak či onak, povzbuzen Tvým posledním dopisem, jsem se rozhodl to risknout. Stál jsi ve sprše, zády ke mně a teplá, skoro až horká voda masírovala tvé úžasné tělo. Rychle jsem se svlékl a zamířil za tebou. Bál jsem se. Jak já jsem se bál. Takhle jsem se nebál ani když mi Minerva před lety posadila na hlavu Moudrý klobouk. Pořád jsem totiž nemohl uvěřit, že bych mohl mít takové štěstí.

Ty, Tichošlápku, pamatuješ si vůbec, jak jsme se dostali do ložnice? Připouštím, že já v tom mám drobet zmatek.

Svíjel jsi se pode mnou a křičel mé jméno. Merline! Tichošlápku. Musel jsem se hodně držet, abych si Tě neoznačil na trvalo. Víš, tohle všechno jednou skončí a ty vyjdeš z domu své šílené matky jako svobodný muž. Třeba by tě pak mohlo mrzet, že jsi už navždy připoután ke mně. Nebelvírský princ se přece nespokojí s jedním zablešeným vlkodlakem (mimochodem, vlkodlačí blechy na člověka nelezou). Proto jen vděčně přijímám každý projev tvé přízně a pečlivě si ukládám do paměti vzpomínky na tvou chuť, vůni…

Mimochodem, možná jsem objevil kouzlo, které by umlčelo tvou máti. Neboj, není to magický oheň, i když ten by to, dle mého skromného názoru, vyřešil na trvalo. Až příště přijdu, vyzkouším to.

Nemohu se dočkat, až tě zase uvidím. Dávej na sebe pozor.

Moony

P.S. To s tím naplácáním na holou je výhrůžka nebo slib?

 

*****

 

Můj zlobivý Moony,

Kdybys mě teď mohl vidět, viděl bys, že se usmívám. Ty bys vážně chtěl naplácat? Hm...
Asi to opravdu udělám. Víš, Moony, zlobím se na Tebe. Snad po sté Ti říkám, že Tě miluju a nelituju vůbec ničeho. Vlastně lituju. Lituju, kolik času jsem promrhal bez Tebe.

Moony, jak Tě napadlo, označit mě za Nebelvírského prince? Ani nevíš, jak málo chybělo a byl jsem ve Zmijozelu. Ještě, že se Moudrý klobouk nechal přemluvit. Ale o tom jsem mluvit nechtěl. - Moony, zakazuju Ti, aby ses označoval zablešeným vlkodlakem!!!
Pro mě jsi ten jediný na světě. Tedy kromě Harryho, ale to je jiné. Ty jsi důvod, proč jsem se ještě nezbláznil a jestli to Tvoje kouzlo umlčí mou uječenou hysterickou matku, proměním se v psa a radostí Tě celýho olížu. Hm...pěkná představa...

Já tu rozvíjím své sexuální touhy a Harry má starosti. Moony, jak mohl Brumbál dopustit, aby Pošuk používal na studenty zakázané kletby? A jak vůbec dopadl při druhém úkolu?
Víš co? Přines toho Portugala tenhle pátek a probereme to.

Tak mě napadá, Srabus. Sice ho, jak víš, nemám vůbec rád, ale zdá se, že má podezření, že ve škole někdo vaří mnoholičný lektvar. Tuhle si tu stěžoval Molly, že se mu ztrácejí přísady do právě tohohle lektvaru a ptal se jí, jestli náhodou neví, že by Ron, Harry a Hermiona něco vyváděli. Jenže když jsi prve říkal, že je Moody nějaký divný...Co když to není Moody?

Moony, mluvil jsem s Harrym krbem a on mi mé domněnky vymlouval. Zastával se Pošuka, že prý mu pomáhá víc, než by musel. Moony, já to tu už nevydržím!
Co má být dalším úkolem v Turnaji? Mám divný tušení.
Přijď co nejdřív a pomoz mi to všechno nějak vysvětlit...no a při té příležitosti Ti můžu naplácat.(Kdybys viděl, jak se teď tvářím, asi by ses smál)

Jak já se na Tebe těším, Moony. Chtěl bych hladit Tvou hruď, schovat se ve Tvém náručí, líbat Tě na ústa, vnímat Tvou vůni, Tvou touhu...a sakra, jen na to myslím a...Moony čekám Tě.

Tichošlápek

 

*****

 

Promiň, Siri, že mi ten pátek nevyšel. Měli jsme trochu frmol. Ne, ne trochu. Bylo to dost drsný. Harry získal pohár kouzelníků, ale za jakou cenu! Určitě už jsi o tom slyšel, takže jen v krátkosti. Úkolem bylo projít bludištěm, ve kterém Pošuk ukryl pohár a najít ho. Ve skutečnosti byl ten pohár přenašedlo. Harry a ještě jeden chlapec z Mrzimoru ho uchopili společně a přeneslo je to na nějaký hřbitov. Siri, ty-víš-kdo se vrátil…

Ukázalo se, že Pošuk není až tak úplně Pošuk. Jak Severus postrádal ty přísady, to si aka Pošuk vařil mnoholičný lektvar. Byl to Barty Skrk mladší. Měl našeho Harryho přivést ty-víš-komu. No, Harry, jako obvykle, přežil. Víš, prý tam potkal Jamese a Lily…


Myslím, Tichošlápku, že u tebe je to stejné, jako u Harryho. Oba byste měli být ve Zmijozelu… pokud byste si tak moc nepřáli být někde jinde. V tom se od zmijozelských lišíte. Nehledě k tomu, že Nebelvírský princ je terminus technicus. Vždy jsi jím byl a, i když mě to mrzí, nevymyslel jsem to já. Každý ti tak říkal.

Mám strach, Siri. Tedy, ne takový ten jako že třeba umřu nebo tak něco. Prostě strach, že se to zase všechno vrátilo. Že budou zase umírat lidé, že… že budu muset znovu zabíjet. Chtěl bych, abys mě objal. Objal a nepustil. Teď se budeme vídat častěji, Albus znovu dává dohromady Fénixův řád. Možná bys mu mohl navrhnout, aby jeho ústředí bylo v tvém domě. Což by sice znamenalo, že by ses čas od času musel setkat se Severusem, ale to byste oba přežili. Alespoň doufám.

Chybíš mi. Ani nevíš, jak. Všiml sis, jak se ti za tu dobu, co jsi na svobodě, zlepšila kvalita vlasů? Jsou téměř jako dřív. Bože, jak já miluju si s nimi hrát. Asi ti jeden z nich vezmu a nechám si z něj udělat novou hůlku. To pak budu kouzlit pořád šťastně ? . No dobře, to by asi pan Olivander nerozdýchal.

Blíží se úplněk, Tichošlápku. Přijdu za tebou hned jak se z něj dostanu.

Moony

 

*****

 

Monny,

Už jsi to slyšel? Artur byl napaden a přímo na půdě ministerstva! Merline, kdybych tak mohl pomoci, něco udělat a ne jen sedět tady v tom baráku!
Brumbál byl rád, že se řád má kde scházet a dokonce mě zvou na jejich schůzky. Srabus už mi ani tak nevadí, jen by se na mě nemusel šklebit jako když jí citron.
Ale to s Arturem mě vyděsilo...

Moony, chápu tvůj strach, sám ho cítím.
Moony, asi se budeš zlobit, ale málem jsem byl chycen, když jsem mluvil s Harrym přes krb.
Nějaká ženská po mě lapla v krbu, ale naštěstí jsem stihl utéct.
Moony, Harry má sny. Špatný sny. Bojím se, jak tohle dopadne.
Dlouho si tu za mnou nebyl a mě se stýská.
Toužím po tvých pohlazeních, po tvém pohledu, po tvých pozornostech. Jak mám rád, když si namotáváš na prsty moje vlasy...

Moony, mám opravdu zvláštní pocit. Prosím, nastěhuj se sem, ke mně...Budeme pořád spolu a ...a...
Moony, je noc a já opět nemůžu spát. Klofan kope do dveří...Něco se děje...
Moony, musím jít, Harry mě volá...Jen ještě pošlu tenhle krátký dopis...
Odpusť, že je tak krátký...
Moony, vždycky jsem tě miloval a nikdy to nebude jinak...

Tichošlápek

 

*****

 

Siriusi!

Co to, probůh, provádíš? Copak jsi zapomněl? Jsi uprchlý trestanec! Nechtěl by ses ještě projít po West Endu? To pro jistotu, víš, pokud si Tě ještě někdo nevšiml, tam bys to napravil. Tohle bylo hloupé. A sobecké. Copak to nechápeš? Dovolil jsi mi Tě milovat a teď takhle riskuješ. Nenapadlo Tě, co by bylo se mnou, když by Tě znovu zavřeli? Jak bych žil? Přežíval? Albus Tě nedrží v domě Tvé matky proto, že by se mu to líbilo. Dělá to pro Tvé bezpečí. Prosím, drž se toho. Nechci o Tebe přijít.

Omlouvám se, Tichošlápku. Neměl jsem na Tebe tak vyjet. Ale já mám o Tebe strach. Mám strach, že o Tebe přijdu. Že se jednoho rána probudím, sáhnu vedle sebe na polštář a nikdo tam nebude. Že Tě ztratím kvůli nějaké Tvé zbrklosti. Já vím, máš starost o Harryho. Ale nejsi jediný, kdo mu může pomoci. Prosím, Tichošlápku…

Miluji Tě. Miluji. Vidíš, jak krásně to zní. Teprve teď jsem si uvědomil, že jsem Ti to vlastně nikdy neřekl. Přitom je to škoda. Jsou to krásná slova, když je člověk myslí vážně. V životě jsem nikdy nemyslel nic vážněji. Miluji tě, Tichošlápku. Budu Ti to opakovat, dokud mi dech stačí.

Už jsem vyřešil všechny záležitosti, které mi bránily přestěhovat se k Tobě. Moc mi chybíš. Těším se, až tě zase obejmu. Na dnešek se mi o Tobě zdálo. Pamatuješ, jak jsem u Tebe strávil ten týden v srpnu? Jednou v noci, venku pršelo, byla bouřka. Překvapilo mě, když jsem zjistil, že máš z bouřky strach. Ne, nechtěl jsem se ptát, proč. Ale nedokázal jsem neposlouchat Tvé vyprávění o zážitcích z Azkabanu. A tak jsem poslouchal, objímal Tě a měl dobrý pocit, že Tě mohu utěšit. Že to dokážu. Ještě bouřilo, když jsi mě tu noc poprvé políbil. Úplně jsi na bouřku zapomněl. Byl jsi jiný, než obvykle. Jsi vždy dokonalý, ale tehdy jsi byl, jak to říci… hledal jsi u mě útočiště i v téhle oblasti. A já věděl, že dokud budu dýchat, budu po Tobě toužit. Nikdy se Tě nenabažím a…

Merline! Tichošlápku, napiš, kdy se mohu nastěhovat…

Miluji Tě, Moony

 

Epilog

 

Zatímco Fénix letěl na Grimmauldovo náměstí s dopisem od Moonyho, Tichošlápek bojoval na ministerstvu se svou sestřenkou. V okamžiku, kdy propadl závěsem, Fénix upustil Moonyho láskyplný dopis na stůl v domě číslo 12 a zaplakal. Už věděl, že na pisatel se odpovědi nikdy nedočká...

 

Konec